hg_974.00
hg_974.00
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
V
Khrystynivce
bylo
nádraží
.
Ano
,
vlezli
jsme
do
vagónu
,
který
byl
prázdný
.
Tam
jsme
byli
celí
šťastní
,
že
se
dostaneme
dál
na
východ
.
Když
se
smrákalo
,
tak
se
tam
najednou
objevila
parta
milicionářů
,
kteří
nás
vyhnali
.
Tvrdili
,
že
ten
vagón
je
čistě
pro
ně
.
Co
zbývalo
jiného
?
Byli
ozbrojeni
,
tak
jsme
museli
všichni
,
co
jsme
tam
byli
,
vylézt
.
Odebrali
jsme
se
na
nějaké
návrší
,
které
bylo
nad
nádražím
.
Odtamtud
jsme
pozorovali
,
co
se
na
nádraží
děje
.
Jestli
nepřistaví
nějaký
další
vlak
,
kam
bychom
se
mohli
dostat
.
Tam
jsme
měli
dokonalý
přehled
.
Když
se
setmělo
,
tak
bylo
totální
zatemnění
a
slyšeli
jsme
zvuk
letadla
.
To
letadlo
zřejmě
hledalo
nádraží
,
protože
to
byla
velmi
frekventovaná
křižovatka
a
dobrý
cíl
.
To
letadlo
kroužilo
nad
nádražím
a
zřejmě
to
nádraží
stále
nemohlo
najít
.
Pozorovali
jsme
,
jak
najednou
někdo
vystřelil
zelenou
raketu
.
Pravděpodobně
to
byl
nějaký
německý
diverzant
,
který
tím
výstřelem
udal
místo
,
a
v
tu
ránu
se
začaly
na
nádraží
sypat
bomby
.
Ráno
jsme
zjistili
,
že
vagón
,
kde
jsme
byli
,
dostal
přímý
zásah
.
Na
nádraží
byly
tehdy
stovky
mrtvých
,
protože
lidi
z
vagónů
nevylezli
.
Bylo
to
rozflákané
šíleným
způsobem
.
Po
dvou
celých
dnech
,
kdy
se
tam
všechno
opakovalo
,
jsme
se
dočkali
nějakého
vlaku
.
Vezl
nás
,
nevím
,
snad
šest
nebo
sedm
dní
.
Když
udělal
denně
padesát
,
sto
kilometrů
,
tak
to
byl
hrdinský
výkon
,
protože
trať
byla
stále
nějakým
způsobem
bombardovaná
,
opravovaná
a
podobně
.
Dostali
jsme
se
s
tím
vlakem
až
do
městečka
,
které
se
jmenovalo
Georgiyevsk
.
Bylo
to
na
Kavkazu
.
V
oblasti
známých
lázní
minerální
vody
.
Musím
podotknout
,
že
všude
byla
určitá
organizace
.
I
tam
nás
přijali
,
umístili
nás
na
provizorní
ubytování
.
Dobrovolně
jsme
se
nabídli
,
že
budeme
kdekoliv
pracovat
.
Poslali
nás
na
kolchoz
,
tam
jsme
několik
dní
pracovali
,
ale
potom
mě
zavolal
velitel
.
Povídá
mi
:
"
Jsi
cizinec
.
Nesmím
tady
cizince
zaměstnávat
,
budeš
muset
jet
dál
.
"
Napsali
mi
nějakou
omáčku
,
protože
bez
ní
bych
se
nedostal
do
žádného
vlaku
,
nikam
.
Povídá
:
"
Teď
pojedeš
vlakem
do
Stalingradu
.
"
Jel
jsem
do
Stalingradu
.
Tehdy
to
už
bylo
skoro
normální
cestování
,
protože
tam
už
nebylo
žádné
bombardování
,
to
už
bylo
příliš
na
východ
.
Pamatuji
si
,
jak
jsem
tehdy
u
Stalingradu
z
vlaku
pozoroval
ten
obrovský
,
nekonečně
velký
závod
na
traktory
.
Ten
strojírenský
závod
byl
opravdu
nekonečný
kolos
.
Ve
Stalingradu
jsem
se
opět
někde
hlásil
.
Dostal
jsem
pokyn
,
že
se
mám
nalodit
na
parník
,
jel
po
Volze
směr
Astrachaň
.
Tam
se
vlévá
Volha
do
Kaspického
moře
.
Z
Astrachaně
jel
parník
do
Baku
.
Tam
jsem
měl
možnost
vidět
těžní
věže
zapuštěné
hluboko
do
moře
a
tak
dále
.
Pak
přišla
další
dispozice
nalodit
se
v
Baku
a
jet
napříč
Kaspickým
mořem
do
Krasnovodsku
.
V
Krasnovodsku
byla
zase
nějaká
služba
.
Nasedli
jsme
na
vlak
,
už
jsme
měli
samozřejmě
zase
úplně
jinou
partu
a
jeli
jsme
pohádkovou
tratí
přes
Bucharu
,
Samarkant
do
Taškentu
.
V
Taškentu
samozřejmě
nebylo
možné
zůstat
,
tak
se
tam
lidi
rozdělovali
.
Neměl
jsem
žádnou
profesi
,
nebyl
jsem
ničím
vyučený
a
podobně
.
Padl
na
mě
úděl
odjet
zpět
po
trati
do
malé
obce
,
která
se
jmenovala
Mirzačul
,
s
tím
,
že
tam
budeme
pracovat
v
sovchozu
.
Prosím
vás
,
abychom
ještě
chvilku
zůstali
u
té
cestovní
záležitosti
,
jak
se
utvářely
ty
party
?
Říkáte
jedna
parta
jiná
.
.
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View