ep_121.03

ep_121.03

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Únava byla tak velká , že jsem ani kolikrát neusnula . Děkuji . Kdo je na této fotce ? Tohle je moje kamarádka z Karlových Varů , kde jsme spolu pracovaly na porodnicko - gynekologickém oddělení . Byla potom léta moje opravdu velmi dobrá kamarádka , dodnes si píšeme a mám na ní úžasné vzpomínky . Jmenovala se Věruška . Jak jste se s ní poznala ? Byla kolegyně z práce . Když jsem přišla do nemocnice do Karlových Varů , tak na oddělení již pracovala a pak jsme se velice důvěrně poznaly . Odstěhovala se pak do Chebu . Jezdívala jsem za ní i do Chebu nebo za mnou jezdívala ona do Karlových Varů . Řekněte mi o ní prosím víc . Věruška se pak vdala v Karlových Varech a odešla do Chebu , kde pracovala v nemocnici . Narodil se jí chlapeček . Jednou jsem ho měla v Praze na hlídání a nevěděla jsem , že má velice těžkou kinetickou vadu , že je mu v autě hrozně špatně . Jednou jsme ho vezli z Chebu do Prahy a on mi v autě až omdléval . Museli jsme zastavit , položit ho do trávy a rozdýchávat ho . Věra se mi do mých vzpomínek zaryla i touto příhodou , která byla dost děsivá , ale jinak to bylo skvělé přátelství . Vídáte se s ní ještě ? Jenom si píšeme . Potom se rozvedla a nyní žije někde na jihu Čech a její osud se vyvíjí . Druhý manžel , se kterým teď žije , je velice nemocný . Ošetřuje ho a je doma , už je v důchodu . Podíváme se na další fotku . Tohle je Planá u Mariánských Lázní , kde jsem byla tak hrozně nešťastná . Vpravo nahoře je rozhledna , tam jsem chodívala z nemocnice . Tam jsem zažila zajímavou událost . Někdo mi dokonce řikal , že to není možné . Ale kdyby se podíval do nějakých speciálních knih , tak by se dozvěděl , že tam asi v roce 1958 byla vidět polární záře . Šli jsme se na ni podívat právě na rozhlednu a bylo to něco fascinujícího , to už jsem pak nikdy v životě neviděla . Byly to fialovostříbrné , světležluté varhany po celé části oblohy za rozhlednou a stále se to měnilo buď do modra nebo do fialova nebo do zlata . Bylo to úžasné . Byli jsme z toho zvláštního úkazu naplněni takovým zvláštním mysticismem až takovou bázní . Ač jsme věděli , že je to polární záře , tak jsme se strašně báli , spíš to v nás potom vyvolávalo děs . Pak jsme šli zpátky do nemocnice a tam jsme o tom povídali až do rána . Dalo by se říct , že jsme z toho byli úplně vyřízení . Proč jste se tam přestěhovala ? Tam jsem odešla , když jsem se vdala . A nedovedla jsem si představit , že bych bydlela někde jinde , než kde je nemocnice . Můj manžel byl vojenský lékař a pracoval v Boru u Tachova a nejbližší nemocnice byla právě v Plané u Mariánských Lázní . Odešla jsem z Brna , z milovaného Brna , musím podotknout , do Plané , abych byla zaměstnaná v nemocnici . Manžel za mnou jezdíval až v sobotu odpoledne , volné soboty tenkrát ještě nebyly , takže jsem tam byla pět dní sama , strčená do šíleného prostředí . Nevím , jestli by to dnešní holky vydržely , asi ano . Dodnes nevím , proč jsem se nevzbouřila a nevrátila jsem se do Brna . Tam byly pro mě velice krušné podmínky . Byla jsem děvče z města , měli jsme ústřední topení a tak dále a tam jsem si musela topit . Přišla jsem z noční a musela jsem si rozdělat oheň v kamnech . Tak to je třeba úsměvné , ale pro mě to příjemné nebylo . Děkuji . Podíváme se na další fotku .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View