Role
jednotek
UNPROFOR
v
Bosně
Jiří
Berounský,
Publicista
Z
médií
se
dovídáme,
že
pro
případ
vyhrocení
situace
v
krizových
ohniscích
Bosny
je
již
dokončován
plán
evakuace
jednotek
UNPROFOR,
který
počítá
s
odsunem
do
konce
října
tohoto
roku.
Role
jednotek
OSN
při
válečných
konfliktech
kdekoli
na
světě
je
nesmírně
obtížná,
přináší
nemalé
oběti
na
životech
jejich
příslušníků
a
zasluhuje
si
plné
uznání.
Globální
malá
politická
úspěšnost
jejich
nasazení
je
však
jistě
jednou
z
příčin
úvah
o
nutné
rekonstrukci
Rady
bezpečnosti
a
činností
z
ní
vyplývajících.
Dojde-
li
opravdu-
v
reakci
na
očekávanou
agresi
ze
strany
bosenských
Srbů-
k
evakuaci
modrých
přileb
z
Bosny,
pak
by
bylo
jejich
více
než
dvouleté
úsilí
přivedeno
absurdně
vniveč
a
rozšířilo
by
řadu
neúspěšných
akcí
Rady
bezpečnosti.
Přineslo
by
navíc
groteskní
porážku
Organizaci
spojených
národů
od
militantních
nacionalistů
části
malého
státního
útvaru.
Na
druhé
straně
je
třeba
si
povšimnout,
že
omezené
pravomoci
kontingentu
UNPROFOR
byly
pro
jeho
působení
charakteristické
i
dříve.
Když
zabila
mina
na
tržišti
v
Sarajevu
přes
šedesát
lidí,
překročila
se
zřejmě
dosud
trpěná
porce
několika
mrtvých
obyvatel
týdně,
ale
bylo
pouze
přijato
pravidlo,
do
kolika
kilometrů
od
vybraných
měst
se
musí
vzdálit
těžká
technika.
Válka
pokračovala,
pravidlo
se
víceméně
dodržovalo,
v
případě
jeho
porušení
požádal
velitel
modrých
přileb
o
letecký
zásah
NATO.
Pak
přišla
aféra
s
ostřelovači
a
poté
i
pravidlo,
že
napříště
se
už
nebudou
civilisté
odstřelovat
jako
zajíci.
Válka
pokračuje
dál,
pravidlo
se
víceméně
dodržuje.
Kdyby
začala
některá
strana
sypat
do
vodovodního
potrubí
cyankáli,
je
pravděpodobné,
že
jednotky
OSN
by
dohlédly
na
dodržování
pravidla,
aby
se
cyankáli
nadále
do
potrubí
nesypalo.
To
je
ono
absurdum,
jehož
extrapolací
je
plánovaná
evakuace:
jednotky
UNPROFOR
vynakládají
z
titulu
svých
omezených
pravomocí,
a
to
za
cenu
značného
rizika,
většinu
energie
na
dodržování
pravidel
války,
na
jakési
její
soudcování,
a
ne
na
to,
aby
dále
nepokračovala.
Rozroste-
li
se
válka
natolik,
že
bude
rozhodčích
málo
a
že
budou
ještě
více
ohroženi-
což
nyní
hrozí-
odejdou
ze
země
a
ponechají
ji
na
pospas
vraždění.
Česká
republika,
která
je
toho
času
nestálým
členem
Rady
bezpečnosti,
má
možnost
zaujmout
ke
vzniklé
realitě
jednoznačné
stanovisko,
neboť
je
třeba
podívat
se
pravdě
do
očí.
Je
to
buď,
anebo:
buď
ona
studená
kapitulace
světového
společenství
se
všemi
genocidními
důsledky
pro
obyvatelstvo
Bosny,
anebo
zůstat.
Zůstat
se
všemi
riziky,
která
toto
řešení
provázejí,
včetně
rizika
přímého
bojového
střetu
pro
jednotky
OSN.
Stratégové
OSN
(spolu
s
NATO)
ale
budou
znát
způsoby,
jak
v
tomto
střetu
obstát-
tak
jak
obstáli
v
Kuvajtu.
Nebo
jak
mu
pravděpodobně
předejít:
vydat
se
totiž
právě
opačnou
cestou-
urychleným
zvýšením
stávajícího
vojenského
kontingentu
na
místě
a
jeho
spoluprací
s
NATO,
ale
i
rozšířením
pravomocí
OSN
pro
zvolená
území.
Protože
smyslem
celého,
dnes
již
dlouhodobého
nasazení
modrých
přileb
by
mělo
být
ukončení
války,
a
ne
získání
alibi,
že
to
nebylo
možné.