ln95049_061

ln95049_061

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Sestup ;do Údolí

Údolí, Mrak, Tráva, Stromy, Lesní tůň, Léto, Málo z mála, Podzimní, Proč se spustil déšť, Ráno bylo bílé, Roztál sníh... Prostým citem prodchnutý vztah k přírodě v jejích nejvšednějších projevech, střádání optimismu z jejích každodenních podob... Ani si nemusíme poslechnout novou, celkově teprve druhou desku písničkáře Bohdana Mikoláška, nazvanou Údolí: vždyť stačí jen přečíst si popořádku názvy písniček...

Mikolášek přišel s tímto rozvroucněně naivním přístupem koncem šedesátých let, tudíž před Janem Nedvědem. Oba zaníceně velebí čistou lásku, oba se rozhořčují nad špatnostmi lidského světa. Také jejich hlasy si svou ryze upřímnou naléhavostí příliš nezadají. A přece zůstává dost rozdílů. Mikoláškovy songy především nikdy nepůsobí dojmem, že byly spíchnuty narychlo. Prozrazují větší promyšlenost, kdyby v ničem jiném, tak určitě v hudebním doprovodu. Písničkář měl totiž na promýšlení moře času, neboť i ty nejznámější písně se dostaly na nosič po předlouhých letech. LP Znovu... si totiž Mikolášek vydal - vlastním nákladem - v roce 1988 (později reedice u Bontonu). Vtírá se otázka, zda Mikolášek tehdy nevybral ze své emigrantské zásuvky právě ty nejzdařilejší kousky. Pak by totiž hrozilo, že každá další nahrávka bude o poznání slabší.

Aspoň Údolí k podobné domněnce přímo svádí. V porovnání se Znovu... na textově i melodicky výraznější popěvek chybí a v paměti snad utkví leda Léto. Jako kdyby se Mikolášek rozřeďoval...

Stejně jako poprvé, i nyní si autor vše zařídil sám - od napsání a skládání přes aranžmá a rodinné nahrávání v soukromém studiu po samotné vydání. (Pouze o výlis se postaraly Loděnice.) Rodinná pohoda jako by mírně prosákla celou nahrávkou. I kdybychom si odmyslili skutečnost, že Mikoláškovi nejbližší příbuzní se projektu zúčastnili i pěvecky, poslech alba Údolí evokuje ovzduší domáckého poklidu a harmonie plné tichého srozumění. Všechno je sladěno, ačkoli Mikolášek se jednoduchému ztvárnění svých nápadů vyhýbá. Zkušenosti s elektroakustickou hudbou v něm probudily skutečného tvůrce, jakkoli doprovod vždy zachovává poslušnost vůči rázu které písně. Ve svém hledačském rozletu využil Mikolášek nejrůznějších nástrojů, a k přizvukování si navíc pozval několik hostů, mezi nimi například svého někdejšího spoluhráče Michaela Kocába.

Udivuje však, že při vší nápadité rozmanitosti v aranžmá zní nahrávky Bohdana Mikoláška poměrně jednostrunně. Kde to, kruci, vězí?


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View