ln95047_051
ln95047_051
Date | 19 |
---|
Source type | nws |
---|
Year | 19 |
---|
Annotation status | tamw |
---|
Subset | train-1 |
---|
Genre | review |
---|
Text type | pub |
---|
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Stahuljakova
romantická
hudební
řeč
Odkazu
skladatele
Jurji
Stahuljaka
(1901-1975),
člena
známého
chorvatského
hudebnického
rodu,
byl
věnován
středeční
koncert
v
pražském
Lichtenštejnském
paláci,
přenášený
Českým
rozhlasem.
V
těchto
dnech
si
totiž
chorvatská
kulturní
veřejnost
spolu
se
znalci
jihoslovanské
hudby
z
ostatní
Evropy
připomíná
dvacáté
výročí
skladatelova
úmrtí.
Umělcův
přátelský
vztah
k
naší
kultuře
(již
roku
1931
v
Praze
zazněla
jeho
Misa-Miserij)
se
promítl
i
do
osudu
jeho
syna
Zlatka,
violisty
a
muzikologa.
Ten
kdysi
studoval
v
Praze
u
Ladislava
Černého
a
nyní
zde
působí
jako
velvyslanec
Chorvatské
republiky.
Pro
našeho
rozhlasového
posluchače
měl
pořad
značnou
poznávací
hodnotu:
slyšeli
jsme
díla
autora,
o
němž
si
lze
u
nás
udělat
představu
pouze
na
základě
slovníkových
hesel.
Dramaturgie
si
z
půlstoleté
Stahuljakovy
tvorby
jednostranně
vybrala
skladby
z
dvacátých
let.
Jejich
romanticky
krotká
hudební
řeč
ničím
nenaznačuje,
že
máme
tu
čest
s
hudbou
dvacátého
století.
Zarytý
tradicionalismus
spolu
s
převahou
primární
(tedy
melodické)
invence,
značnou
muzikantskou
spontaneitou
a
úzkými
vazbami
na
chorvatskou
lidovou
hudbu
činí
však
Stahuljakovu
tvorbu
posluchačsky
velmi
komunikativní.
Toho
využil
Jan
Talich,
který
za
citlivého
a
spolehlivého
doprovodu
Kvity
Bilynské
přednesl
technicky
nepříliš
vypjatou
houslovou
sonátu
(1929)
-
krásným
tónem,
s
nosnými
kantilénovými
oblouky
a
ve
třetí
větě
místy
labilnější
intonací.
Především
společenským
bonbónkem
se
stal
písňový
cyklus
op.
4
v
podání
ambasadorovy
choti,
sopranistky
Ivanky
Stahuljak.
Ta
zaujala
spíše
výrazovou
stránkou
projevu
a
niterností
uměleckého
prožitku
než
kvalitou
či
technikou
svého
hlasu.
Vyspělost
Stahuljakovy
kompoziční
techniky
potvrdilo
závěrečné
Klavírní
trio
op.
7,
jmenovitě
strhující
folkloristické
Scherzo,
které
diplomatické
publikum
odměnilo
předčasným
potleskem,
a
zejména
pak
finální
fuga
na
téma
z
předchozího
Scherza.
Kubelíkovo
trio
učinilo
zadost
své
profesionalitě
a
zmocnilo
se
skladby
technicky
svrchovaně
a
s
kultivovaným,
byť
trochu
opatrným
výrazem.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View