ak_020.06

ak_020.06

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Profesoři nám všechno diktovali . Neměli čas ani nám to pořádně vysvětlit . Celé hodiny jsme psali a psali . Byla jsem doma , oni psali a já jsem neměla nic . To bylo strašné . Věděla jsem , že se to musím do maturity nějak naučit . Ve vlaku nás jezdila taková parta , jezdili i lidi třeba z průmyslovky . Lidi z Rokycan prostě jezdili společně . Znali jsme se . Šla jsem na nádraží a uprosila jsem je . Vždycky se zastavili ve škole a přinesli mně sešity . Správně jsem měla ležet v posteli , ale běžela jsem celá nemocná na nádraží . Doma jsem to rychle opsala a ráno zas běžela na nádraží . Moji spolužáci mi napsali , ať to hnedka vrátím , že druhý den se píše zase dál . Tak jsem vlastně celou nemoc , kdy jsem měla ležet , pořád něco opisovala a běhala na nádraží sem tam se sešity . Uzdravila jste se úplně , nebo máte nějaké následky ? Mám následky . Játra mám docela v pořádku . S maturitou byla ještě další komplikace . Asi týden před maturitou jsem začala už do školy jezdit . Doma jsem se to učila ze sešitů . Před maturitou jsem tam potom jela , sešla jsem se tam se spolužáky . Říkali , že nic neumí a já jsem si taky myslela , že nic neumím . Řekli nám , kdy bude kdo maturovat . Na mě přišla řada jeden den odpoledne . Ještě ten den ráno , když jsem se probudila , jsem na stole měla cedulku od maminky " Vymáchej a pověs prádlo " . Tenkrát jsme byli vychovaní tak , že jsem nemohla říct : " Já nemám čas , " nebo takové . Byla tam prostě cedulka " Vymáchej a pověs prádlo " , tak jsem to udělala . Asi toho prádla bylo moc , zabralo mně to strašně času . Najednou bylo poledne a viděla jsem , že nestihnu vlak . Ona vůbec nedbala o vaši maturitu ? Ne . Myslela si , že to stihnu a napsala mně ten lísteček . Netroufla jsem si to neudělat . To pro vás muselo být opravdu těžké . Myslela jsem , že to stačím . Bylo to hrozné . Viděla jsem , že vlak mně ujel , tak jsem se sebrala a utíkala na kraj Rokycan na stop . To ale nebylo tak jednoduché , protože v roce 1952 nebylo tolik aut , jako je teď . Aut jezdilo málo . Stála jsem tam vymóděná ve svazácké košili a mávala . Docela brzo mně ale zastavilo osobní auto . Hrozně jsem se omlouvala a říkala jsem , že potřebuju nutně do Plzně , že mi ujel vlak a že jedu na maturitu . Byl tam nějaký pán a hned mě vzal . Stejně jako vy nemohl vůbec pochopit , že jsem se těsně před maturitou nemohla soustředit na maturitu , ale musela jsem pověsit a máchat prádlo . Vůbec to nemohl pochopit . Já jsem mu to teda nevymlouvala . Byl hrozně hodný , zavezl mě až úplně ke škole , takže jsem to pěkně stačila . U maturity jsem měla štěstí , měla jsem asi dobré otázky nebo jsem se to tím opisováním naučila nebo mně z předchozích let přece něco v hlavně zůstalo . Nakonec jsem měla , představte si , vyznamenání .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View