Bolestivá
transformace
polského
zemědělství
Restrukturalizace
polských
soukromých
farem
bude
probíhat
pomalu
Vývozní
potenciál
není
ani
zdaleka
využit
na
sto
procent.
Do
současné
doby
se
s
takovým
rozsahem
liberalizace
agrárního
obchodu
v
rámci
zemí
CEFTA
nepočítalo.
Smlouvy
podepsané
při
této
příležitosti
před
měsícem
se
týkají
jakostních,
veterinárních
a
fytosanitárních
certifikátů
do
1.
července
1995
a
zejména
50%
snížení
cel
na
zemědělské
komodity
od
1.
ledna
1996
až
k
jejich
úplnému
odstranění
v
roce
1998.
Naším
největším
obchodním
partnerem
je
v
této
oblasti
Polsko,
podívejme
se
proto
na
jeho
zemědělský
sektor
důkladněji.
Hospodářství
se
oživuje
Náznaky
ekonomického
oživení
se
v
Polsku
projevily
již
v
letech
1992-1993.
Míra
růstu
hrubého
domácího
produktu
dosáhla
dvou
procent
a
objem
průmyslové
výroby
vzrostlo
5,2
%.
Míra
inflace
klesla
ze
70
%
v
roce
1991
na
34
%
v
roce
1993.
Podle
předběžných
čísel
lze
očekávat,
že
za
rok
1994
bude
inflace
vyčíslena
na
26
%.
Podle
údajů
polského
ministerstva
financí
pokračoval
v
roce
1994
ekonomický
růst
v
rozsahu
až
4,5
%.
V
důsledku
značného
sucha
klesla
v
roce
1992
hrubá
zemědělská
produkce
o
11,9
%,
přičemž
pokles
rostlinné
produkce
činil
20
%
a
živočišné
3,9
%.
Samotná
produkce
obilovin
dosáhla
v
roce
1992
bezmála
20
mil.
tun,
což
bylo
o
7,8
mil.
tun
méně
než
v
roce
1991.
Prudký
pokles
rostlinné
produkce
by
mohl
být
částečně
vysvětlen
výrazným
poklesem
objemu
použitých
hnojiv.
Značný
pokles
živočišné
produkce
v
letech
1992-1993
vedl
k
omezení
vývozu
a
ve
druhé
polovině
roku
1993
dokonce
ke
zvýšení
dovozu.
Úroveň
živočišné
produkce
byla
ovlivněna
nejen
nižší
ziskovostí
tohoto
odvětví
v
souvislosti
s
růstem
cen
vstupů,
ale
bylo
rovněž
zaznamenáno
snížení
poptávky
v
důsledku
poklesu
reálných
příjmů
obyvatelstva.
V
polském
zemědělství
je
zaměstnán
podstatně
vyšší
podíl
činného
obyvatelstva
než
v
západoevropských
zemích.
Tlak
vyplývající
z
rostoucí
nezaměstnanosti
ve
městských
a
venkovských
oblastech
je
jednou
z
nejvážnějších
překážek
restrukturalizace
zemědělského
sektoru
v
Polsku.
Proces
privatizace
Privatizace
státních
statků
se
ukázala
být
jedním
z
nejobtížnějších
bodů
ekonomické
reformy
v
zemědělství
a
v
potravinářském
průmyslu.
Státní
statky
převzaté
v
roce
1992
Fondem
zemědělského
majetku
byly
zadluženy
více
než
třemi
trilióny
zlotých.
Hlavním
úkolem
tohoto
fondu
založeného
v
roce
1991
byla
transformace
půdy
a
kapitálu
státních
statků
do
ekonomických
celků,
které
by
měly
efektivněji
využívat
svých
zdrojů.
Privatizace
státních
statků
navíc
probíhá
souběžně
s
obtížným
ekonomickým
vývojem
soukromých
hospodářství.
Klesá
tak
poptávka
po
půdě
a
vysoké
úrokové
sazby
ztěžují
přístup
farmářů
k
investicím.
Na
základě
těchto
faktorů
lze
v
příštích
letech
očekávat
v
restrukturalizaci
polských
soukromých
farem
jen
velmi
pomalý
pokrok,
zvláště
když
cena
vstupů
do
zemědělství
roste
mnohem
rychleji
než
cena
zemědělské
produkce.
Zemědělská
ekonomická
reforma
se
soustřeďuje
zejména
na
oblast
potravinářského
průmyslu
včetně
skladování
produktů
a
obchodu
se
zemědělskými
výrobky.
V
roce
1993
pocházela
více
než
polovina
potravinářských
výrobků
ze
soukromých
farem.
Konkurence
na
trhu
tlačí
na
polské
producenty,
aby
zvyšovali
kvalitu,
rozšiřovali
sortiment
a
přizpůsobovali
ho
mezinárodním
standardům.
Cenová
politika
Finanční
podpora
včetně
realizace
principu
minimálních
garantovaných
cen
je
řízena
ústředím,
které
spravuje
státní
potravinové
rezervy,
na
jejichž
udržování
přispívá
až
jednou
třetinou
svého
rozpočtu.
Vznikajícím
břemenem
v
rámci
státního
rozpočtu
je
dotace
zemědělskému
penzijnímu
fondu,
která
je
chápána
jako
podpora
celému
zemědělství.
Podíl
státu
na
financování
tohoto
fondu
činí
95
%.
Státní
podpora
progresívních
metod
hospodaření
je
řízena
přímo
prostřednictvím
ministerstva
zemědělství
a
potravinářského
průmyslu.
Rozpočet
ministerstva
je
soustředěn
na
financování
podpory
biologického
programu
a
institucí
zajišťujících
uplatnění
pokroku
v
genetice,
dále
na
financování
prevence
a
tlumení
nemocí
zvířat
a
monitorování
kvality
výrobků,
rekultivace
půdy
a
na
podporu
základních
mechanizačních
projektů.
Zemědělský
obchod
Současná
dovozní
cla
na
základní
zemědělské
výrobky
byla
zavedena
v
roce
1991,
přičemž
se
počítalo
s
tím,
že
stanovené
tarify
by
neměly
být
v
dalších
letech
zvyšovány.
V
důsledku
zvyšujícího
se
dovozu
subvencovaných
potravin
ze
západních
zemí
však
organizace
farmářů
vyvinuly
tlak
na
vládu,
jehož
výsledkem
byl
prudký
růst
dovozních
cel
a
zavedení
dodatečných
regulačních
opatření
(např.
restrikce
v
dovozu
mléka
a
mléčných
výrobků).
Vývozní
potenciál
polského
zemědělství
přitom
není
ani
zdaleka
využit.
Zvláště
komplikovaná
situace
se
vytvořila
na
trhu
s
ovocem
a
zeleninou.
Zatímco
firma
Hortex,
hlavní
vývozce
mražených
potravin,
omezuje
v
důsledku
finančních
potíží,
nedostatku
úvěrů
a
dalších
faktorů
své
výrobní
kapacity
asi
na
50
%,
ve
stejné
době
tisíce
producentů
nemohou
prodat
své
ovoce
a
zeleninu
ani
za
nízké
ceny.