Dramata
tohoto
světa
VÝSTAVA
WORLD
PRESS
PHOTO
VČERA
OTEVŘENA
V
KAROLINU
Když
chlap
pláče,
to
není
jen
tak.
Jde
do
tuhého.
Na
fotografii
Davida
C.
Turnleye
pláče
třiadvacetiletý
americký
seržant
Ken
Kozakiewicz
nad
smrtí
svého
kamaráda
Andyho
Alanize.
Ostatky
Andyho
jsou
v
plastikovém
pytli,
u
Kozakiewiczových
nohou.
Scéna
je
rámována
stísněnou
prostorou
helikoptéry,
která
je
odváží
z
bojiště
v
Perském
zálivu.
Turnley
dostal
za
zmrazení
tohoto
výmluvného
okamžiku
ocenění
za
nejlepší
fotografii
roku
1991
v
soutěži
World
Press
Photo.
Od
včerejška
je
spolu
s
desítkami
dalších
vystavena
v
pražském
Karolinu.
Potřetí
je
v
Praze
přehlídka
superfotografií,
které
od
roku
1955
vybírá
devítičlenná
nezávislá
porota.
Ty
nejzajímavější
letošní
se
hodnotily
během
pěti
únorových
dní:
ona
devítka
expertů
musela
zvažovat
celkem
17 887
snímků
od
1607
autorů.
To
není
málo.
WPP
si
klade
za
jeden
z
cílů
odrážet
nejdůležitější
události,
které
co
nejvíce
postihují
atmosféru
roku.
Kde
jsou
ty
časy,
kdy
si
primát
odnesl
Stanislav
Tereba
za
fotografii
brankáře
v
dešti...
psal
se
devětapadesátý.
Vítězné
snímky
od
té
doby
prakticky
nikdy
nebyly
idylické,
většinou
zachycovaly
a
zachycují
hrůzy
válek,
revolucí,
pučů
nebo
přírodních
katastrof.
Stačí
připomenout
jen
dva
poslední
ročníky.
1989:
tank
v
čele
kolony
obrněnců
na
pekingském
náměstí
Nebeského
míru
se
řítí
na
studenta.
1990:
truchlící
pozůstalí
v
Kosovu.
Taková
je
realita
a
vyhnout
se
jí
prostě
nelze.
Nicméně,
stane-li
se
jednou
ten
zázrak
a
svět
obletí
fotografie
s
jiným
než
podobně
tragickým
vyzněním,
bude
to
jasný
signál,
že
časy
se
mění
-
k
lepšímu.
Prvenství
Davida
C.
Turnleye
je
mimo
jakékoliv
diskuse.
Turnley
je
v
současnosti
absolutní
špička
mezi
fotoreportéry,
jako
přízrak
se
zjevuje
všude,
kde
o
něco
jde.
Bývá
zpravidla
u
všeho
první.
Konkurenci
měl
tentokrát
především
v
Sebastiaovi
Salgadovi
(držitel
Ceny
Oskara
Barnacka),
členu
elitní
agentury
Magnum,
který
přinesl
seriál
o
partě
kanadských
specialistů
snažících
se
uzavřít
ventily
od
unikající
nafty
v
Kuvajtu.
To
černobílé
drama
o
důsledcích
války
je
brilantní,
nepatetickou
ódou
na
lidské
hrdinství.
Stejné
téma
mapoval
také
Stéfane
Compoint,
jenž
získal
první
místo
v
kategorii
Lidé,
o
nichž
se
mluví
(série)
z
francouzské
Sygmy:
opět
hasiči,
opět
vrt.
Jenomže
přinesl
snímky
barevné.
Podařilo
se
mu
dokonale
vystihnout
boj
člověka
s
živlem,
Compointova
kompozice
je
příkladná
-
na
první
pohled
se
člověku
zdá,
že
je
to
nějaká
expresívní
malba.
A
tak
bychom
mohli
pokračovat
od
fotografie
k
fotografii.
Co
snímek,
to
příběh.
Pšenka
po
době
zase
vykvetla
i
pro
Československo
v
podobě
druhé
nejlepší
fotografie
v
kategorii
Lidé,
o
nichž
se
mluví.
Pavel
Štecha
fotografoval
Václava
Havla
u
slavného
gotického
obrazu
od
Mistra
Theodorika.
V
Karolinu
zůstanou
všechny
fotografie
do
18.
října,
letos
zhlédly
výstavu
desítky
tisíc
lidí
v
padesáti
zemích
celého
světa.
Dobře,
že
jsme
mezi
nimi.