Omamná
droga,
nebo
stará
vesta?
(LN
13.
4.
1994)
Mohla
by
u
nás
někde
existovat
posilovna
pro
obyčejné
lidi
-
od
nejútlejšího
dětství
až
po
stáří
-
která
by
umožňovala
rozvoj
nebo
alespoň
údržbu
naší
schopnosti
žít
slušně
a
normálně
v
podmínkách
tržního
hospodářství?
Při
vnímání
současného
dění,
které
do
nás
někdy
buší,
mám
často
pocit
zmatku
a
přiznám
se,
že
jsem
s
to
pochopit
motivy,
které
vedou
mnohé
k
používání
vnějších
a
leckdy
problematických
prostředků
pro
zocelení
a
zacelení
nebo
překlenutí
té
někdy
těžko
únosné
roztříštěnosti.
Jistou
cestu
ze
zmatku
mně
tentokrát
naznačili
pánové
Steigerwald
a
Pithart.
Nejspíš
tím,
že
si
jakoby
vyměnili
úlohy.
Dramatik
nás
syrově
poučil,
že
moc
státu
pochází
z
daní.
Jednoznačně
se
zastal
státního
úřadu,
který
jindy
-
např.
v
postavě
Jana
Nepomuckého
-
silně
zepsul,
i
když
právě
tento
muž
velice
přesně,
možná
i
nudně,
zaznamenával
"komu
užitečno,
komu
prospěšno".
Politik
a
politolog
naproti
tomu
vykreslil
situaci
odkud,
kde
a
kam
se
může
společenství
pohybovat,
ukázal
možnost
prostoru,
kde
by
se
mohlo
odehrávat
něco
důležitého
právě
pro
obyčejného
občana.
Jde
totiž
o
široký
prostor
mezi
světem
čistě
privátním
a
světem
státu,
který
by
měl
být
zabydlený
živými
problémy
obou
světů.
Už
dlouho
mi
vrtá
hlavou,
kde,
jak
a
proč
se
z
jednoho
člověka
stane
někdo
jiný,
jakoby
nesourodý.
Je
jasné,
že
se
nikdo
nechová
úplně
stejně
doma
a
v
zaměstnání,
doma
a
na
trhu.
V
čem
vězí
to,
že
jsem
to
pořád
já?
Jak
se
trhovec
chová
doma?
Odloží
určité
manýry
před
svým
prahem?
Možná,
že
právě
doma
oblékne
rád
tu
starou,
dobrou
vestu
a
má
své
děti
nejen
k
tomu,
že
musí
slušně
zdravit,
zdvořile
poděkovat,
neutírat
si
nos
do
rukávu,
ale
nějakým
způsobem
jim
vštěpuje
i
to,
že
je
dobré
pomáhat
slabšímu
nebo
že
nemají
dělat
druhému
to,
co
nechtějí,
aby
oni
činili
jim.
Podobné
zvyklosti,
které
nejspíš
umožňují
"trvale
udržitelný
život",
jsou
velice
užitečné,
ale
na
trh
se
s
nimi
asi
nechodí.
A
těžko
bychom
bez
nich
existovali
v
této
postmoderní
době.
A
tak
odpověď
na
svou
otázku,
kde
by
mohla
být
"občanská
posilovna",
nacházím
u
pana
Pitharta,
že
je
v
té
"staré
vestě"
a
hlavně
v
onom
meziprostoru
dosti
prostorném
pro
lyriku
a
epiku.
Anna
Paloušová,
Praha