mf920925_090

Hrdost dětí z vesniček

Sedm dětí ve věku od tří měsíců do devíti let čeká od začátku září v SOS vesničce v Karlových Varech-Dubí na nastěhování do jednoho z dvanácti místních domků. Dokud dům neopraví, musí čekat v ubytovně. Rekonstrukce celé vesničky probíhá už od loňska. Stavební firmy si ale dávají na čas. Domek, na který čeká nová rodina, už měl být opraven začátkem léta. Když koncem 60. let budovalo Sdružení SOS dětských vesniček v Karlových Varech první komplex dvanácti domků u nás, vyšla celá stavba asi na tři milióny korun. Dnes rekonstrukce jednoho domu stojí takřka milión. Opravu si hradí samo Sdružení, které po nucené odmlce v polovině 70. let obnovilo činnost v roce 1990. "Čím rychleji bude rekonstrukce u konce, tím dříve se budeme moci plně věnovat dětem," říká Jiří Plachý, vedoucí karlovarské vesničky, kde nyní žije více než padesát dětí. "Loni v srpnu jsme se sice vrátili od Okresního ústavu sociální péče pod Sdružení SOS dětských vesniček, musíme se ale vyrovnávat s řadou chyb a břemen minulosti," pokračuje Jiří Plachý. Jedním problémem je například přítomnost několika manželských párů ve vesničce, které vedle svých dětí vychovávají i děti opuštěné. Podle jedné ze zásad skupinové pěstounské péče, s jejíž myšlenkou přišel poprvé rakouský doktor Hermann Gmeiner, je pro tuto formu náhradní rodinné péče vhodnější jedna matka-pěstounka a její pomocníci. Zkušenosti ze zahraničí (dětské vesničky existují ve více než 80 zemích světa) dávají rakouskému lékaři za pravdu. "Manželé necítí tolik potřebu soudržnosti s ostatními, oni jsou samostatný harmonický celek. Chápou ale, že by z vesničky měli odejít," říká Jiří Plachý. Sdružení hledá vhodné prostorné byty nebo parcely na stavbu rodinných domků pro tyto manžele s dětmi. Stát, který v 70. letech sebral sdružení výchovu dětí ve vesničce, se o pár let později nedokázal postarat o matky-pěstounky, které mezitím dosáhly důchodového věku, protože jim nedal byty. V Karlových Varech dostalo nyní sdružení zpátky svou vilu, kam se již odstěhovaly dvě matky. Na odchodu jsou další čtyři důchodkyně. V rekonstrukci je rovněž ubytovna pro dospívající kluky z vesničky, kde mohou například po vojně najít azyl, než se úplně osamostatní. Novou matkou v karlovarské vesničce je od léta Jarmila Paříková, která se sedmi dětmi čeká na dokončení opravy domku. Prošla speciálním kursem, který pro vybrané zájemkyně organizuje Sdružení SOS dětských vesniček. "Proč jsem se rozhodla stát se pěstounkou? Měla jsem k tomu samozřejmě určité důvody, ale jsou to mé důvody a nechtěla bych o nich mluvit," vysvětluje. "Nedávno jsem se s dětmi vrátil z mezinárodního tábora dětských vesniček v Itálii," říká Jiří Plachý. "Poznal jsem, jak jsou ostatní země před námi, protože tam nebyla přerušena kontinuita. Mají daleko lépe propracovaný systém působení na děti, především v mimoškolní činnosti. Překvapila mě hrdost dětí z jiných států, že jsou dětmi z vesničky. K takovému stavu bychom se také rádi dostali."