Kredibilita
je
důvěryhodnost
Jiří
Kovář,
benjamínek
Občanské
demokratické
strany,
který
po
listopadu
1989
prodělal
závratnou
kariéru
od
neznámého
právníka
až
po
nejmladšího
místopředsedu
ODS,
přijde
o
svůj
úřad
na
Úřadu
vlády.
Premiér
Klaus
řekl,
že
o
důvodech
Kovářova
odvolání
není
třeba
příliš
hovořit
-
Kovář
ztratil
kredibilitu,
a
proto
musí
jít.
Důvěryhodnost
je
skutečně
nezbytným
vybavením
politika,
mnohem
důležitějším
než
proužkovaný
oblek
a
kravata
z
Paříže.
V
demokraciích,
které
jsou
mnohem
starší
než
ta
naše,
je
důvěryhodnost
alfou
a
omegou
každého,
kdo
se
o
politický
úřad
uchází.
V
našich
zeměpisných
šířkách
nebylo
to,
zda
má
politik
důvěru
veřejnosti,
více
než
čtyřicet
let
vůbec
důležité.
Správně
vyplněný
kádrový
dotazník
a
legitimace
KSČ
byly
základem
politické
kariéry.
Po
17.
listopadu
vysoce
stouplo
renomé
osobností,
které
do
politiky
teprve
vstoupily,
od
posledních
parlamentních
voleb
se
však,
jak
ukazují
průzkumy
veřejného
mínění,
vztah
občanů
k
politickým
představitelům
ustaluje
na
normálu.
Lidé
k
nim
zaujímají
kritický
vztah,
který
nahrazuje
bezmezné
zbožňování
z
dob
porevoluční
euforie.
Jiří
Kovář
doplatil
na
podezření,
že
zneužil
lustrační
materiály
volebních
kandidátů
vlastní
strany.
Po
nechutných
tahanicích
v
kauze
Macek,
kdy
se
i
v
parlamentu
diskutovalo,
zda
stačí
pouhé
podezření,
že
politik
"jede"
v
nepříliš
čistých
obchodech,
ke
ztrátě
jeho
důvěryhodnosti,
nyní
výkonná
rada
ODS
rozhodla
nepoměrně
rychleji
a
razantněji:
Že
stačí.
Politici
jsou
vybaveni
velkou
mocí.
Její
zneužití
lze
mnohdy
obtížně
prokázat.
Kontrola
veřejností
je
prakticky
vyloučena,
protože
pravda
bývá
většinou
skryta
hluboko
ve
vládních
či
parlamentních
kuloárech
a
stranických
sekretariátech.
Přesto
veřejnost
reaguje
na
signály
o
tom,
že
politik
zneužil
svého
postavení,
velmi
citlivě.
Zatímco
tahanice
a
skandály
mohou
snižovat
důvěryhodnost
politické
strany
nebo
vlády,
rychlé
rozhodnutí
může
přispět
k
důvěryhodnosti
politiky.