mf920925_090
mf920925_090
Date | 19 |
---|
Source type | nws |
---|
Year | 19 |
---|
Annotation status | tamw |
---|
Subset | train-5 |
---|
Genre | news |
---|
Text type | inf |
---|
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Hrdost
dětí
z
vesniček
Sedm
dětí
ve
věku
od
tří
měsíců
do
devíti
let
čeká
od
začátku
září
v
SOS
vesničce
v
Karlových
Varech-Dubí
na
nastěhování
do
jednoho
z
dvanácti
místních
domků.
Dokud
dům
neopraví,
musí
čekat
v
ubytovně.
Rekonstrukce
celé
vesničky
probíhá
už
od
loňska.
Stavební
firmy
si
ale
dávají
na
čas.
Domek,
na
který
čeká
nová
rodina,
už
měl
být
opraven
začátkem
léta.
Když
koncem
60.
let
budovalo
Sdružení
SOS
dětských
vesniček
v
Karlových
Varech
první
komplex
dvanácti
domků
u
nás,
vyšla
celá
stavba
asi
na
tři
milióny
korun.
Dnes
rekonstrukce
jednoho
domu
stojí
takřka
milión.
Opravu
si
hradí
samo
Sdružení,
které
po
nucené
odmlce
v
polovině
70.
let
obnovilo
činnost
v
roce
1990.
"Čím
rychleji
bude
rekonstrukce
u
konce,
tím
dříve
se
budeme
moci
plně
věnovat
dětem,"
říká
Jiří
Plachý,
vedoucí
karlovarské
vesničky,
kde
nyní
žije
více
než
padesát
dětí.
"Loni
v
srpnu
jsme
se
sice
vrátili
od
Okresního
ústavu
sociální
péče
pod
Sdružení
SOS
dětských
vesniček,
musíme
se
ale
vyrovnávat
s
řadou
chyb
a
břemen
minulosti,"
pokračuje
Jiří
Plachý.
Jedním
problémem
je
například
přítomnost
několika
manželských
párů
ve
vesničce,
které
vedle
svých
dětí
vychovávají
i
děti
opuštěné.
Podle
jedné
ze
zásad
skupinové
pěstounské
péče,
s
jejíž
myšlenkou
přišel
poprvé
rakouský
doktor
Hermann
Gmeiner,
je
pro
tuto
formu
náhradní
rodinné
péče
vhodnější
jedna
matka-pěstounka
a
její
pomocníci.
Zkušenosti
ze
zahraničí
(dětské
vesničky
existují
ve
více
než
80
zemích
světa)
dávají
rakouskému
lékaři
za
pravdu.
"Manželé
necítí
tolik
potřebu
soudržnosti
s
ostatními,
oni
jsou
samostatný
harmonický
celek.
Chápou
ale,
že
by
z
vesničky
měli
odejít,"
říká
Jiří
Plachý.
Sdružení
hledá
vhodné
prostorné
byty
nebo
parcely
na
stavbu
rodinných
domků
pro
tyto
manžele
s
dětmi.
Stát,
který
v
70.
letech
sebral
sdružení
výchovu
dětí
ve
vesničce,
se
o
pár
let
později
nedokázal
postarat
o
matky-pěstounky,
které
mezitím
dosáhly
důchodového
věku,
protože
jim
nedal
byty.
V
Karlových
Varech
dostalo
nyní
sdružení
zpátky
svou
vilu,
kam
se
již
odstěhovaly
dvě
matky.
Na
odchodu
jsou
další
čtyři
důchodkyně.
V
rekonstrukci
je
rovněž
ubytovna
pro
dospívající
kluky
z
vesničky,
kde
mohou
například
po
vojně
najít
azyl,
než
se
úplně
osamostatní.
Novou
matkou
v
karlovarské
vesničce
je
od
léta
Jarmila
Paříková,
která
se
sedmi
dětmi
čeká
na
dokončení
opravy
domku.
Prošla
speciálním
kursem,
který
pro
vybrané
zájemkyně
organizuje
Sdružení
SOS
dětských
vesniček.
"Proč
jsem
se
rozhodla
stát
se
pěstounkou?
Měla
jsem
k
tomu
samozřejmě
určité
důvody,
ale
jsou
to
mé
důvody
a
nechtěla
bych
o
nich
mluvit,"
vysvětluje.
"Nedávno
jsem
se
s
dětmi
vrátil
z
mezinárodního
tábora
dětských
vesniček
v
Itálii,"
říká
Jiří
Plachý.
"Poznal
jsem,
jak
jsou
ostatní
země
před
námi,
protože
tam
nebyla
přerušena
kontinuita.
Mají
daleko
lépe
propracovaný
systém
působení
na
děti,
především
v
mimoškolní
činnosti.
Překvapila
mě
hrdost
dětí
z
jiných
států,
že
jsou
dětmi
z
vesničky.
K
takovému
stavu
bychom
se
také
rádi
dostali."
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View