jg_915.00

jg_915.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
. . . s Jiřím Boehmem . Skončili jsme u vašeho návratu do původního bydliště , chcete ještě něco dodat ? Myslím , že ne . V Praze jsem potom dlouho hledal náhradní ubytování , ale jak jsem se již zmínil , neměl jsem odvahu intenzivněji se ucházet o byt po rodičích . Moje řešení bylo velmi lopotné a obtížné , ale nikdy jsem se tam už nevrátil . Dobře . Vraťme se ke chvíli , kdy jste se chystal na odchod z Anglie . Jak jsem se zmínil , jednotka byla potom v té nejtajnější soustřeďovací vojenské oblasti a odtamtud jsme již směřovali přímo na pevninu , do Normandie . Přijeli jsme do Normandie necelé tři měsíce po invazi , asi v září . Přijeli jsme tam v době zrání jablek , které byly původně určeny na výrobu kalvadosu , ale nyní spolu se zabitým dobytkem ležely a hnily na obrovských plochách . Kolem byly poničené lesy a vypálené obce . Byl to kontakt s válkou s velkým V , nebyly to již žádné sousedské šarvátky , jak bylo dříve zvykem . Postupně , když jsme se seznamovali s tímto novým stavem , jsme se dostávali do oblasti Dunkerque na rozmezí francouzsko - belgických hranic . Tam jsme po útočných jednotkách převzali hlídání perimetru kolem města . Spojenci v té době již šetřili silami a nebylo strategicky účelné , ani moudré , ani nutné dobýt Dunkerque bojem . Stačilo jenom izolovat vojenskou jednotku , která Dunkerque obsadila , a čekat na zhroucení armády jako takové . Jak probíhal váš život tou dobou ? V té době tím , že jsem pracoval na technickém úseku při zásobování vozidel , jsem nebyl přímo na perimetru . Byl jsem v blízkosti La Panne , což jest město již za francouzskou hranicí na belgickém území , nedaleko Ostende , kde bylo také velitelství praporu . Na frontu jsme jezdívali vystřídat některé jednotky , abychom jim umožnili krátký oddych , dovolené , propustky . Jinak jsme zprostředkovávali styk mezi jednotlivými útvary československé jednotky . I přesto , že dobytí Dunkerque nebyl strategický cíl , přece jenom se občas jednalo o nějaké zneklidnění Němců . Jenomže naše válečná strategie byla bohužel tak krátkozraká , že jsme svoje akce dělali vždycky kolem státních svátků . Němcům stačilo mít jeden kalendář , aby věděli , kdy asi Češi budou útočit , a byli na to vždy připraveni . U Dunkerque jsme měli zbytečné ztráty jenom proto , že jsme podceňovali nepřítele a jeho inteligenci . Jednoho dne však už byl konec války , i když mezitím přišla ještě epizoda v Ardenách . Co to bylo za epizodu ? To byla velmi nepříjemná epizoda a vyplývala právě z podceňování nepřítele . Došlo tam k věhlasně známé Rundstedtově ofenzívě , která chytila Američany with their pants down , s kalhotami dole . Byl to jakýsi poslední záchvěv organizované německé branné moci . Došlo k zbytečným velikým ztrátám na lidských životech i materiálu . Mohlo se tomu klidně předejít . Nejsem velký stratég , ale jak jsem se zmínil o chybách , které se staly v českém velení , stejně tak byly toto hrubé chyby ve velení spojeneckém . Když se blížil konec války a jednotlivé jednotky již kapitulovaly , kapitulovala také posádka v Dunkerque . Po té kapitulaci jsme se shromáždili a v dlouhém konvoji jsme jeli přes Německo spolu s Pattonovou armádou domů . Protože není vždy všechno dobré , co se dobře ukazuje , dospěl jsem na cestě domů k nejtěžšímu zranění , které jsem během celé válečné doby utrpěl . Jeden náklaďák mě na silnici při předjíždění , byl jsem na motorce , vtlačil do kráteru po pumě . Převrátil jsem se , motocykl padl na mě a dost značně jsem si poranil levou nohu . Od toho okamžiku , bylo to v blízkosti Bad Kreuznachu v Německu , jsem zbytek epopeje návratu trávil v sanitce . Protože jsem měl značné bolesti , dostával jsem i morfiové injekce . Probudil jsem se při slavnostním vítání na plzeňském náměstí . Vykoukl jsem z malého okénka sanitky , vystrčil jsem svoji zraněnou ruku , omotanou hlavu a lidé koukali a volali : " Jé , hele , raněný ! " Připadal jsem si jak Štursův Raněný . Odtamtud , z Plzně , jsem se k jednotce již nevrátil , nýbrž jsem byl přemístěn ke Strakonicím do americké vojenské nemocnice , kde jsem pobyl asi deset nebo čtrnáct dnů . Byl jsem umístěn v obrovském vojenském stanu , bylo tam asi čtyřicet lůžek . Když jsem tam přišel , byl jsem jediný pacient , ale druhého dne se ten stan náhle zaplnil a nebylo jedno lůžko volné . Dodatečně jsem zjistil , že to jsou samí Češi , kteří využili na cestě zpátky poslední volné chvíle v Lille ve Francii a navštívili tam Rue de Abbesses . To je vykřičená čtvrť , kde všichni takzvaně nakoupili a museli být léčeni . Ležel jsem přesně uprostřed . V té době byl již vynalezen penicilin , ale krystalický , nikoliv v olejovém roztoku .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View