ln94211_95

ln94211_95

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Irsko: jsou dvě, a přece jedno

Lada Hesová, Jan Dražan Na západ od Británie leží zelený nebo také smaragdový ostrov- Irsko. Slovo, které je v posledních letech spíše synonymem nesmyslného násilí. Téměř se však zapomíná, že Irsko není zdaleka jen Severní Irsko, ale především samostatný stát, člen evropské dvanáctky. I když to, co se děje na severu ostrova, své kořeny zákonitě i tady.

Irská republika je jen o málo menší než Čechy s Moravou. Převládají tu mírné travnaté kopce a klidná údolí porostlá divokým fialovým vřesem. I nejvyšší irská hora měří o půl kilometru méně než Sněžka. Lesy se tu vyskytují jen velmi málo, a to ještě jen díky programu zalesňování z posledních let. O mnoho rozsáhlejší jsou rašeliniště, která zabírají patnáct procent země. Rašelina se těží a využívá hlavně jako palivo pro elektrárny, jako hnojivo, ale také coby nezbytná přísada do whisky. Převážná většina půdy je díky pastvinám pro ovce ohrazena a i v národních parcích se jen stěží hledá cesta. Irská vlna dlouholetou tradici a je vyhlášena po celém světě.

V létě tu bývá velmi chladno, v zimě zase naopak díky Golfskému proudu převládá mírné klima.

Irové, stejně jako Angličané, věnují velkou pozornost počasí. O tom tu platí přesně to, co trefně shrnuje známé irské rčení: Not too bad and not too good. (Není to nejhorší, ani nejlepší). Alespoň pár kapek deště tu sprchne skoro každý den.

Keltští předkové Ve starověku osídlily Irsko, stejně jako naše území, keltské kmeny. Prvky jejich kultury jsou dodnes patrné především v irštině, ale také v tradiční irské hudbě. Keltskou minulost připomíná i množství megalitických staveb. Největší a zároveň jedno z nejstarších nalezišť Carrowmore se nachází na severozápadě ostrova. Z původních dvou set keltských hrobek se zachovala asi pětina. O zničené a povalené kameny z hrobů se postarali kromě irských farmářů především vykradači hrobek. Naopak keltských kamenných kruhů, které hrobky obklopovaly, se místní farmáři velmi báli. Věřili, že kruh symbolizuje zlé síly, a proto vedli při ohrazování svých pozemků kamenné zídky přímo středem kruhu, ale nikdy ho neporušili.

Dědictví Irska vychází kromě keltské minulosti především z křesťanství, které se v pohanské kultuře překvapivě nenásilně vžilo. A dokonce přebralo některé její prvky. Důkazem jsou raně křesťanské kříže s motivem keltského kruhu.

Ostrov svatých a učených Křesťanství, které sem proniklo před rokem 400 z Británie, se v pozdější době anglické nadvlády v Irsku stalo dokonce jakýmsi symbolem protestu. A to nejen protestu proti anglikánské církvi Jindřicha VIII., ale proti Angličanům vůbec. Irsko si svůj blízký vztah ke katolické církvi zachovalo i dnes, kdy se k hlásí devadesát pět procent obyvatel zeleného ostrova.

O šíření víry se zasloužil především svatý Patrik, irský patron. Misie v Irsku zahájil tento původem Brit roku 432 a jeho úsilí bylo více než úspěšné. Když v roce 461 zemřel, byl ostrov christianizován a měl i církevní organizaci. Jeho příkladu následovali další a další světci. Zakládali kostely a kláštery, které se postupně stávaly duchovními a správními centry země, v níž chyběla města. Dodnes jsou po celém ostrově zbytky starých opatství a zříceniny kamenných klášterů, které se stavěly většinou v údolích na březích jezer či řek. Nedílnou součástí těchto komplexů byla kruhová obranná věž, kostel, klášter a další hospodářské budovy.

Od 6. do 8. století zažívá irské křesťanství zlatý věk. Z klášterů vychází mnoho svatých a učených. Na východ od ostrova si tak země brzy získává jméno insula sanctorum et doctorum. Irové se neomezovali jen na působení ve vlastní zemi, a v rámci iroskotských misií prošli poutní mniši velký kus tehdejší Evropy. Na kontinent s sebou přinesli mimo jiné i dodnes římskokatolickou církví dodržovaný celibát.

Připomínkou raného křesťanství je také stále používaný symbol Irska- zelený trojlístek. Podle legendy se sv. Patrik snažil svým následovníkům vysvětlit Boží trojjedinost, oni to však nemohli pochopit. A tak Patrik utrhl v trávě trojlístek a slovy: Jsou tři, a přece jeden, přesvědčil shromáždění. Trojlístek se po staletí objevoval na reliéfech domů nebo jiných staveb. A ani dnes jeho popularita neklesá. Zdobí trička, čepice, pohlednice i další suvenýry- prostě všechno, co je spojováno s Irskem, na sobě malý trojlístek. Někde ho dokonce hostinský pípou nakreslí přímo na pěnu piva.

Příchod Angličanů První anglická kolonizace začala v roce 1153 pod záminkou reformace irské církve, která byla v době zcela nezávislá na papežské stolici. Křižácká výprava Jindřicha II. slibovala bohatou kořist a nová území. Přes početní převahu se však Angličanům nepodařilo zabrat větší část země. Irové, kteří se skrývali v horách a v bažinách, na podnikali úspěšné výpady. Nakonec obsadil Jindřich jen malou provincii nedaleko Dublinu. Celé území dal ohradit zdí, a proto se mu říkalo Pale (ohrada). Roku 1536 Angličané vyprovokovali a pak krutě potlačili povstání irského obyvatelstva. Začalo rozsáhlé vyvlastňování půdy, která byla svěřena anglickým landlordům. Došlo i k násilné církevní reformaci. Irové získali podporu katolického Španělska. Ale po jeho porážce Anglií nemohli žádnou pomoc očekávat. Následovalo potlačování irského zemědělství, zákaz vývozu obilí a později i vlny.

Podobné podmínky panovaly i v oblasti politických a občanských práv Irů. Angličané zcela vyhladili irskou výrobu a zemědělství. Koncem 17. století patřila téměř veškerá půda protestantům.

Boj za nezávislost, rozdělení země Pod vlivem francouzské revoluce vznikla v roce 1791 Society of United Irishmen (Společnost sjednocených Irů) s cílem dosáhnout národní nezávislosti a plné reformy zákonodárství. Později však byla zakázána. V roce 1801 na základě tzv. zákona o unii bylo Irsko připojeno k Velké Británii. Zrušení hospodářských bariér znamenalo pro irský průmysl těžkou ránu- nemohl britskému konkurovat. Ve dvacátých letech 19. století vzniklo opoziční buržoazní hnutí Catholic Committee (Katolické sdružení) pod vedením advokáta Daniela O' Connella. Požadovalo zrovnoprávnění katolíků s protestanty. Později anglickou vládou vydaný zákon o emancipaci katolíků umožnil jejich přístup do parlamentu.

Úsilí o samosprávu Irska dostalo v poslední čtvrtině století také legální podobu. Home Rule Party (Strana autonomistů) přispívala svou opoziční politikou v parlamentu k národnímu uvědomění Irů. Přesto docházelo ke stále větší nespokojenosti mezi irskými farmáři, kteří nemohli landlordům konkurovat. Na protest proti násilnému poangličťování ostrova vytvořila irská inteligence Gaelic League (Gaelskou ligu), na jejímž základě vznikla v roce 1905 strana Sinn Féin (My sami), požadující samosprávu a utvoření samostatné irské vlády. Nespokojenost narůstá i mezi dělnictvem, počátek století provázejí vlny protianglických stávek. V roce 1914 anglický král ustupuje sílícímu odporu a podepisuje zákon o irské autonomii. Faktická moc však zůstává v britských rukou, navíc je zákon kvůli první světové válce odložen ad acta.

Tato reforma však přesto vyvolala u anglických konzervativců a převážně protestantského obyvatelstva severoirské provincie Ulster silné protesty. Konflikt vyústil dublinským povstáním na jaře 1916, při němž Irové vyhlásili nezávislou Irskou republiku. Po tvrdých bojích s britskými jednotkami je povstání potlačeno a patnáct jeho vůdců popraveno.

V poválečných volbách získala Sinn Féin nadpoloviční většinu. Zvolení poslanci ale odmítli odjet do Londýna, prohlásili se za Irský parlament a potvrdili státní nezávislost. Brzy nato vyhlásili Británii válku. Vznikla Irská republikánská armáda (IRA), která zahájila partyzánskou válku proti Angličanům. Ti spolu s irskými unionisty odpověděli krutým terorem, který v Ulsteru přerostl v pogromy na katolíky. V prosinci 1921 ztrácí Británie svou první kolonii- Irsko získává samostatnost, výjimkou zůstává Ulster. Vzniká tak Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Odtržením Ulsteru přichází Irsko o nejrozvinutější území. Konstituční svazky s Velkou Británií jsou definitivně zpřetrhány v roce 1948.

Irové doma, Irové ve světě Před tzv. bramborovým hladem v roce 1841, kdy neúroda brambor způsobila rozsáhlý hladomor, žilo v Irsku šest a půl milionu lidí. Vlivem anglického koloniálního počínání a kvůli nedostatku obživy emigrovaly od roku 1851 během jednoho století téměř čtyři miliony Irů. Nejvíce odcházeli do zámoří, významně se podíleli na kolonizaci Austrálie nebo Kanady. se to zdá neuvěřitelné, žije dnes ve světě na 40 milionů lidí s irskými předky. K irskému původu se hlásili například i bývalí prezidenti USA Kennedy, Nixon a Reagan.

Dnešní Irsko je tak trochu jeden velký venkov. V zelené krajině jsou roztroušeny vesnice a malá města. Nežije v nich většinou víc než pět deset tisíc lidí. I tohle je důsledek dřívějšího křesťanského osídlování ostrova, kdy blízko prvních klášterů začaly vznikat i nové osady. Klášter pak určoval ráz života jejich obyvatel. Výjimku tvoří jen několik především průmyslových měst, jako např. druhé největší město- obchodní centrum země přístav Cork na řece Lee. Městu vévodí široké moderní obchodní třídy s nákupními centry a kancelářemi, řeku lemují obrovské hangáry a výrobní haly.

Dublin- město hospod a knih V porovnání s Corkem je Dublin městem kultury a zábavy. Hospody (je jich tu na sedm set) se střídají s knihkupectvími. Zatímco v prvních je k dostání především guinness, irská káva nebo horká whiska, v těch druhých dominují knížky Jamese Joyce, Williama Butlera Yeatse, George Bernarda Shawa, Oscara Wilda, Samuela Becketta a dalších známých irských literátů. Žádné jiné město se nemůže pochlubit třemi nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Dubliňané a Irové vůbec jsou na své velikány pyšní. Dokazují to nejen nesčetná vydání jejich děl, ale také sochy, fotografie, plakáty, citáty na suvenýrech a pohlednicích, a dokonce i názvy hospod nesoucích jejich jména. Největším literárním fenoménem Dublinu je samozřejmě James Joyce. Podle Irů je jeho Odysseus, zachycující jeden den života jednoho Dubliňana, největším románem dvacátého století vůbec.

Uvedení spisovatelé jsou díky tomu, že publikovali převážně v angličtině, často omylem považováni za Angličany.

Irština, patřící ke starým galským jazykům, ostatně není ani dnes mezi lidmi zdaleka tak rozšířená, i když úřední nápisy a oznámení jsou dvojjazyčná. Její úpadek pokračuje, přestože ve školách se povinně vyučuje. Mimochodem Irsko se řekne Éire a Dublin je Baile Átha Cliath.

Irská hospoda se od české poměrně dost liší. Připomíná velký bar. Uprostřed místnosti stojí většinou čtverhranný pult, kde se obsluhuje ze všech stran. Roznášení pití ke stolům je zcela výjimečné. V nabídce tradiční irské hospody je kromě několika druhů piva (přestože je Irsko vyhlášené svým černým pivem Guinness, Irové dávají přednost spíš světlému) studená i horká whiska, irské likéry a samozřejmě i pověstná irská káva. Její příprava zabere barmanovi zhruba deset minut. Podává se do skleničky na víno a voní z whiska. V pořádné zdejší hospodě by neměla chybět ani tradiční živá hudba a zpěv. Nejčastěji se hraje na tahací harmoniku a kytaru, někdy se objeví i keltská píšťala. Kromě tradiční hudby se Irové prosadili významně i v moderní muzice, stačí připomenout rockovou skupinu U2 či zpěvačku Sinéad O' Connorovou.

Ale Dublin nejsou jen hospody a knihy. Samotný střed města je podobně jako mnoho anglických měst ovlivněn georgiánskou epochou. Proslulé jsou především dublinské vchodové dveře- co dům, to jiná barva a trochu jiné provedení. K nejnavštěvovanějším památkám patří dvě největší katedrály. Katolická Christ Church a protestantská St. Patric Church, kde působil jako děkan Jonathan Swift, autor Gulliverových cest. Proslulou univerzitu Trinity College založila anglická královna Alžběta I. přímo v srdci města. Jako zajímavost lze uvést, že budova, v níž sídlí irský parlament, posloužila za vzor architektům pro stavbu Bílého domu.

Naděje pro zelený ostrov Britští vojáci přišli do Ulsteru před pětadvaceti lety v období rozsáhlých nepokojů. Od doby dochází k nepřetržitému krveprolití, jak na straně katolíků, tak na straně protestantů a Britů, které si vyžádalo několik tisíc lidských životů. Podle posledních zpráv ze Severního Irska se zdá, že by mohlo konečně dojít k jednání. Zelený ostrov po dlouhé době naději na mír.

Foto autoři


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View