Vzpomínky
na
budoucnost
DVĚ
DISTRIBUČNÍ
PREMIÉRY
SCI-FI
FILMŮ
Filmaři
neradi
lokalizují
své
příběhy
do
vzdálenější
budoucnosti.
Má
to
své
důvody,
především
finanční,
není
také
třeba
kalkulovat
s
odlišnými
zvyklostmi
a
společenskými
rituály:
láska,
rodina
a
mravní
kodexy
se
nemění,
jen
technika
pokročila.
Magickou
roli
přitom
hraje
letopočet
2000.
Vše
za
ním
je
už
21.
století,
a
tedy
daleká
budoucnost.
Proto
se
Terminátor
2
pohybuje
po
Pescaderu
roku
2029,
Blade
Runner
je
lokalizován
do
roku
2019,
Zlomek
sekundy
se
odehrává
v
roce
2008
a
Šílený
Max
či
Robocop
mají
v
předznamenání
formulku
"za
několik
let",
případně
"v
blízké
budoucnosti"...
Ani
Murphyho
FREEJACK
není
výjimkou.
Tvůrce
předlohy
jej
v
roce
1959
umístil
do
New
Yorku
do
r.
2000.
Pro
nás
se
ovšem
lhůta
komicky
zkrátila...
V
podstatě
jde
o
vzpouru
mladého
sportovce
(Emilio
Estevez),
určeného
k
omlazení
milionáře
v
21.
století.
Při
transportu
však
takzvaný
"freejack"
uprchne,
což
umožňuje
rozehrát
obligátní
honičky
v
podivných,
zchátralých
"nolands"
New
Yorku
budoucnosti.
Herecky
stojí
za
zmínku
jen
rocková
hvězda
Mike
Jagger
v
roli
hlavního
pronásledovatele,
zabijáka
Vacendaka
a
Anthony
Hopkins
coby
zadavatel
celé
akce.
O
líbezném,
leč
prázdném
obličeji
hlavního
hrdiny
raději
nemluvit.
Jako
řemeslná
americká
práce
ale
Freejack
obstojí,
přinejmenším
díky
preciznímu
počítačovému
finále.
Sci-fi
druhé
aneb
po
britsku:
Londýn
roku
2008
se
koupe
v
mlze,
přívalech
vod
a
krysách.
Navíc
se
objevuje
jakási
zpropadená
astrologická
konjunkce
-
a
na
zem
přichází
Netvor,
vyslanec
Satanův.
Londýňanům
rve
srdce,
kreslí
jejich
krví
magické
obrazce
na
zeď
a
astmatickým
funěním
děsí
diváky
dalšího
thrilleru
v
našich
kinech:
ZLOMKU
SEKUNDY
režiséra
Tonyho
Maylama.
Z
hlediska
žánru
opravdu
zpotvořenina:
polohoror,
polokrimi,
trochu
"lízlé"
ekologií,
katastrofickými
filmy,
okultismem...
Rutger
Hauer
jako
"polda"
s
postavou
Arnolda
Schwarzeneggera
slouží
pouze
k
tomu,
aby
s
vzorně
umytými
vlasy
a
hladkou
tvářičkou
putoval
zavšiveným
podkrovím,
lehal
si
doprostřed
krví
zbrocených
záchodků,
popřípadě
navštěvoval
policejní
márnice
a
jiná
veselá
místa.
Ještě
"zajímavější"
je
netvor:
tři
metry
vysoký,
silně
dýchavičný,
později
zkroušený
a
unavený,
lebedící
si
v
symbolech
a
mystice...
Neříkám,
že
se
nelze
bát.
Koupelnová
scéna
z
Psycho
se
příliš
vryla
pod
kůži
všem
režisérům,
než
aby
nás
na
něco
podobného
kdykoli
"neutáhli".
Kdo
zbožňuje
kanonádu,
kožené
oděvy
a
motocykly,
také
si
přijde
na
své.
A
ostatní
naučí
Zlomek
sekundy
s
klidem
přihlížet
výjevům,
z
nichž
by
i
Čachtické
paní
naskakovala
husí
kůže.