hg_714.01
hg_714.01
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Řekla
jsem
si
:
"
Aha
.
"
Řekla
jsem
:
"
Musím
otevřít
okno
,
mám
málo
vzduchu
.
"
A
šup
,
už
jsem
byla
venku
z
okna
,
už
jsem
oběhla
barák
a
šup
dozadu
do
polí
.
Od
toho
dne
jezdil
ve
dne
v
noci
,
čili
já
vězeňkyně
jsem
se
musela
s
Němkami
schovat
před
Rusy
.
Jednoho
dne
jsme
se
sebraly
s
tou
dívkou
z
Bratislavy
a
přidala
se
k
nám
jedna
z
Berlína
,
že
se
pojede
.
Řekla
jsem
:
"
Vezmeme
tě
s
sebou
,
řekneme
,
že
jsi
vězeňkyně
.
Ať
se
dostaneme
kamkoliv
,
pojedeš
s
náma
do
Berlína
.
"
Jak
to
bylo
?
Nevím
,
jak
dlouho
jsme
putovaly
.
Přišly
jsme
k
nějakému
nádražíčku
,
ani
to
nemám
poznamenané
.
Čekalo
tam
strašně
moc
lidí
a
čekalo
tam
moře
vojáků
,
viděla
jsem
jakési
uniformy
.
Mluvili
česky
.
Jenže
já
jsem
uměla
česky
tak
pár
slov
,
tak
jsme
se
domluvili
.
.
.
Nevím
,
odkud
se
vraceli
,
to
si
nevzpomínám
.
Říkali
,
že
se
chtějí
dostat
taky
směrem
k
našim
hranicím
,
k
nám
nebo
někam
dolů
na
jih
,
protože
jsme
byli
hodně
na
severu
.
Dostaly
jsme
se
.
.
.
Přijel
nějaký
vojenský
transport
,
vím
,
že
na
tom
byla
jakási
děla
.
Nevím
,
co
na
těch
vagónech
bylo
normálně
.
Nám
a
těm
chlapům
,
vzali
nás
tři
ženské
s
sebou
,
dovolili
jít
si
sednout
na
vagóny
k
těm
dělům
.
Nevím
,
jestli
tam
byly
nějaké
tanky
nebo
co
,
samá
děla
to
byla
,
nějaké
dlouhé
laufy
.
Seděly
jsme
na
tom
a
dojely
jsme
kus
,
jenže
pak
trať
šla
jinam
,
než
jsme
potřebovaly
.
Ti
chlapi
jeli
dál
,
tak
jsme
tam
vylezly
.
Zase
jsme
čekaly
a
pak
zas
přijel
nějaký
ruský
vojenský
transport
.
Řekli
,
že
můžeme
jet
s
nimi
,
ale
já
jsem
měla
strach
jet
s
Rusy
.
Ale
nakonec
bylo
to
taky
na
otevřených
vagónech
.
Nakonec
jsem
tam
jela
já
,
ta
Slovenka
ne
,
ta
ani
za
nic
,
s
tou
Němkou
.
Už
si
nemůžu
vzpomenout
,
jak
se
jmenuje
.
Tak
jsme
jely
až
do
Fürstenbergu
,
to
bylo
z
Neusterlitzu
do
Fürstenbergu
.
Tam
nás
vysadili
a
řekli
nám
,
že
tam
je
nějaké
středisko
.
Přijíždí
tam
styčný
důstojník
z
Československa
,
repatriuje
se
tam
a
přijíždějí
tam
autobusy
.
Nějaký
den
jsme
pak
byly
v
té
budově
,
už
nevím
,
byla
to
nějaká
poschoďová
,
úzká
budova
.
Pak
přijely
autobusy
a
jely
jsme
.
Na
našich
hranicích
.
.
.
Ještě
abych
nezapomněla
.
Byli
jsme
vysoko
,
nevím
,
jak
jsme
se
tam
dostali
.
Jeli
jsme
přes
Berlín
?
Vím
,
že
jsme
ji
potom
vysadili
.
Musela
bych
se
podívat
na
mapě
.
Pak
vím
to
,
že
jsme
jeli
přes
Drážďany
.
Byla
jsem
zhrozená
,
jak
Drážďany
vypadaly
,
jak
to
bylo
celé
rozbombardované
.
Pak
jsme
přijeli
k
našim
hranicím
,
tam
jsme
zastavili
.
Hráli
hymnu
a
slzy
tekly
,
pochopitelně
,
a
pak
jsme
přijeli
do
Prahy
.
Teď
si
nevzpomínám
,
jestli
to
byla
Legerova
nebo
kdesi
pod
Vinohrady
,
bylo
tam
nějaké
středisko
nebo
co
.
Tam
nás
vysadili
,
dostala
jsem
,
nevím
,
jestli
padesát
korun
nebo
500
korun
a
tím
to
skončilo
.
Byli
jsme
s
rodiči
domluveni
,
že
jestli
se
někdo
vrátí
,
tak
že
se
sejdeme
u
jedněch
známých
rodičů
,
nějací
Netlovi
.
Ona
byla
taky
Árijka
a
navíc
byla
Holanďanka
.
Řekli
jsme
si
,
že
se
jim
třeba
nic
nestane
.
Byli
jsme
domluveni
,
že
jestli
se
někdo
vrátí
,
tak
že
se
tam
sejdeme
.
Bylo
to
na
Národní
třídě
v
Platýzu
.
Šla
jsem
tam
,
zazvonila
a
otevřela
mi
jedna
paní
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View