Teď
už
jde
opravdu
do
tuhého
Do
voleb
do
Spolkového
sněmu
zbývá
už
jen
šest
týdnů
Stálý
dopisovatel
LN
v
SRN
Bedřich
Utitz
Šest
neděl
ještě
dělí
německé
voliče
od
voleb
do
Spolkového
sněmu
(16.
října).
Volební
boj
vstoupil
do
horké
fáze.
Kancléř
Kohl
přednesl
na
volebním
shromáždění
program
své
unie
(CDU/
CSU)
a
kandidát
sociálních
demokratů
na
funkci
kancléře
Rudolf
Scharping
představil,
poté
co
volební
program
jeho
strany
byl
již
proklamován,
veřejnosti
nyní
svou
stínovou
vládu.
Scharpingovi
se
podařilo
shromáždit
ve
svém
mužstvu
(a
ženstvu,
téměř
polovina
designovaných
členů
vlády
jsou
ženy)
nejvýraznější
postavy
své
strany,
a
to
i
dosavadní
rivaly
a
stoupence
různých
směrů.
Křesťanská
demokracie
se
orientuje
prakticky
výhradně
na
osobu
Helmuta
Kohla.
Hlavní
volební
plakát
ukazuje
hlavu
Helmuta
Kohla,
vyčnívající
z
nadšeného
davu.
Bez
textu,
argumentem
je
sama
Kohlova
osobnost.
Scharping
a
jeho
lidé
poznali,
že
trumfovat
proti
Kohlovi
pouhým
portrétem
Scharpingovým,
byť
na
rozdíl
od
kancléře
s
vousem,
by
nebodovali.
Proto
sázejí
na
mužstvo,
představující
galerii
kompetentních
osobností.
Zejména
vedoucí
trojka-
kandidát
Scharping,
dolnosaský
ministerský
předseda
Gerhard
Schröder
a
jeho
sárský
kolega
Oskar
Lafontaine,
tři
úspěšní
ministerští
předsedové
spolkových
zemí-
by
měla
imponovat
voličům.
Stínová
vláda
stojí
však
trojnásobně
ve
stínu.
Za
prvé,
což
je
logické,
ve
stínu
vlády,
která
je
u
moci.
Za
druhé
ve
stínu
budoucnosti,
protože
je
jasné,
že
SPD
nemůže
získat
sama
absolutní
většinu
a
bude
muset
vládnout
v
koalici,
ať
již
jakékoli.
A
v
té
samozřejmě
i
partner
bude
vyžadovat
to
i
ono
ministerstvo,
včetně
některého
klíčového.
Třetí
stín
je
však
snad
nejtemnější:
je
to
stín
průzkumu
veřejného
mínění.
Zatímco
před
půl
rokem
Scharping
jako
uchazeč
o
kancléřství
vedl
vysoko
nad
Kohlem
a
SPD
měla
víc
přívrženců
než
CDU,
je
situace
dnes
přesně
opačná.
To
samozřejmě
není
ještě
rozhodující
pro
skutečný
výsledek
voleb,
je
to
však
trend,
který
se
šest
neděl
před
volbami
jen
velmi
obtížně
zlomí.
Kohlovi
pomáhají
světlejší
vyhlídky
do
budoucnosti,
jaké
slibuje
většina
hospodářských
předpovědí.
Na
hlavní
problém-
katastrofální
nezaměstnanost-
by
to
ovšem
nemělo
valný
vliv.
Sám
kancléř
ve
svém
programovém
prohlášení
řekl,
že
musíme
být
připraveni
závody
lépe
vybavovat.
Kdo
nestačí
zvýšeným
nárokům,
tomu
musíme
nalézt
jiné
pole
působnosti.
V
tom
je
ovšem
zakopaný
pes.
Je
notoricky
známo,
že
drtivá
většina
nezaměstnaných
jsou
lidé
málo
kvalifikování
nebo
nekvalifikovaní.
A
pro
ně,
v
technicky
stále
dokonaleji
vybaveném
hospodářství,
nelze
najít
uplatnění.
Říká-
li
pak
kancléř
na
adresu
nezaměstnaných,
my
vás
potřebujeme,
v
naší
společnosti
je
hodně
co
dělat,
je
to
vzhledem
k
všední
realitě
málo
přesvědčivé.
I
když
volební
program
sociálních
demokratů
se
zdá
sociálně
vyváženější,
přesvědčivý
recept
na
odstranění
nezaměstnanosti
rovněž
nemají.
Neuspokojivý
daňový
systém,
potřeba
rozvoje
hospodářství
a
zároveň
ohledy
na
ekologii,
boj
proti
radikalismu
a
zločinnosti,
bytová
nouze
a
problémy
rodin
s
dětmi,
to
jsou
témata,
která
SPD
pokládá
za
přitažlivá
pro
adresáty
své
politiky.
Stálým
železem
v
ohni
pro
vládní
koalici
je
ono
varování
před
lidovou
frontou,
před
menšinovou
vládní
koalicí,
vedenou
sociálními
demokraty
a
závislou
na
hlasech
PDS,
jejíž
šance
stát
se
parlamentní
frakcí
(odpovídající
parlamentnímu
klubu)
spíše
stoupají.
Předseda
SPD
Scharping
sice
neustále
opakuje,
že
podobná
sestava
jako
v
Sasku-
Anhaltsku
(rudozelená
menšinová
vláda,
závislá
na
hlasech
PDS)
v
Bonnu
nepřichází
v
úvahu,
ale
řečníci
vládní
koalice,
v
čele
s
Helmutem
Kohlem,
však
toto
ujištění
stejně
tak
tvrdošíjně
zpochybňují.
Motivem
je
jednoduchá
matematika:
ve
východních
zemích
strašák
PDS
nepůsobí
tolik
jako
v
západních.
Jedno
procento
v
západní
části
Německa
však
váží
tolik,
co
čtyři
procenta
v
bývalé
NDR.
Svobodní
demokraté
(FDP)
v
současné
době
hrají
relativně
podřadnou
roli.
Výrazný
program
nemají,
jsou
vnitřně
rozhádaní,
předseda
Klaus
Kinkel
je
středem
kritiky,
zejména
mladých
členů.
Strana
se
netají
tím,
že
je
závislá
na
druhých
hlasech
přívrženců
CDU/
CSU,
kteří
vědí,
že
bez
FDP
jejich
strana
nemůže
zůstat
u
moci-
leda
ve
velké
koalici,
a
ta
je
dalším
strašákem
této
volební
kampaně.
Bude-
li
však
nakonec
ve
Spolkovém
sněmu
opravdu
pět
parlamentních
klubů-
CDU/
CSU,
FDP,
SPD,
zelení
a
PDS-
vyvstane
možnost
tzv.
semaforové-
rudo-
žluto-
zelené-
koalice
(SPD,
FDP
plus
zelení)
vedené
sociálními
demokraty
a
s
CDU/
CSU
a
PDS
v
opozici.
Nikdo
se
dnes
k
takové
možnosti
veřejně
nehlásí.
V
tajných
myšlenkách
však
existuje
jak
v
řadách
SPD,
tak
FDP-
jako
menší
zlo
vzhledem
k
druhé
alternativě
velké
koalici.
Šest
neděl
ještě
zbývá
do
voleb
a
nedělní
průzkumy
nejsou
spolehlivými
proroky
jejich
konečného
výsledku.
Mohou
to
být
ještě
napínavé
volby.
Jednoznačně
pozitivním
ukazatelem
je,
že
krajní
pravice
ve
všech
průzkumech
hraje
jen
zanedbatelnou
roli.
Bude-
li
Kohlova
vláda
vystřídána,
je
samozřejmě
pro
Spolkovou
republiku
významná
otázka.
Ale
pro
zahraničí
je
nejpodstatnější,
že
ať
už
volby
dopadnou
jakkoli,
Německo
zůstane
vypočitatelným
partnerem
v
Evropě-
západní
i
východní.