Hovory
v
Lánech
Výběr
z
pravidelného
rozhovoru
s
prezidentem
Václavem
Havlem,
vysílaného
Českým
rozhlasem
Před
námi
bude
zajímavý
rok.
Mám
se
v
prosinci
v
Budapešti
účastnit
summitu
Konference
o
bezpečnosti
a
spolupráci
v
Evropě.
Tato
instituce
vznikla
ještě
v
době
bipolárního
rozdělení
světa
a
teď
hledá
svoji
identitu,
hledá
svůj
smysl,
vizi
svého
budoucího
poslání.
Pak
se
mám
účastnit
v
lednu
summitu
členských
zemí
Rady
bezpečnosti,
bude
50.
výročí
založení
OSN.
Opět
se
mám
účastnit
jako
ostatní
hlavy
států
Valného
shromáždění
OSN,
kde
se
bude
pochopitelně
mluvit
o
jeho
budoucnosti.
Navíc
budeme
vstupovat
do
roku
50.
výročí
konce
druhé
světové
války.
A
to
všechno
dohromady
jaksi
aktualizuje
obecnou
otázku
spoluodpovědnosti
jejího
étosu-
smyslu,
filozofie,
jak
se
dnes
říkává,
a
posléze
konkrétních
mechanismů,
do
nichž
by
se
to
mělo
promítnout.
Není
náhoda,
že
toto
téma
se
znovu
a
znovu
vracelo
v
těch
Hovorech
a
sám
se
též
k
tomuto
tématu
vracím.
Měl
jsem
na
toto
téma
i
obsáhlou
debatu
s
naším
ministrem
zahraničí.
V
tuto
chvíli
bych
nechtěl
zacházet
do
detailů
a
říkat
určité
konkrétní
nápady,
iniciativy,
návrhy,
náměty
nebo
podobně.
Chtěl
bych
jenom
zdůraznit,
že
toto
téma,
zdánlivě
odtažité,
zdánlivě
abstraktní,
zdánlivě
se
netýkající
každodenního
života
našich
občanů,
pociťuji
jako
téma
základní
v
dnešním
světě.
Chtěl
bych
se
mu
trochu
věnovat
ve
spolupráci
s
jinými,
vést
o
tom
rozmanité
dialogy
a
eventuálně
promítnout
nějaký
názor
na
celý
tento
soubor
otázek
i
do
svých
vystoupení
na
těchto
různých
summitech.
Je
jasné,
že
Rada
bezpečnosti
ve
své
dnešní
podobě
nezastupuje
úplně
reprezentativně
dnešní
svět.
Jsou
tam
například
Anglie,
Francie
jako
vítězné
státy
z
druhé
světové
války,
které
tehdy
stály
u
zrodu
OSN,
ale
jsou
velké
oblasti
světa,
velké
kontinenty,
které
v
podstatě
nejsou
mezi
stálými
členy
zastoupeny,
je
tam
jenom
rotující
princip
nestálých
členů.
Mluvil
jsem
o
tom
obsáhle
i
s
Madeleine
Albrightovou.
Spojené
státy
se
domnívají,
že
Německo
a
Japonsko
jako
dvě
opravdu
vlivné,
hospodářsky
silné
země
by
měly
být
stálými
členy.
Já
se
navíc
domnívám,
že
by
tam
měla
být
zase
Indie,
miliardová
země,
nepochybně
významná,
a
Brazílie
možná
jako
země
jihoamerická.
To
je
jeden
aspekt.
Ale
jsou
i
další
aspekty.
Celá
otázka
práva
veta.
Ale
ještě
důležitější
otázka:
Možnosti
Rady
bezpečnosti,
nástroje,
jimiž
disponuje,
způsoby
a
mechanismy,
jimiž
je
schopna
tam
či
onde
sjednávat
pořádek,
zprostředkovávat
mírové
řešení
konfliktů.
My
jsme
dokonce
s
paní
Albrightovou
mluvili
i
na
téma
dlouhodobé
perspektivy
vzniku
jakési
stálé
armády
OSN,
která
by
eventuálně
mohla
v
takovýchto
situacích
z
pověření
Rady
bezpečnosti
zasahovat.
Další
otázka
je,
že
OSN
nemůže
řešit
úplně
všechno.
Delegování
mírotvorného
dozoru
je
možné
určit
i
na
regionální
organismy.
To
všechno
je
otevřené
a
je
zřejmé,
že
se
cosi
zvolna
stát
musí,
nějak
reformovat
je
potřeba,
nejen
Radu
bezpečnosti,
ale
vůbec
způsob
práce
OSN,
je
to
i
otázka
financí,
samozřejmě
to
souvisí
opět
s
otázkou
odpovědnosti,
s
otázkou
základní.
Bude-
li
politická
vůle
převzít
odpovědnost
za
dnešní
propojenou
globální
civilizaci,
potom
se
najdou
i
peníze.
Nebude-
li
vůle,
nebudou
peníze
a
bude
to
všechno
daleko,
daleko
těžší
a
bude
nebezpečí
mnoha
dalších
Rwand.