Bez
prohloubení
demokratických
postupů
se
neobejdeme
Štrasburk
(Od
našeho
zvláštního
zpravodaje)
-
Evropský
parlament
uvítal
minulý
týden,
v
předvečer
francouzského
referenda
o
Maastrichtu,
ve
svých
lavicích
celou
bruselskou
generalitu
v
čele
s
předsedou
Komise
Evropského
společenství
Jacquesem
Delorsem.
Ten
poslancům
Evropského
parlamentu
až
nečekaně
zalichotil.
Jejich
volání
"po
větší
demokratičnosti
a
racionálnosti"
mu
prý
působí
velkou
radost.
"Musíme
jednou
provždy
přiznat,
že
v
dnešní
a
především
v
budoucí
Evropě
bude
svrchovanost
lidu
na
úrovni
celého
světadílu
vyjadřována
dvojím
způsobem:
jednak
prostřednictvím
Evropského
parlamentu,
jehož
pravomoci
budou
posíleny,
jednak
prostřednictvím
hlasů
národních
parlamentů,
vládních
kabinetů
a
šéfů
vlád
či
států
v
rámci
Evropské
rady,
která
bude
určovat
zásadní
orientaci,"
upřesnil.
Týž
Jacques
Delors
včera
označil
výsledky
nedělního
hlasování
Francouzů
za
"rozhodující
pokrok
pro
Evropské
společenství".
Poslancům
Evropského
parlamentu
ve
Štrasburku
blíže
vysvětlil,
jak
k
tomuto
názoru
dospěl:
"Nejen
celá
kampaň
kolem
referenda,
ale
i
s
ní
spojené
diskuse
občanů
o
Evropě
byly
pro
politiky
velkou
lekcí:
šlo
o
omlazovací
kůru
evropské
demokracie."
V
tomto
kontextu
jsou
velmi
důležitá
i
Delorsova
slova
adresovaná
v
pondělí
těm
Francouzům,
kteří
v
neděli
hlasovali
proti
Maastrichtu,
čímž
vyjádřili
svou
úzkost:
"Musíme
s
nimi
počítat
jak
v
měřítku
Francie,
tak
celé
Evropy.
Bez
prohloubení
demokratických
postupů
se
nyní
již
vskutku
neobejdeme."
Generální
tajemnice
Rady
Evropy
Catharine
Lalumierová
včera
vyjádřila
ve
Štrasburku
své
přesvědčení,
že
případné
francouzské
"ne"
by
bylo
bývalo
"mohlo
na
východě
světadílu,
v
tamější
nestabilizované
části
Evropy,
kde
se
opět
probouzí
nacionalismus,
pouze
podpořit
odstředivé
síly".
Velmi
ji
nadchlo,
že
ve
Štrasburku,
metropoli
Alsaska-Lotrinska,
kde
sídlí
četné
evropské
orgány,
bylo
pozitivních
odpovědí
občanů
v
referendu
72,22
procenta.
Tento
rekord
svým
způsobem
přispěl
k
celkovému
"ano".
Hovořili
jsme
o
tom
v
neděli
večer
i
s
voliči
městečka
Haageuenau
na
francouzském
břehu
Rýna.
Zejména
starší
z
nich
ochotně
říkali,
proč
hlasovali
"ano"
(a
bylo
jich
v
celém
regionu
65,48
procenta):
"Nechceme,
aby
se
sem
ještě
někdy
vrátila
nevraživost
mezi
lidmi
po
obou
stranách
hranic
a
umělá
izolace.
Díky
Evropě
se
konečně
máme
i
po
hospodářské
stránce
lépe
než
kdy
předtím.
A
to
platí
i
pro
naše
sousedy
v
Bádensku-Württenbersku."
A
tak
se
v
Alsasku-Lotrinsku
přihodilo
něco,
co
v
jiných
oblastech
Francie
vůbec
nezažili:
zdejší
odbory
společně
se
svazy
podnikatelů
a
sdruženími
svobodných
profesí
založily
"Výbor
pro
Ano",
do
jehož
čela
se
postavil
bývalý
předseda
Evropského
parlamentu
Pierre
Pflimlin.
Pouze
část
rolníků
a
s
nimi
profesně
spojených
řemeslníků
či
obchodníků
kazila
idylku
v
pohraničí,
které
přiléhá
ke
"zlému
Německu".
Ti
však
jako
příčinu
svého
negativního
postoje
v
referendu
uváděli
jiné
obavy:
z
ohlášené
agrární
reformy,
která
by
je
údajně
měla
připravit
o
subvence.
Omlazovací
šok
evropské
demokracie,
se
kterým
začali
2.
června
1992
Dánové,
tedy
prokázal
první
léčivé
účinky.
Zda
budou
definitivně
stačit
na
to,
aby
se
Evropská
unie
postavila
na
nohy
hned
od
1.
ledna
1993,
o
tom
jsou
však
ve
Štrasburku
nejvážnější
pochyby.
Příští
nebezpečná
turbulence
se
zřejmě
dostaví,
až
britský
premiér
John
Major
narazí
v
Dolní
sněmovně
na
zmobilizované
odpůrce
své
podmíněně
proevropské
politiky.