Už
i
tolerantní
Nizozemsko
přitvrdilo
v
kontrole
osob
Na
vzájemných
hranicích
mezi
členskými
státy
Evropského
společenství
(ES)
měla
být
kontrola
osob
zrušena
nejprve
od
letošního
1.
ledna,
pak
od
1.
července.
Nakonec
se
tak
stane
až
1.
prosince.
Navíc
se
to
bude
týkat
jen
původních
signatářů
Schengenské
dohody
z
roku
1985.
Tehdy
se
Německo,
Francie
a
státy
Beneluxu
(Belgie,
Nizozemsko
a
Lucembursko)
dohodly
na
dalekosáhlé
spolupráci
orgánů
bezpečnosti
a
justice,
která
jistou
toleranci
na
hranici
umožnila.
Avšak
sladění
dispozic
jednotlivých
států
při
potírání
organizované
zločinnosti
a
ilegálního
přistěhovalectví
nebylo
v
celém
ES
nikdy
snadné.
Přesto
se
k
schengenské
skupině
postupně
přidaly
Itálie,
Španělsko,
Portugalsko
a
Řecko.
Ostrovní
Británie
a
Irsko,
stejně
jako
Dánsko,
které
má
zvláštní
režim
vůči
skandinávským
sousedům
(a
nechce
na
něm
nic
měnit),
zůstaly
úmyslně
mimo.
Zejména
Britové
vlastní
metody
kontroly
osob
spíše
zostřují.
Poněkud
překvapilo,
že
rovněž
nizozemský
parlament
přijal
v
souvislosti
s
rostoucím
počtem
nelegálních
přistěhovalců,
z
nichž
mnozí
přijímají
"načerno"
práci,
zpřísněný
zákon,
a
to
i
na
účet
"domorodců"
v
této
jinak
nesmírně
tolerantní
zemi.
Nejspíš
právě
proto,
že
hranice
Beneluxu
jsou
a
budou
v
měřítku
Evropy
jedny
z
nejpropustnějších,
stanoví
nový
zákon
povinnost
každého
občana,
aby
byl
za
určitých
okolností
a
na
určitých
místech
schopen
prokázat
svou
totožnost.
Daná
povinnost
platí
především
ve
veřejných
dopravních
prostředcích,
na
fotbalových
stadiónech
či
při
pouličních
nepokojích.
Největší
spory
vyvolal
mezi
poslanci
v
Haagu
návrh,
aby
totéž
musel
občan
činit
i
na
pracovišti,
což
bylo
nakonec
odmítnuto.
Zvědavost
kontrolních
či
policejních
orgánů
bude
muset
být
směrována
k
zaměstnavateli,
který
má
mít
v
evidenci
takový
pořádek,
aby
se
dalo
kdykoli
zjistit,
zda
u
něho
někdo
pracuje
"načerno",
či
nikoli.
Evropské
standardy,
které
v
70.
a
80.
letech
jasně
směřovaly
k
liberalismu
vůči
pohybu
osob,
se
tedy
začínají
pozvolna
měnit,
a
to
nejen
v
sousedním
Německu.