lk_797.01

lk_797.01

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Celou dobu jsem si myslel , že mluví o synovi , jak byl nemocný . Vykládal mu půl hodiny o tom , kdo se vrátil z koncentráku . Pak jsme zjistili , že to je pes . Žádné velké starosti neměli . Snad mu zaplatil nějaký domek v Izraeli a Petr se vystěhoval do Izraele . Asi jenom přechodně , nebo jestli tam zůstal , nevím . Každopádně byl dost divný , nikdy nikomu nenapsal . Takže o tom , co bylo , nevím . Právě vedle hotelu Slávie byl byt po Němcích a každý jsme si obsadili jeden pokoj , abychom měli pohodlí . Nechtěl jsem bydlet přímo u Homolů , místa taky mnoho neměli . Když se to u nás v domě uvolnilo , tak jsem se tam přestěhoval . Vzal jsem si s sebou nábytek , shodou okolností to byla ložnice . Šťastně jsem se vrátil do Kyjova . Nebyl jsem ani zklamaný tím , že se nikdo z rodiny nevrátil , protože jsem s tím ani nepočítal . Byl jsem na to plně připravený . Zůstala mi jenom sestřenice v Rakousku ve Vídni , poněvadž se vrátili z Anglie do Vídně . Dříve jsme si korespondovali málo , a zvláště od roku 1964 , tehdy byli v Brně , se stýkáme několikrát za rok . Daří se jim velmi dobře . Musím říct , že nás i naše děti podporovali . Dá se říct , že " podporovali " je příliš slabý výraz , jak nám pomáhali . Její manžel byl shodou okolností nejnižší křesťan , byl taky v koncentráku . Měli plné pochopení , věděli , o co jde . Heda , jak se jmenuje , měla tehdy ještě matku čili moji tetu , která už taky umřela . Samozřejmě jsem pokračoval , co jsem dělal , už jsem se zuby jednou začal . Začal jsem , protože si to moji rodiče přáli . Už i maminky bratranec , strýc , byl zubař , dentista , v Opavě , takže jsem se toho řemesla držel až do důchodu . Když jsem urovnal svoje zdraví , svoje poměry , musel jsem si sehnat nějaké šaty a podobně , šel jsem do práce k doktorovi Šádovi , Potom jsem se oženil , vzal jsem si hodnou ženu . Její rodina mě přijala jako vlastního , nahradili mi rodiče . Takže dnes máte dvě dcery a tři vnoučata ? Mám dvě dcery , mají hodné muže a tři vnoučata , dva chlapce a jednu holku . Všichni jsou zdraví . Moje zdraví je přiměřené mému věku , manželčino taky . Sice jsem už prodělal dva infarkty , mám anginu pektoris , zúžené cévy , ale vidíte , že mně to ještě mluví , že jsem poměrně zdraví . Na závěr vás poprosím o jednu větu , kterou byste shrnul celý svůj život . Zajímá mě , co byste rád vzkázal svým vnoučatům , aby dokázali žít s takovým optimismem , s jakým jste všechno překonával vy . Co byste jim chtěl říct ? Chtěl bych říct toto : Velmi jsem uvítal tuto nadaci . Celý život jsem chtěl sepsat svoje zážitky , kterých bych mohl vyjmenovat třikrát tolik . Chtěl jsem sepsat paměti , aby poznali život , aby si vážili svobody . Bude - li to sloužit jiným , budu jenom rád . Velice vám děkuji za vaši výpoveď . Já vám taky . Toto je můj tatínek , Ludvík Redlich , zhruba v 35 letech . Toto je moje maminka patrně za svobodna , tehdy mohla mít 22 roků . Jméno ? Otýlia Redlichová . Vpravo je můj tatínek , vlevo moje maminka , uprostřed strýc Bedřich Redlich . V kterém je to roce ? To bude v roce 1924 , ještě jsem se nenarodil .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View