lk_711.01

lk_711.01

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Celý den byl v práci , ovšem měli jsme vilku přímo v areálu továrny . Přišel ovšem akorát k obědu a večer . Když jsem ve dne zlobila a dostala vynadáno , tak jsem se , když večer přišel tatínek , vrhla na zem a začala jsem nepříčetně řvát . " Co se ti stalo ? " " Dostala jsem vynadáno . " Když jsem takhle žalovala , dostala jsem pár pořádných na zadek a za chvilku to zas bylo dobré . Sobotní a nedělní rána byla pro mě krásná , směla jsem k tatínkovi a k mamince vlézt do postele , mazlit se , bavit se . Co bych ještě vzpomínala ? Než jsem se narodila , měli rodiče velkou dogu . Ze strachu , aby se mi něco nestalo , ji dali pryč . Když mně byly tři roky , byli jsme na výletě po Jihlavě , jmenovalo se to Tivoli , taková výletní restaurace . Na druhém konci , což bylo třicet metrů nebo víc , jsem viděla malého pejska . Začala jsem hrozně křičet strachy , tak hned druhý den naši koupili psa . Od té doby , mimo období koncentráku , jsem měla vždycky nějakého psa . Ta moje první se jmenovala Uršulka , kokršpaněl . Když jsem byla nemocná , to si pamatuju , teď si na to vzpomínám , jsem chtěla vidět Uršulu . Říkali : " Ne , nesmí k tobě do pokoje . " Když jsem se uzdravila , dozvěděla jsem se , že vyběhla z fabriky ven na silnici . Vedla tam před tím státnice Brno - Praha a vletěla rovnou pod auto . Nechtěli mně to říct , byla jsem hrozně nešťastná . Dostala jsem trpasličího jezevčíčka , kterého jsem milovala , jmenoval se Petr . Načež se jedni z přátel rodičů , myslím , doktor Hecht , ženský lékař , urazili , protože měli syna , který se jmenoval Petr . Takovéhle historky . Nevím , co bych ještě . . . Jaké to bylo , když jste šla poprvé do školy ? Na to si příliš nevzpomínám , ale vím , že mě škola bavila . Brzy jsem ale potom onemocněla , měla jsem kýlu a byla jsem operovaná . Nevím proč , ale nesměla jsem jít hned do školy . Nevím , jestli to bylo v prvním roce nebo v druhém . Dělala jsem doma , měla jsem doma učitele , což bylo pro mě něco hrozného . Nemohla jsem být ve škole a řádit mezi děcky . Škola proběhla celkem lehce , neměla jsem s tím žádné potíže . Vaši rodiče byli věřící ? Ne , naprosto ne . Maminka se narodila ve věřící rodině , tatínek ne , ale u nás doma se o náboženství vůbec nemluvilo . V obecné škole jsem v každém případě byla jediná Židovka . Když bylo náboženství , zůstala jsem normálně sedět a de facto znám křesťanské náboženství tím pádem mnohem líp než židovské . Svátky Vánoce , Velikonoce se u nás slavily normálně křesťanské . Mluvilo se o tom , jedině když přijela babička a dědeček . Párkrát jsem s nimi byla v templu , jinak jsem to vůbec neznala . Musím říct , že jsem jako dítě nebyla věřící ani na tu stranu ani na tu , protože mě k tomu nikdo nevedl . Věřila jsem , co věřím dodnes , že existuje něco , co všechno řídí . Věřím , že něco je , někdo tomu říká Bůh , někdo jinak . Věřím , že je něco , co celé naše dění vede , směruje nějakým směrem . Máte nějakou vzpomínku ze školy ? V prvním gymplu , mohla jsem dělat jenom první gympl , ještě byl taky německý , nás napadl kýchací , svědící prášek . Nechala jsem se vyvolat , abych mohla jít k tabuli , jak to bylo , přesně nevím . Nenápadně jsem to za panem učitelem rozsypala . Začal kýchat , škrabat se , ale asi mu to nedošlo . Normálně jsem si sedla , to bylo ve mžiku .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View