Vít
Urban
Autor
(nar.
1943)
je
hispanista,
překladatel,
působí
v
Českém
rozhlase
Páni
radní
mnoha
českých
měst
mají
problémy
s
prostitucí.
Patrně
již
zapomněli,
že
existuje
instituce,
která
poslouží
jako
vzor
ideálního
řešení
a
která
se
vždy
dokázala
vyrovnat
s
nároky
na
efektivitu,
spolehlivost
fungování
i
míru
bordelové
neřesti
-
armáda.
Kdekoliv
na
světě
a
za
jakéhokoli
režimu.
Řešením
je
v
tomto
případě
přilákání
nepřítele
do
vlastních
řad.
Vojsko
si
pak
nemusí
kradmo
odskakovat,
ale
přímo
může
pohodlně
využívat
služeb
systému.
A
vše
zůstává
pod
kontrolou.
To
je
zhruba
návod,
který
roku
1973
nabídl
peruánský
spisovatel
a
pozdější
prezidentský
kandidát
MARIO
VARGAS
LLOSA
(1936)
v
románu
PANTALEÓN
A
JEHO
ŽENSKÁ
ROTA,
jehož
českou
verzi
převzalo
od
zanikajícího
Odeonu
nakladatelství
ERM.
Škoda,
že
jsme
museli
na
tento
román
čekat
tak
dlouho,
ale
v
sedmdesátých
letech
bylo
ono
vtipné
dílko
nepublikovatelné:
lidová
armáda
by
tenkrát
určitě
po
vzoru
našich
lidových
hasičů
vznesla
protest
proti
zesměšňování
anebo
by
chtěla
také.
Druhá
smůla
je
v
tom,
že
ne
každý
bude
natolik
zdatný,
aby
se
dokázal
prosekat
amazonskou
houštinou
vojenských
hlášení,
pořadů
Radia
Amazonas,
novinářských
reportáží
a
přeskakujících
dialogů.
Ale
pokud
čtenář
dokáže
vypít
tento
peruánský
koktejl
až
do
dna,
může
si
pochutnat
a
bez
obav
z
kalného
rána
počítat
s
báječně
povznesenou
náladou.
To
platí
i
pro
ctihodné
konšely
poučující
se
o
geniálním
systémovém
řešení,
k
němuž
se
Vargas
Llosa
nezištně
dopracoval
ve
prospěch
větší
bojeschopnosti
peruánského
vojska.
Je
však
smutnou
a
známou
skutečností,
že
Vargas
Llosa
strávil
středoškolská
léta
na
vojenském
gymnáziu
v
Limě
a
že
armádní
mašinerii
k
smrti
nenávidí.
Je
to
patrně
také
důvod,
proč
jeho
geniální
projekt
jakéhosi
létajícího
vojenského
nevěstince
v
příhraničních
pralesích
peruánskobrazilské
Amazonie
trpí
povážlivými
trhlinami.
Jsou
taktéž
systémového
rázu,
neboť
příslovečný
lidský
faktor
rozhodně
nelze
považovat
za
přehlédnutelnou
marginálii.
A
u
vojska
už
vůbec
ne.
Situace
je
opravdu
prekérní.
Neúspěšnost
projektu
je
dána
vysokou
mírou
jeho
úspěšnosti
mezi
vojenskými
i
civilními
masami
bez
rozdílu
tříd,
hodnosti,
barvy
pleti
i
vyznání.
Upovídané
masy
nemohou
konspirovat,
kdežto
sexuální
suchar
a
loajální
snaživec
Pantaleón
musí.
Zadání
z
míst
nejvyšších
zní
jednoznačně:
vybudovat
pojízdný
nevěstinec
za
respektování
principu
naprostého
utajení.
Lehko
se
řekne,
ba
i
lehko
vybuduje.
Ale
dodržet
pravidla
konspirace,
když
jsou
ve
hře
ženské
a
když
je
pracovní
schéma
vystaveno
tlaku
sexuálních
podvyživenců
či
baživců,
toť
úkol
vskutku
nadlidský.
Jen
zkusme
objektivně
odhadovat
-
a
také
se
odhady
řídit:
kdy,
kde,
kdo
s
kým,
jak
často
a
jak
dlouho?!
A
pokud
se
navíc
ještě
zamilujete
nebo
pokud
se
do
toho
přimíchá
pseudonáboženská
lidová
mystika,
je
o
průšvih
postaráno.
Ovšem
díky
za
mystické
třeštění
a
za
Pantaleóna,
alespoň
je
to
na
koho
svést.
Konspirace
se
vydařila,
nic
se
nestalo,
čacký
voják
dál
sedí
sám
v
poli,
sní
a
jako
vždy
čeká
na
šťastnou
příležitost.
Ponaučení
je
jedno:
každá
systémová
změna
je
v
rozporu
se
systémovým
pravidlem,
tudíž
neproveditelná.
Švejk
to
asi
věděl.
Pantaleónovy
trampoty
určitě
nezaujímají
v
dosavadním
díle
Vargase
Llosy
(česky
vyšly
texty
Město
a
psi,
Zelený
dům
a
Válka
na
konci
světa)
místo
klíčové.
Ale
jsou
čtenářsky
velmi
vděčné,
což
platí
i
pro
román
Tetička
Julie
a
zneuznaný
génius,
respektive
psavec,
písař,
kde
se
vyskytly
problémy
při
českém
překladu
titulu.
V
Pantaleónově
případě
jde
o
problém
původních
návštěvnic
a
české
ženské
roty,
která
asi
nebude
tím
nejvhodnějším
řešením.
Zato
v
textu
samém
jsou
obtížné
lingvistické
rébusy
řešeny
s
profesionální
virtuozitou.
Stejně
jako
v
případě
Cortázarova
Nebe,
pekla,
ráje,
kde
však
muselo
být
v
roce
1972
jméno
překladatele
Vladimíra
Medka
zamlčeno.
Mario
Vargas
Llosa:
Pantaleón
a
jeho
ženská
rota.
Vydal
ERM,
Praha
1994,
jako
3.
svazek
Edice
světové
prózy.
Přeložil
Vladimír
Medek.
226
stran,
náklad
neuveden,
cena
77
korun.