Vatikán:
potraty
ani
v
závorce
(LN
25.
8.
1994)
Je
pravda,
že
Vatikán
obývá
asi
1000
osob
a
že
tam
snad
nebydlí
žádné
ženy
a
děti.
To
ale
vůbec
neznamená,
že
Vatikán
nezná
problémy
žen
a
zlo
interrupcí.
Hlava
Vatikánu
nezastupuje
jen
tisícovku
občanů,
ale
je
též
hlavou
římskokatolické
církve,
která
má
stamiliony
věřících
po
celém
světě,
mužů
i
žen.
Kněží
jsou
s
těmito
věřícími
v
úzkém
vztahu,
znají
problémy
žen.
Je
také
na
pováženou,
do
jaké
míry
jsou
seriózní
čísla
průzkumů,
které
sype
z
rukávu
paní
Kisslingová.
Procento
obyvatelstva
nesouhlasících
s
Vatikánem
v
této
věci
se
nerovná
procentu
katolíků,
neboť
ne
každý
člen
národa
je
katolík.
Zvažte,
že
svoboda
rozhodování
má
a
musí
mít
na
celém
světě
-
bez
výjimky
-
svá
omezení.
Je
to
omezení
dané
např.
lidskými
právy,
trestním
zákonem,
svědomím,
morálními
zásadami
apod.
Nemohu
svobodně
rozhodovat
o
čemkoliv,
pokud
bych
ohrozil
svobodu
jiného
jednotlivce.
To
je
zásada
i
demokratické
společnosti.
Nemohu
rozhodovat
o
bytí
či
nebytí
druhého.
Nemohu
rozhodovat
o
zabití
-
úmyslné
vraždě
svého
děcka
ať
už
narozeného
nebo
nenarozeného.
Pokud
tak
učiním,
jsem
v
rozporu
s
lidskými
právy,
svým
svědomím
a
morální
naukou
církve.
Toto
církevní
učení
je
ve
své
podstatě
neměnné,
ať
už
je
papežem
Pavel
VI.
nebo
Jan
Pavel
II.
Papež
bude
vždy
hlásat
morálku
římskokatolické
církve
a
ukazovat
v
této
věci
cestu
-
přirozené
plánování
rodičovství.
Je
to
cesta
bezkonfliktní,
cesta
lásky
a
porozumění,
bohužel,
u
nás
dosud
ještě
málo
propagovaná,
málo
známá,
a
tudíž
také
z
neznalosti
opomíjená.
Z
dopisu
Jiřího
Krotkého,
Praha