ln95048_069

Výškoměr, nebo padák?

V Oslu jednali ministři životního prostředí u kulatého stolu o hranatých problémech Profesor von Weizsäcker se na okamžik zamyslel a pak pravil: za dvacet minut dvanáct! Tam by měla podle jeho názoru stát ručička v případě, že by si ekologové zavedli stejné symbolické hodiny Armagedonu jako svého času atomoví vědci. Tento nepříliš optimistický odhad bylo jen stěží možno pominout: výrazná bělovlasá postava Ernsta Ulricha von Weizsäckera z wuppertalského Institutu pro klima, životní prostředí a energii k sobě často přitahovala daleko více pozornosti než většina z řady ministrů, kteří se účastnili druhé Konference u kulatého stolu o udržitelné produkci a spotřebě v norském Oslu. U obrovského, spíše oválného než kulatého stolu v hotelu SAS Scandinavia se nyní v únoru sešli zástupci zemí všech kontinentů, nevládních organizací, agentur OSN a institucí hostitelského Norska.

Hlavním úkolem třídenního setkání bylo vypracovat dokument, na kterém by se shodlo co nejvíce účastníků a který by se stal jedním z podkladů dubnového třetího zasedání Komise OSN pro udržitelný růst. Skutečného konsensu se podařilo dosáhnout pouze v jednom: současný stav výroby a spotřeby na celém světě je více než neuspokojivý a rozhodně nezaručuje udržitelný rozvoj. Proto je nutno jej změnit.

Představy se však podstatně rozcházely v tom, jak důsledná a dalekosáhlá má tato změna být a jak se má koho dotknout. Výsledkem rozporu bylo dodatečné prohlášení zemí chudého Jihu, jež vysvětlovalo, v čem se závěrečným dokumentem nesouhlasí. Radikálnější z Jižanů mluvili na tiskové konferenci dokonce o tom, že jejich země byly pozváním do Osla podvedeny. Jádro sporu vypíchl zástupce Světového fondu ochrany přírody, když v diskusi poukázal na to, že se v návrhu dokumentu mluví o změně struktury spotřeby, ne však o jejím omezení. Že tento drobný rozdíl zcela porušuje princip rovnosti všech zúčastněných. Profesor Weizsäcker v tomto kontextu prohlásil, že pokud by se německá míra spotřeby měla stát normou celosvětovou, tak je boj o ochranu životního prostředí už prohraný.

Neuvažuje-li tedy Sever o omezení své spotřeby, nemůže podle představitelů Jihu od nikoho žádat, aby se předem vzdal nároku na dosažení stejné životní úrovně a aby o tomtéž přesvědčil své spoluobčany. Sever se tímto přístupem navíc předem zbavuje možnosti využít tisíciletých jižních zkušeností, které potvrzují, že kvalita života není nutně závislá na vysoké míře spotřeby.

Rozpor o kvantum spotřeby zůstal sice nevyřešen, ale k její struktuře zaznělo v Oslu mnoho podstatného. Prakticky vše z toho směřovalo k odhalování a bourání všeobecných mýtů o tom, že udržitelný rozvoj je vlastně stejný rozvoj, který již známe, jen přetřený na zeleno a že udržitelnosti bude možno dosáhnout bez podstatné změny životního stylu. Existenci těchto mýtů potvrdila i María Elena Hurtado, ředitelka Světové organizace spotřebitelských svazů. Její organizace zkoumala informovanost svých členů a zjistila, že si velká část myslí, že ekologický přístup znamená především zdravě jíst.

Vtažení dosud marginálních skupin do procesu změn bylo vůbec jedním z podstatných znaků konference v Oslo. Velmi zajímavý byl například krátký vstup šéfa norských odborů, který promluvil o tom, že i odbory musejí uplatnit ekologická hlediska. Bylo by totiž nesmyslné bojovat o taková pracovní místa, která by odporovala základním principům udržitelného růstu, jež by tedy současné odborářské generaci získávala výhody na úkor generací příštích.

Vedle příspěvků zabývajících se principiálními změnami životních přístupů stály - a nikoliv v jejich stínu - i velice konkrétní informace o tom, jak šetřit a recyklovat zdroje. Již zmíněný profesor Weizsäcker představil činnost svého institutu, který nabízí metody schopné zvýšit využitelnost zdrojů až o tisíc procent. Jiný řečník zase předložil různé koncepce celosvětového systému obchodovatelných kreditů pro produkci kysličníku uhličitého a dalších látek vyvolávajících skleníkový efekt. Řada účastníků se shodla na tom, že by bylo zapotřebí vtáhnout do procesu i ekonomické ministry a přivést je na třetí konferenci příští rok v Oslu.

Na závěrečné tiskové konferenci vyjádřil norský ministr životního prostředí Thorbj Berntsen potěšení nad tím, že se podařilo přejít od vzájemného postrkování (začít by měl ten druhý, proč já?) k pochopení, že začít musíme všichni. Uvedl při tom anekdotu o člověku, který musí vyskočit z letadla a může si vybrat mezi výškoměrem a padákem. Z hlediska informovanosti je výškoměr samozřejmě zajímavější, ale...

I lidstvo stojí před podobným rozhodnutím. Doposud se zajímalo hlavně o údaje výškoměru. Nyní již sice sahá po padáku, ale otázkou zůstává, zda si jej dokáže včas nasadit.

Má na to již jen dvacet minut.