mf920925_089

SUDETŠTÍ NĚMCI A ČEŠI - KONEC KOEXISTENCE

ZAMLČOVANÉ POHLEDY DO NEDÁVNÉ MINULOSTI

SUDETŠTÍ NĚMCI A ČEŠI - KONEC KOEXISTENCE Přelom 20. a 30. let našeho století se stal ve vnitropolitickém životě Československa hned v několika ohledech okamžikem zvratu. Kořeny tohoto zvratu měly ovšem hlubší příčiny, především velkou hospodářskou krizi. Její důsledky se projevily nejprve v drastickém dopadu na sociální postavení velkých skupin obyvatelstva, odrazily se i v radikalizaci jejich politických názorů a promítaly se pak nepříznivě do všech oblastí fungování politického systému. Přirozeně všechny tyto problémy se ve složité národnostní struktuře Československa promítly i do vztahů mezi jednotlivými národnostními skupinami a do vztahu některých z nich vůči státu. Všeobecně rostl nacionalismus, který ohrožoval stabilitu režimu a ve spojení s mezinárodně politickou situací nakonec způsobil i zhroucení a zánik první Československé republiky. Ve vztahu sudetských Němců a Čechů šlo vlastně o konečnou fázi jejich staleté, byť mnohdy problémové, ale přece jen vcelku prospěšné koexistence. AŽ DVOJNÁSOBNÁ NEZAMĚSTNANOST

Koncem 20. let převládl v politickém životě Němců žijících v českých zemích pozitivní proud, který přivedl tehdy nejsilnější německé strany Svaz zemědělců (1926) a německou sociální demokracii (1929) do vládní koalice. Německá křesťanskosociální strana lidová byla sice po parlamentních volbách z roku 1929 z vlády vytlačena, lépe řečeno nezbylo na ni při stranickopolitických kombinacích místo, nepřešla však zpět ke zcela nepřátelským postojům vůči státu. Tak se rýsovaly další perspektivy sbližování v česko-německých vztazích. Žádná z obou národních reprezentací si však neuvědomovala křehkost těchto vztahů a nebyla připravena obezřetněji a citlivěji tuto vazbu chránit a rozvíjet. Náraz hospodářské krize byl příliš krutý a řešení jejích důsledků vyžadovalo oboustrannou vůli a oběti. Jak známo, velká hospodářská krize počátku 30. let zasáhla československou ekonomiku i ve srovnání s jinými průmyslovými státy mimořádně intenzívně. Odhaduje se, že průmyslová produkce poklesla téměř o 40 procent. Zároveň se však projevila i krize v zemědělství, v dopravě, ve finanční sféře apod. Ovšem nejsilněji byla postižena exportní průmyslová odvětví, jako jsou porcelánky, sklárny, textilky. A ty byly ve větší míře soustředěny v pohraničních oblastech českých zemí, obydlených v převážné míře právě sudetskými Němci. Vliv krize tam byl mimořádně tíživý. Dobové statistiky, i když ne vždy úplné, uvádějí až dvojnásobnou míru nezaměstnanosti ve srovnání s oblastmi vnitrozemskými, kde žilo převážně české obyvatelstvo. Kromě toho přírodní poměry způsobovaly, že s výjimkou jižní Moravy byly v pohraničí obtížnější podmínky pro zemědělskou výrobu. To vznikající problémy jen násobilo. PŮDA PRO POŽADAVEK SEBEURČENÍ

Rozdíly v materiálních podmínkách života vedly k nespokojenosti a k novému zostření vztahu sudetských Němců k Čechům a k československému státu. Vláda přitom měla jen minimální možnosti, jak tuto situaci řešit, a bohužel neměla ani koncepci hospodářské politiky, která by vedla k vyrovnání nejkřiklavějších disproporcí. To silně problematizovalo postavení německých politických proudů ochotných spolupracovat na půdě republiky, snižovalo jejich vliv na německé obyvatelstvo a naopak dávalo prostor pro regeneraci a nový nástup stran, které stály už od roku 1918 na nepřátelských pozicích vůči státu. Šlo o Německou nacionálně socialistickou stranu dělnickou (DNSAP) a Německou nacionální stranu (DNP). Tyto dvě strany požadovaly sebeurčení sudetských Němců, úzce spolupracovaly s nacionalistickými proudy v Rakousku a nacházely stále vydatnější oporu v rychle rostoucím nacistickém hnutí v sousedním Německu. To bylo pro budoucnost Československa zvlášť nebezpečné.

Kromě jiného měly obě strany široké zázemí v řadě tělovýchovných organizací s paramilitaristickou strukturou, jako byl např. Svaz německých turnerů apod. V průběhu roku 1932 na sebe upozornila organizace Volkssport, jež v mnohém napodobovala oddíly SA, které byly ozbrojenou částí Nacionálně socialistické strany Německa (NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem. Čs. úřady se tehdy rozhodly proti nebezpečnému růstu antidemokratických hnutí, v jejichž programu bylo navíc sjednocení všech Němců v budoucí třetí říši, zasáhnout a zakázaly činnost Volkssportu a Nacionálně socialistického studentského svazu. V procesu proti oběma organizacím jim byla prokázána činnost namířená proti republice, spolčování se zahraničními organizacemi obdobného charakteru a shromažďování zbraní a sil k uskutečnění plánu na odtržení. S HITLEROVOU PODPOROU

Koncem ledna 1933 uchvátil Hitler v Německu moc. To byl silný impuls pro oživení sudetoněmeckých nacionalistických proudů. Tehdy se všeobecně zhoršily československo-německé vztahy a ani úsilí ministra zahraničí Edvarda Beneše nevedlo k jejich zlepšení. Ostatně agresívní cíle nacistického Německa k tomu nedávaly možnosti.

Sudetoněmecké nacionalistické organizace se od té doby staly nástrojem státní politiky hitlerovského Německa. Množily se i případy přímého vměšování do vnitřních záležitostí republiky - od diplomatických nót přes otevřenou kritiku čs. politiky v říšskoněmeckém tisku, kontrolovaném nacisty, a ve vystoupeních oficiálních politických činitelů až po organizování záškodnické činnosti vrcholící politicky motivovanými vraždami německých emigrantů, kteří se uchýlili do Československa. Do vraždy profesora Lessinga byli zapleteni sudetoněmečtí nacionalisté, vraždu inženýra Formise organizovali přímo němečtí agenti.

Spojení sudetoněmeckých stran s protičeskoslovenskou politikou sousedního Německa bylo natolik zřejmé, že čs. orgánům umožnilo provést některá protiopatření. Především se chystal zákaz činnosti obou nacionalistických stran - DNSAP a DNP. Jejich vedení však nezůstávalo pasivní a připravilo si novou organizační základnu pro přežití. Aktivistům německých občanských stran doporučilo, aby své organizace zrušili a spolu s nacionalistickými proudy vytvořili jednotné, navenek nepolitické seskupení. Německý Svaz zemědělců odmítl okamžitě, k němu se připojili křesťanští sociálové. Německá sociální demokracie v Československu zůstávala mimo tento sjednocovací proces.