Ukrajina
nebude
jaderná,
ale
žádá
garance
Boris
Tarasjuk
je
prvním
náměstkem
ministra
zahraničí
Ukrajiny
a
vedoucím
ukrajinské
delegace
na
odzbrojovacích
rozhovorech,
z
nichž
se
v
poslední
době
podstatná
část
týká
jaderných
zbraní
umístěných
na
ukrajinském
území.
V
minulých
dnech
se
účastnil
ve
Štiříně
u
Prahy
konference
středo-
a
východoevropských
představitelů
o
regionální
spolupráci.
Při
té
příležitosti
nám
poskytl
následující
rozhovor.
Zůstane
Ukrajina
jadernou
velmocí?
Ukrajina
se
může
jaderným
státem
prohlásit.
Otázkou
však
zůstává,
do
jaké
míry
je
fakticky
možné,
aby
se
jadernou
mocností
opravdu
stala.
Podle
našich
expertů
by
na
to
bylo
třeba
vyčlenit
více
než
64
miliard
dolarů.
Z
právního
hlediska
náleží
rozhodnutí
o
jaderném
nebo
bezjaderném
statusu
země
parlamentu.
Je
tu
však
i
vojenský
aspekt,
a
to,
jestli
Ukrajina
může
rozhodnutí
v
praxi
realizovat.
Dnes
je
situace
taková,
že
ani
nemáme
kontrolu
nad
jadernými
zbraněmi,
které
se
nacházejí
na
našem
území.
Ta
podléhá
velení
strategických
sil
Svazu
nezávislých
států,
a
proto
v
tuto
chvíli
nelze
Ukrajinu
pokládat
za
jadernou
mocnost.
Z
toho,
co
jsem
řekl,
je
zřejmé,
že
jestliže
bychom
se
rozhodli
stát
jadernou
zemí,
musela
by
následovat
celá
řada
kroků,
aby
se
politická
deklarace
stala
skutečností.
Bylo
by
třeba
vybudovat
velmi
složitý
systém
strategického
velení,
závody
na
výrobu
jaderných
zbraní,
které
dnes
nemáme.
Osobně
jsem
navíc
přesvědčen,
že
parlament
změnu
bezjaderného
statusu
Ukrajiny
neodhlasuje.
Proč
parlament
dosud
neratifikoval
smlouvu
SALT
1?
Ukrajinský
parlament
se
smlouvou
SALT
1
již
delší
dobu
zabývá.
S
plněním
této
dohody
je
však
spojena
celá
řada
komplikací.
Na
likvidaci
těchto
zbraní
bychom
například
potřebovali
prostředky
ve
výši
2,8
miliardy
dolarů,
které
nemáme.
Není
možné
ponechat
likvidaci
těchto
zbraní
Rusku?
V
ruských
zařízeních
je
možné
likvidovat
bojové
hlavice
raket,
ale
už
dnes
jsou
kapacity
těchto
závodů
přetíženy.
Kromě
toho
je
tu
i
problém
kompenzace
za
uran
obsažený
v
hlavicích,
za
který
žádáme
jako
náhradu
buď
finanční
prostředky,
nebo
palivo
do
našich
jaderných
elektráren.
A
o
tom
se
nám
s
Ruskem
dohodnout
nedaří.
Neméně
důležitou
otázkou
jsou
však
bezpečnostní
garance.
Ukrajina
se
chystá
zlikvidovat
dnes
nejúčinnější
druh
zbraní,
a
proto
má
právo
se
ptát,
jak
bude
do
budoucna
garantována
její
bezpečnost.
V
Rusku
vznikají
v
poslední
době
protiukrajinské
nálady
a
Moskva
vznáší
vůči
nám
územní
nároky.
Rumunský
parlament
vznesl
požadavky
na
ukrajinskou
oblast
severní
Bukoviny.
To
jsou
velmi
reálné
hrozby.
V
současnosti
vedeme
intenzívní
rozhovory
se
stálými
členy
Rady
bezpečnosti,
kteří
jsou
zároveň
jadernými
mocnostmi
a
v
podstatě
jsme
dospěli
k
dohodě,
podle
níž
se
tyto
země
zavazují,
že
z
jejich
strany
nebude
Ukrajina
napadena
ani
jadernými
zbraněmi,
ani
konvenčními
silami,
a
dostali
jsme
garance
územní
celistvosti.
Také
nám
jde
o
to,
aby
tyto
sliby
byly
Ukrajině
dány
ne
formou
nějakého
nezávazného
prohlášení,
ale
aby
to
byl
plnoprávný
mezinárodně
platný
a
závazný
dokument.
Znamená
to,
že
jste
dostali
bezpečnostní
garance
i
od
Ruska?
Ano,
garance,
které
jsme
od
Moskvy
dostali,
nás
z
velké
části
uspokojují.
Nemáte
ale
strach
ze
změny
politického
kursu
Moskvy?
Minulý
pátek
například
ruský
parlament
vyhlásil
ukrajinské
město
Sevastopol
a
okolí
za
teritorium
Ruska.
Usnesení
ruského
parlamentu
týkající
se
Sevastopolu
je
akt,
který
odporuje
všem
normám
mezinárodního
práva.
Nejde
jen
o
nás.
Usnesení
představuje
hrozbu
pro
celé
mezinárodní
společenství,
protože
dnes
byly
vzneseny
územní
nároky
vůči
Ukrajině,
zítra
to
může
být
Lotyšsko,
Polsko,
nebo
i
Česká
republika.
Tady
také
jasně
vidíte,
proč
trváme
na
reálných
garancích
naší
bezpečnosti.