Do
nemocnice
s
peněženkou
Je
uvažovaný
pětapadesátikorunový
poplatek
za
denní
pobyt
na
nemocničním
lůžku
přiměřený?
Má
se
vůbec
za
tyto
služby
platit?
Jiří
Vlach
(ODS),
místopředseda
parlamentu:
Určitě
se
má
platit,
o
tom
mě
přesvědčily
i
debaty
s
poctivými
důchodci.
Nikdo
doma
nežije
zadarmo
a
když
užívá
tzv.
hotelové
služby
nemocnice,
myslím,
že
je
placení
na
místě.
Samozřejmě
bude
třeba
zvážit,
jak
se
postavit
k
sociálně
nejslabším
vrstvám,
ale
já
osobně
bych
respektoval
i
zahraniční
model,
podle
něhož
se
neplatí
jen
za
prvních
čtrnáct
dnů
v
nemocnici,
ale
za
osmadvacet.
To
je
docela
fér
opatření.
Eva
Fischerová
(ČSSD),
poslankyně:
Já
bych
neřekla,
jestli
je
55
korun
moc
nebo
málo
či
jestli
to
odpovídá.
Poplatek
nemá
v
našich
poměrech
co
dělat,
protože
podle
Listiny
základních
práv
a
svobod
má
pacient
právo
na
bezplatnou
léčebnou
péči,
hrazenou
ze
zdravotního
pojištění.
Jistě,
všechno
se
dá
obejít
a
lze
říci,
že
stravné
není
součást
léčebné
péče
a
že
to
je
hotelový
poplatek.
Jak
však
budete
účtovat
stravné
pacientovi,
který
prakticky
nejí,
protože
leží
na
onkologickém
oddělení
a
končí?
Jak
se
s
tím
eticky
vypořádat?
Přitom
jinde
nám
uniká
daleko
víc
peněz.
Milena
Veselovská,
jednasemdesátiletá
důchodkyně:
Je
to
dost
peněz,
ale
doma
stejně
musím
jíst,
denně
s
manželem
tu
stovku
za
jídlo
utratíme.
Copak
když
půjde
do
nemocnice
on,
tak
já
se
uskrovním,
ale
obráceně?
Nevím.
Ještě
že
by
to
bylo
jenom
prvních
čtrnáct
dnů,
to
bychom
snad
unesli.
Anna
Horelová,
devětasedmdesátiletá
důchodkyně:
Kdyby
jídlo
stálo
za
to,
tak
by
to
nebylo
moc
peněz
a
byla
bych
ochotná
je
platit.
František
Hořejší,
pětašedesátiletý
důchodce:
Nevím,
jestli
je
ten
poplatek
málo
nebo
moc.
Ale
odmítám,
aby
se
za
mne
bouřilo
nějaké
Hnutí
důchodců.
Já
na
to
mám,
abych
si
čtrnáct
dnů
v
nemocnici
mohl
zaplatit.