ln95048_064

ln95048_064

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Na tělo aneb Tetování může vyjadřovat životní styl "1

To není nákup v Benettonu, kam přivezou každou středu jiné zboží. Takhle člověk vyjadřuje své životní přesvědčení," tvrdí pražský tatér Zdeněk Stropek. Roztomilý zadeček půvabné rockové hvězdy Cher, způsob života amerických motorkářských gangů proslavených v šedesátých letech, drsná mužnost mořských vlků nebo naopak těla mužů trvale poznamenaná vojnou či snad i vězením. To všechno znamená tolik diskutované tetování.

Tetování je nepřirozená pigmentace kůže. K jejímu zdobení se používají čínská tuš nebo nerozpustná minerální barviva. Pigmentace je trvalá a lze ji odstranit jen chirurgickým snesením kůže.

Není ovšem tetování jako tetování a je třeba rozlišovat především jeho původ. Nastupující generace ve většině případů potetované tělo nepokládá za společenský handicap, ale výraz přesvědčení člověka, který se chce lišit. Zkrášlit se a přitom vyjádřit vlastní životní postoj, zkombinovat ozdobu sebe sama s názorem na způsob života.

Ve většině nápravných zařízení potetovaná kůže znamená " jsem tady kápo" a prakticky vůbec nejde o kvalitu vyobrazení nějakého symbolu, natož pak názoru. Tam jde o kvantitu - čím víc, tím líp. Často se stává, že muži z vězení odcházejí s foneticky psanými anglickými nápisy, obrázky, které by i dítě zvládlo s větším umem, či jen rozmazanými skvrnami v kůži. Nemluvě o hygienických podmínkách, za kterých tyto zásahy do lidského organismu vznikly. Taková tetováž ztrácí svůj význam v okamžiku propuštění na svobodu, naopak stává se handicapem, který je lépe skrývat. V tu chvíli se nabízejí dvě zcela protichůdná řešení: tetování zdokonalit, nebo zcela odstranit. První cesta vede do tetovacího studia, kde neodborné obrázky překryjí jiné, snad lepší, ovšem větší, druhá do kosmetického salónu, kde si lze nechat kůži vybrousit. Jehlou pod kůži Do pražského tetovacího studia UZI přicházejí v průměru tři zákazníci denně. Jejich věk se pohybuje v rozmezí mezi dvaceti čtyřiceti lety, nejobvyklejší povolání - podnikatel. Nejčastějším objektem zájmu mužů jsou především bicepsy rukou, ramena, předloktí a záda. Motivy obvykle naznačují, co dotyčný dělá ve volném čase, časté jsou i portréty manželek, dětí, nebo "módní" keltské ornamenty. Ženy a dívky si nechávají na ramena, kotníky, hýždě a občas i na břicho vyobrazit znamení svého narození, květiny, zvířata či nic neznamenající ornamenty. Nejmladším zákazníkům je osmnáct let, mladší sem doprovázejí rodiče. Podepisuje se tu totiž doklad o tom, že zákazník se nechává tetovat dobrovolně. Nedávno sem prý přivedla matka svou sedmnáctiletou dceru, která si tetování přála k narozeninám. Na druhou stranu manželský pár, který si do tetovacího studia přišel splnit životní sen k třicátému výročí svatby, je spíše výjimkou.

Někteří zákazníci se i vracejí. Při první návštěvě žádají menší a méně nápadný motiv, pak se vrátí pro další, někdy i třikrát. Cena průměrně složitého motivu o velikosti krabičky zápalek se pohybuje kolem tisíce korun. Tetování po několika letech bledne a je třeba jej obnovit.

Absolventi uměleckoprůmyslové školy Zdeněk Stropek a Michal Beneš se s technikou tetování poprvé setkali v Americe a v Holandsku, v UZI působí necelé tři roky. Tattoo jako výraz stylu "U nás je tetování jako výraz vlastního přesvědčení teprve v začátcích," tvrdí Zdeněk. "V Americe člověk svým tetováním dává jednoznačně najevo, že náleží k určité skupině lidí.

Když svlékne tvídové sako, nemusí dál říkat, že prožil válku ve Vietnamu, miluje snowboard nebo harleye... Je to součást životního stylu, který obdivuje zdravé tělo vypracované v posilovně, navíc ozdobené tetováním na obrovském bicepsu. Ten trend se teď dostává i k nám. I když to neplatí vždycky úplně, protože tady lidé mnohdy ještě pořádně nevědí, kam sami sebe zařadit." Proto se prý některým zákazníkům snaží jejich přání vymluvit, především pokud prozrazují náhlou euforii. "Je nesmysl, aby si kluk nechal vytetovat jméno holky, s níž chodí čtrnáct dní, nebo skupiny, která zrovna vede v hitparádě. Hodně žádané jsou ornamenty starých kultur. Ty nemají s módou příliš společného. Je to ozdoba, která přežila tisíce let, a tak přežije i dalších padesát... Zásadně ovšem odmítáme cokoli, co zavání politikou." U nás nejznámější tetovací studio funguje pod dohledem hygienika, používá přírodní barviva a jehly nakupuje ve zdravotnictví, zavařené ve sterilních fóliích. Právě za jistotu, že během práce nebudou porušeny žádné hygienické normy, tady zákazník platí nejvíc. V neprofesionálním prostředí si lidé opálí jehlu nad plaménkem v karmě a to jim stačí k pocitu, že je sterilní.

"Některé ženy, převážně po čtyřicítce, si přejí doživotně zvýraznit rty, obočí nebo linky kolem očí. Jednoznačně odmítáme," dodává ještě Zdeněk. "V obličeji je příliš nervových center a myslím si, že pro ženu je lepší třikrát denně použít rtěnku, než podstupovat takové riziko." Jakýkoli zásah do oblasti krku, hlavy a rukou od prstů k zápěstí si tady rozhodně zákazník nevymůže. Kromě jiného se totiž barvy v těchto místech rozpíjejí. Barvu místo rtěnky Permanentní make-up se ve světě provádí v řadě kosmetických salónů. Jeho boom ale odezněl před několika lety. Dermatoložka MUDr. D. Němcová z nemocnice Na Bulovce dokonce tvrdí, že svou oblibu si získal před osmi lety v Paříži, ale nikde jinde. Neujal se ani v Americe, ani v Itálii.

Na rozdíl od dekorativní tetováže se barva permanentního make-upu neaplikuje pod kůži, ale jen do její vrchní vrstvy. Znamená to, že jak se kůže sama obnovuje, postupně vylučuje i barvu a tetováž během tří pěti let bledne. Pokud je aplikace provedena skutečně odborně, časem zcela zmizí. U nás permanentní make-up provádějí některá soukromá kosmetická studia. Lékařské ústavy se zatím této službě vyhýbají. Institut lékařské regenerace a kosmetiky MUDr. Leoše Středy čeká na oficiální rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, Ústav lékařské kosmetiky v Praze sice permanentní make-up uvádí v propagačním letáku a vlastní potřebné přístroje, nicméně tuto službu zatím také neposkytuje.

MUDr. Miroslava Jechortová je primářkou oddělení korektivní dermatologie Ústavu lékařské kosmetiky v Praze. Podle se, na rozdíl od kosmetiček nevyučených ve zdravotnictví, lékaři k otázce permanentního make-upu staví značně odmítavě. "Držíme se spíše medicíny, a pokud vím, ani zájem ze strany pacientů či zákazníků není příliš velký. Věnujeme se spíše lékařské praxi, dermatologii a lékařské kosmetice." Povolení provádět permanentní make-up vydal začátkem letošního roku Institut hlavního hygienika. Tady ovšem může vzniknout polemika, protože touto činností se zabývají kosmetičky, přičemž neexistuje oficiální nařízení, že kosmetička musí být zároveň zdravotní sestra, zato platí vyhláška o tom, že integritu kůže smí porušit pouze zdravotník. To se týká nemenší měrou dekorativní tetováže. Odstranit obrázek,ovšem i s kůží Podle primářky Jechortové se lidé nechávají tetovat ve stavu euforie a během pár let, občas i měsíců si všechno rozmyslí. Pak přicházejí sem, aby se tetováže zbavili. Kůže se musí obrousit. Barvivo uložené v kůži zmizí, ovšem za cenu plošné jizvy. Relativně snadnější je odstranění odborně provedené tetováže, horší je to v případech tetování, které si lidé pořídili neodborně sami nebo ve vězení, protože probarvení kůže není rovnoměrné. Klientelu, která žádá o odstranění, představují především muži, kteří se nechali v minulosti tetovat, a teď to vadí jejich manželkám nebo v práci.

Finančně se tetování i jeho odstranění podobá. Zhruba se říci, že za vyčištění čtverečního centimetru pražský Ústav kosmetiky účtuje sto korun, takže zbavit se průměrného tetování vyjde asi na tři tisíce, záleží na velikosti broušené plochy.

Ne vždycky proběhne zbroušení kůže bez problémů. Jsou místa (nad hrudní kostí, ramena a záda), kde takový zákrok často zanechá takzvané keloidní jizvy. Znamená to, že organismus odpovídá nadměrnou tvorbou vaziva a povrch kůže tvoří plastické hrboly. Tyto jizvy se mohou někdy zlepšit například použitím laseru.

"Broušení kůže je náročný krvavý zákrok," doplňuje ještě MUDr. Němcová. "Pacient musí počítat s tím, že se bude ošetřená plocha hojit minimálně čtrnáct dní. Vždycky ale zůstane jizva, která může časem vyblednout. Jedinou budoucnost vidím ve vysoce výkonných laserech."

Pochopitelně, čím je tetováž hlubší, tím je složitější její odstranění a slabší výsledný kosmetický efekt. U výrazně barevné tetováže se předpokládat, že barva není uložena příliš hluboko, tedy půjde relativně snadno odstranit.

Záleží jen na tom, jak dalece si kdo nechá svůj vlastní názor "zalézt pod kůži".


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View