Bez
Rusů
bychom
krysy
neměli
Jazykové
zákampí
Antonín
Měšťan
Říkali
bychom
nejspíš
nadále
německá
myš
a
mohli
bychom
tím
rozčilovat
některé
zvlášť
citlivé
Němce.
Jenže
Jungmann
převzal
z
ruštiny
slovo
krysa,
a
to
se
ujalo.
Od
Rusů
máme
nejen
krysu,
také
babočku,
dikobraza,
krasavce
i
krasavici,
maják,
nářečí,
nozdru,
orobinec,
palubu,
pestík,
průmysl,
předmět,
příčestí,
pyl,
slídu,
sloh,
sloveso,
sopku,
stvol,
tečku,
vějíř,
vkus,
vzduch
a
bůhví
co
ještě.
Kdyby
si
někdo
dal
práci
a
prozkoumal
jednu
stránku
dnešních
českých
novin
co
do
původu
použitých
slov,
museli
by
čtenáři
takového
rozboru
přijít
k
závěru,
že
dnešní
čeština
má
slovní
zásobu
hodně
nečeskou.
Ono
to
i
ve
starších
dobách
nebylo
o
moc
lepší,
skoro
ještě
horší.
Četli
jste
někdy
Komenského?
Tam
se
to
hemží
tolika
germanismy!
Zakládá-li
si
někdo
na
tom,
že
se
vyhýbá
cizím
slovům,
pak
udělá
nejlíp,
když
se
nikdy
nepodívá
do
Etymologického
slovníku
jazyka
českého.
Slabší
povahy
by
to
mohly
odnést
na
zdraví.
Bárka
se
k
nám
dostala
z
italštiny,
ale
má
původ
v
Egyptě.
Batoh
je
buď
z
němčiny
nebo
z
maďarštiny,
bedna
z
řečtiny,
bochník
přišel
prostřednictvím
Germánů
z
latinského
slova
focacius
(panis).
Bota
se
k
nám
dostala
z
francouzštiny
za
Lucemburků
(dřív
jsme
boty
neměli),
brouk
je
řecký
brukos,
cibule
a
cihla
z
latiny,
clo
z
řeckého
télos
-
poplatek.
Čaj
je
z
čínštiny
-
stejně
jako
jasmín
a
kniha.
Kalhoty
jsou
vlastně
italské
caligotte,
což
byly
vysoké
boty.
Kuběna
je
z
latinského
slova
concubina,
zato
kurva
je
skutečně
slovanská
-
dokonce
i
Němci
si
ji
převzali
a
mají
teď
Hure.
Od
Slovanů
si
staří
Němci
ostatně
vzali
i
slovo
čep
(tapp
-
a
od
nich
Francouzi
jako
tampon).
Ze
slovanského
slova
norek
mají
Němci
Nerz,
dále
Quark
z
tvarohu
-
a
ledacos
jiného
získali
od
Slovanů,
zčásti
přímo
od
Čechů.
Jenže
málo
platné,
víc
jsme
si
vypůjčovali
my
od
Němců.
Došek
je
z
Dachschaube,
krompáč
z
rakouského
krampn,
láhev
z
někdejšího
laga,
lán
z
lein.
Peníz
je
z
feniku,
pláň
z
plane,
punčocha
z
Buntschuh,
pytel
z
bintel,
rokle
z
rachel,
i
sklo
je
z
germánštiny.
Některé
rodokmeny
našich
slov
jsou
překvapivé,
jiné
velmi
složité.
Tak
ahoj
přišlo
ze
severního
Německa,
kde
se
tak
zdraví
námořníci.
Antoušek
je
odvozen
od
jména
pražského
pohodného,
který
se
jmenoval
Anton
Schenk.
A
grázl
je
původně
jihomoravský
bandita
Johann
Georg
Grasel.
Dacan
je
prý
jméno
prostějovské
rodiny,
jejíž
člen
se
proslavil
jako
lotr;
dnes
už
ovšem
dacan
lotra
neoznačuje.
Hulvát
je
jako
příjmení
doloženo
už
1380
v
Lounech,
takže
Hulvát
byl
asi
hulvát
(nebo
obráceně).
Kujón
je
z
vulgární
latiny
a
znamenal
původně
kleštěnce.
O
ondatru
se
zasloužili
Češi:
v
roce
1900
si
ji
dovezli
ze
severní
Ameriky
do
Čech
i
s
jejím
jménem
z
jazyka
indiánského
kmene
Huronů
-
a
ondatra
se
od
nás
rozšířila
s
tímto
jménem
do
celé
Evropy
a
Asie
(ještě
že
se
to
moc
neví,
asi
by
za
to
Čechům
nikdo
nebyl
příliš
vděčný).
Slovo
pistole
přišlo
ze
západu,
ale
nejdřív
přišlo
na
západ
z
Čech
-
naši
bojovníci
říkali
jednomu
druhu
palné
zbraně
píšťala
a
z
toho
vzniklo
pistole.
Přílba
se
vyskytuje
poprvé
1820
u
Klicpery,
takže
sv.
Václav
přílbu
ještě
nenosil,
i
když
po
něm
zbyla.
Slovo
racek
si
vymyslel
Presl,
také
rašelinu
-
má
toho
ostatně
na
svědomí
víc.
Slovo
četný
si
vymyslel
Hanka,
chlopeň
převzal
Presl
ze
slovenštiny,
neteř
je
od
Hanky,
snachu
převzali
obrozenci
od
jižních
Slovanů.
V
takových
oblastech,
jako
je
škola
nebo
církev,
není
české
či
slovanské
málem
nic
-
církev,
mše,
kněz,
kostel,
kalich,
žehnati
jsou
všechno
cizí
slova,
stejně
jako
škola,
papír,
inkoust,
penál,
tabule,
křída,
ba
dokonce
i
žák
(původně
z
řeckého
diakonos).
Jedinou
útěchou
nám
může
být,
že
v
jiných
jazycích
jsou
na
tom
stejně
-
a
v
některých
je
procento
původně
cizích
slov
ještě
daleko
vyšší.
Chceme-li
však
opravdu
rozpoutat
boj
v
oblasti
jazyka,
zkusme
vyčistit
češtinu
od
cizích
slov.
To
si
pak
teprve
užijeme.