Hlídací
pes
(po-pá
9.00
-
16.00
hod.)
Možná
se
to
dosud
nestalo,
ale
třeba
už
zanedlouho
vás
dítě
přesvědčí,
že
v
rodině
chybí
jeden
velice
důležitý
člen.
A
vy
náhle
s
překvapením
zjistíte,
že
veškeré
dosavadní
argumenty,
proč
není
vhodné
chovat
psa
v
bytě,
jsou
vlastně
naprosto
nepřesvědčivé
a
uměle
vykonstruované.
Od
té
chvíle
už
nic
nebrání
tomu,
aby
vám
začal
život
plný
dobrodružství
a
netušených
zážitků.
Přivezete
si
domů
neohrabané
maličké
klubíčko,
které
se
před
chvílí
muselo
rozloučit
se
svou
mámou;
a
chovatelé
vás
upozornili,
že
štěně
pravděpodobně
několik
nocí
prokňučí
steskem.
Co
teď?
Pelíšek
má
připravený,
ale
velký
zájem
o
něj
neprojevuje;
avšak
v
okamžiku,
kdy
si
jdete
lehnout,
bystře
vytuší,
že
postel
je
tím
nejpřívětivějším
místem
v
jeho
novém
domově.
Každý
pes
má
potřebu
zaujmout
v
hierarchii
vztahů
své
pevné
místo,
proto
se
hned
v
prvních
dnech,
co
štěně
přišlo
do
vaší
rodiny,
rozhoduje
o
tom,
kdo
se
stane
vůdcem
smečky.
Budete
jím
vy,
váš
manžel,
anebo
váš
pes..?
Chcete
jít
třeba
se
štěnětem
na
procházku.
Jemu
se
však
zrovna
nechce,
takže
se
před
vámi
schová
pod
stůl
nebo
skříň
a
-
teď
si
mě
hledejte.
V
okamžiku,
kdy
po
něm
vztáhnete
ruku,
začne
cenit
jehličkovité
zoubky
a
zlobně
vrčet.
Opakujte
svůj
pokus
a
štěně
vám
odpoví
ještě
rozhořčenějším
tónem.
Pokud
v
tomto
okamžiku
ustoupíte
a
miláčka
pod
skříní
necháte,
bylo
v
podstatě
rozhodnuto.
Vaše
šance
získat
postavení
vůdce
smečky
je
již
bezmála
nulová.
Nemáme-li
se
psy
téměř
žádné
zkušenosti,
zpočátku
netušíme,
čeho
se
od
našeho
čtyřnohého
přítele
nadít.
Vybavuje
se
mi
vzpomínka
na
návštěvu
u
přítelkyně,
v
jejíž
rodině
vládl
krásný
kříženec
ovčáka
a
dobrmana.
-
Víš,
on
je
náš
Baryk
docela
hodnej,
ale
prosím
tě,
hlavně
si
teď
sedni
a
už
se
nezvedej.
Stejně
by
ti
to
nedovolil.
Usedla
jsem
tedy
i
se
svým
objemným
břichem
(byla
jsem
tehdy
asi
měsíc
před
porodem)
poslušně
do
křesla
proti
divanu,
na
němž
si
hověl
ten
starý
dobrák
Baryk.
Znenadání
se
vztyčil,
seskočil
na
zem
a
přikráčel
ke
křeslu.
-
Seď
klidně,
nehýbej
se,
nabádala
mě
přítelka.
Chvíli
si
mě
zkoumavě
prohlížel,
posléze
se
postavil
na
zadní
a
předními
prackami
se
mi
opřel
o
břicho.
Hleděli
jsme
si
do
očí
ze
vzdálenosti
sotva
dvou
centimetrů,
až
jsem
z
toho
začínala
šilhat.
-
Hlavně
se
neboj,
to
on
nesnáší,
šeptala
Barykova
paní.
-
Kdyby
se
ho
naše
teta
nebála,
určitě
by
ji
nekousnul!
A
tak
jsem
seděla,
málem
nedýchala,
těžké
tlapy
mne
tlačily
do
břicha.
-
No
tak,
Baryku,
běž
na
místo,
zkoušela
to
přítelkyně.
Náhle
ty
psí
oči
už
zřejmě
nevydržely
můj
neuhýbající,
v
tom
okamžiku
již
strnulý
pohled
a
odvrátily
se.
Pak
zvíře
zamručelo,
seskočilo
na
zem
a
přemístilo
se
na
pohovku.
-
Uf,
prohlásila
jsem
a
zdálo
se
mi,
že
úleva
mé
přítelkyně
není
o
nic
menší.
Onen
Baryk
je
už
mnoho
let
v
psím
ráji,
ale
věřím,
že
by
si
dodnes
na
něj
vzpomněli
mnozí
veterináři
z
Prahy,
Říčan
i
Českého
Brodu,
kteří
mu
po
dlouhá
léta
pravidelně
vydávali
osvědčení
o
očkování
proti
vzteklině,
určené
pro
všechny
ty
lekavé
tety,
ustrašené
ženské
a
jiné
bázlivce,
co
při
jeho
spatření
na
sebe
upozorňovali
zděšenými
výkřiky
a
škubavými
pohyby,
což
Baryk
jednoznačně
chápal
jako
výzvu
k
okamžité
akci.
Až
si
přinesete
domů
své
štěňátko,
vzpomeňte
si,
že
Baryk,
vůdce
člověčí
smečky,
býval
kdysi
dávno
malým
bezbranným
chlupáčem,
do
kterého
se
pro
jeho
roztomilost
zamilovala
celá
rodina.
EVA
ŠKAMLOVÁ