Slovesný
klíč
ke
klenbě
vlastního
já
Anna
Kareninová
Autorka
(nar.
1954)
je
romanistka
a
publicistka,
šéfredaktorka
revue
Světová
literatura
V
době,
kdy
se
mezi
našimi
spisovateli
těší
oblibě
sebestředné,
autobiografické
téma,
dostává
se
k
nám
v
českém
překladu
jedna
z
úhelných
knih
tohoto
žánru:
VĚK
DOSPĚLOSTI
(TORST)
francouzského
básníka
a
etnologa
MICHELA
LEIRISE
(1901-1990).
Frankofonní
literatura,
která
v
současné
Evropě
představuje
cosi
jako
mocnost
slovesného
sebezkoumání,
má
v
reflexi
vlastního
já
dlouhou
tradici:
od
Michela
de
Montaigne
po
Marcela
Prousta...
Přesto
se
od
této
tradice
Leirisovy
osobní
vize
liší:
můžeme
říci,
že
otevřely
nové
pojetí
autobiografické
literatury.
Zatímco
Montaigne
ve
svých
Esejích
stejně
jako
Proust
v
Hledání
ztraceného
času
a
svým
způsobem
i
Sartre
v
Nevolnosti
skrze
sebe
hledí
na
obecnější
otázky
lidského
bytí,
Leirisův
Věk
dospělosti
zahájil
éru
preparování
autobiografické
látky
s
cílem
možná
trochu
egoistickým.
Poznat
pro
sebe
sama
smysl
vlastního
já,
vydat
o
něm
podrobné
a
nemilosrdné
svědectví
a
dokonalým
literárním
gestem
utkvět
trvaleji
ve
vlastní
pomíjivé
existenci.
Paradoxní
možná
je,
že
ti,
kteří
nemířili
tak
úzkostně
k
sobě
a
jen
k
sobě,
zůstávají
skrze
své
dílo
mnohem
pregnantnějšími
individualitami
s
důraznějším
dosahem.
Leiris
byl
ovšem
v
tomto
směru
výjimečný
průkopník-novátor.
Svůj
bravurní
introspektivní
styl
nepochybně
čerpal
ze
zkušeností
s
významnými
tvůrčími
avantgardami
první
poloviny
dvacátého
století.
Patřil
k
mladší
generaci
surrealistů;
po
roztržce
s
jejich
tvrdou
disciplínou
se
přiblížil
k
existenciálnímu
intelektuálnímu
proudu.
Spolu
s
výbušným
Georgesem
Bataillem
a
racionálním
Rogerem
Caillosem
založil
v
roce
1937
slavné
Sociologické
kolegium
(Coll
de
Sociologie),
které
se
zabývalo
moderní
dobou
především
z
hlediska
posvátna
v
našem
světě.
K
zájmu
o
sakrální
dimenzi
života
ostatně
přivedl
Bataille
i
Leirise
společný
zájem
o
etnologii.
Leirisovy
etnologické
práce
jsou
ovšem
odborníky
hodnoceny
spíš
jako
práce
literární:
z
výpravy
do
Afriky
například
přivezl
deník,
který
byl
označen
za
nevědecky
subjektivní
-
ani
tady
nezapřel
své
osobní
ladění.
Jak
ovšem
říká
Václav
Jamek
v
doslovu,
bezprostřední
průpravou
k
literární
zpovědní
lince
se
Leirisovi
stala
zkušenost
psychoanalytické
léčby.
Právě
Věk
dospělosti,
vydaný
v
Paříži
roku
1939,
je
první
knihou
z
této
řady.
V
dokonale
úsporné,
až
goticky
chrámové
stavbě
pokládá
základní
kameny
autobiografického
materiálu.
Klenbou
knihy,
ze
které
autor
shlíží
na
své
já,
je
milostné,
erotické
napětí,
o
to
drásavější,
že
je
více
podkladem
ostýchavého
vnitřního
pnutí
než
radostným
požitkem.
Oblouky,
na
nichž
klenba
spočívá,
tvoří
postavy
Lukrécie
(ženy-oběti),
Judity
(milostné
vražedkyně)
a
Holoferna
(muže
krutého
a
zároveň
bezmocné
oběti
lstivé
milostnice).
V
celém
rozvrstvení
knihy
i
v
kompozici
jednotlivých
scén,
v
punktuaci
kapitol
a
ve
stále
naléhavějších
refrénech
základních
motivů
se
nezapře
Leirisův
smysl
pro
velké
divadelní
umění:
jeho
láska
k
opeře
a
smysl
pro
práci
s
mýty
jsou
logickým
zdrojem
celého
pojetí.
Po
úvodním
Věku
dospělosti
rozvedl
Leiris
autobiografickou
látku
ve
svém
stěžejním
díle,
několikasvazkové
zpovědi
nazvané
Pravidlo
hry.
V
ní
mistrně
cizeluje
nejen
sám
námět
(zkoumání
sebe
sama),
ale
i
nástroj
zkoumání
(tedy
jazyk).
Prací
na
sobě
samém
a
v
neoddělitelném
sepětí
ducha
a
jazyka
směřuje
k
jakémusi
archetypálnímu
vzorci
vlastního
individuálního
jsoucna:
ke
...klíči
všeho,
který
by
byl
zároveň
poetikou
i
způsobem
života.
Nemusíme
mít
sebestředné
knihy
v
oblibě.
Před
Leirisovou
egocentrickou
snahou
dobrat
se
sebe
sama
můžeme
dávat
přednost
autobiografiím
typu
jak
to
bylo
a
co
si
o
tom
myslím,
na
které
jsme
v
české
literatuře
častěji
zvyklí.
Přesto
bychom
měli
tuto
knihu
vzít
do
ruky
a
těšit
se
z
ní
-
také
díky
skvělému
překladu
Kateřiny
Vinšové
-
jako
z
dokonale
vybroušeného
literárního
skvostu.
Vydání
této
prózy
je
totiž
jednou
z
hlavních
událostí
letošního
literárního
léta:
poprvé
je
do
českého
kontextu
uveden
autor,
který
už
dlouho
představuje
v
evropské
literatuře
pojem.
Michel
Leiris:
Věk
dospělosti.
Vydal
TORST,
Praha
1994,
za
podpory
francouzského
ministerstva
zahraničí
a
francouzského
velvyslanectví
v
Praze.
Přeložila
Kateřina
Vinšová,
doslov
Václav
Jamek.
189
stran,
náklad
2000
výtisků,
cena
87
korun.