ln94206_91

ln94206_91

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreother
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Podivný konec rockového maratonce v Sedlčanech

Pavel Křemen, TV Nova Reportáž měla původně zachytit největší rockový maratón tohoto roku. Několik dnů před jeho začátkem se však reportéři vrátili s tím, že byl zrušen za velmi podivných okolností, že jediný jeho organizátor zemřel. Z velké hudební akce zbyl případ pro reportéry pořadu NA VLASTNÍ OČI.

Poslední srpnový víkend se měl konat nedaleko Sedlčan rockový maratón - největší rocková akce letošní sezóny, na které mělo zahrát více jak osmdesát skupin, z toho několik ze zahraničí. Stovky rockerů a fanoušků bigbítu se sjely z celé republiky, aby si vychutnaly unikátní rockovou akci. Místo toho se z přelepených plakátů dověděly, že se festival nekoná. Bez jediného slova vysvětlení byl festival zrušen. Prý celou akci zakázala policie, neboť se obávala výtržností, jiná fáma tvrdila, že se pořadatelé mezi sebou postříleli, další zase, že se organizátorům nepodařilo sehnat peníze na zaplacení režie a podle některých se pořadatelé oběsili.

S televizním mikrobusem vjíždíme do malé vesnice nedaleko Neveklova. Na rozdíl od lidí ze Sedlčan v chvíli již víme, co se stalo.

Pravda je totiž daleko prozaičtější. Celý monstr festival s osmdesáti kapelami si totiž vymyslel a organizoval jediný člověk - třiadvacetiletý Zdeněk Šajner, kuchař a milovník rockové hudby. Maratón se připravoval několik měsíců. Minulý týden našli Zdeňka oběšeného na kraji lesa právě u téhle vesnice. Podle fotodokumentace, kterou nám půjčili policisté, jsme místo po chvíli našli. Všichni jsme strnuli. Ze stromu, kde se oběsil, totiž ještě visel konopný provaz, na konci roztřepený, pod stromem pohozené gumové rukavice ohledávače. O kmen byla opřená tlustá větev, po které vylezl na strom.

Na místě vyvstává mnoho otázek. Proč se oběsil? Upadl do dluhů, které po něm někdo tvrdě vymáhal, nebo s blížícím se startem maratónu cítil, že je celá komplikovaná organizace koncertu nad jeho síly? Proč to všechno udělal před koncertem? I kdyby měl nějaké dluhy, určitě by alespoň část mohl splatit ze vstupného, každá vstupenka stála 250 korun a očekávala se účast několika tisíc lidí...

Dvacetiletou vdovu po Zdeňkovi jsme našli v bytovce ve vesnici nedaleko Sedlčan. Včera měl pohřeb a ona byla evidentně na sedativech. Po místnosti se batolila asi roční holčička.

Zdeněk by si něco takovýho nikdy neudělal, mluví potichu a přerývaně, byl hrozně hodnej a miloval hudbu. Měli jsme v jedné vesnici v okolí pronajatou hospodu, v které každý víkend dělal rockové zábavy a prý jim to šlo. No a pak se rozhodl, že udělá ten velký maratón. Hledal pro něj místo, to mu slíbili v Radíči, ale na poslední chvíli mu vypověděli smlouvu a on našel tu sedlčanskou kotlinu. Majetek jsme žádný neměli, z čeho to chtěl financovat, nevím. Půjčil si ale sto tisíc korun přes pana Růžka. Zdeněk maratón docela sám nepřipravoval, najmul si jako produkčního Vladimíra Růžka, kapelníka skupiny Markýz John, člověka, který podobných festivalů vyprodukoval několik.

Zdeňka jsem poznal v jeho restauraci, kde pořádal zábavy. Naši kapelu si také objednal, měl na těch zábavách docela velkou návštěvnost. Řekl jsem si, že to je dobrá oblast pro pořádání rockových festivalů a jeho nabídku jsem přijal. Moje úloha byla zajistit levně skupiny. Zdeněk mluvil o akci velmi přesvědčivě, ale později nastaly problémy. Měl sehnat sponzory, nesehnal ani jednoho. Pořadatelskou službu si představoval jako partu fotbalistů, kteří budou hlídat. Mám pocit, že vůbec nevěděl, co taková organizace přináší, svěřil se Vladimír Růžek.

Poslední dobou se strašně potil, byl nesoustředěný, apatický a jenom opakoval - kdyby se něco stalo, prosím postarej se o holku, nemůžu dál. Nevěděla jsem, co se děje, po čase mi prozradil, že mu někdo vyhrožuje. Pak mi řekl, že to neunese a něco si udělá. Tvrdil, že jde po něm nějaká mafie, a že když jim nedá peníze, tak zabijou nebo holku, vypráví manželka.

Vladimír Růžek: Jednou se stalo, že si naši kapelu objednal k sobě do hospody. Přišlo málo lidí, my jsme přesto hráli a pak když nám měl zaplatit, chyběly mu tři tisíce. Na to řekl: Prostě je nemám a je mi to jedno. Taky si můžu vylézt támhle na strom a oběsit se. My jsme mu sehnali půjčku, za kterou jsem se zaručil svým autem. I když přišla doba splatnosti a on ty peníze neměl, myslím, že by věřitel určitě počkal po koncertu, protože tam mohl něco vydělat. O žádných tlacích nevím. Jenže když se kapely dověděly, že být maratón v Sedlčanské kotlině, ihned jich řada vypověděla smlouvu. Dovedli si spočítat, jak lehké je se tam dostat, protože to není oploceno, a měli strach, aby jim pořadatel zaplatil. Manželka: Těsně před smrtí se stavil u mojí sestry, byl celý rozechvělý, řekl , že měl do pěti hodin odpoledne někomu dát půl milionu korun, nebo že se pomstí na a na dcerce. Řekl sestře, že nemůže dál, že si jde něco udělat, plakal a loučil se s . Potom odjel škodovkou. Tu našli bez benzínu nedaleko od místa, kde zemřel. Záhada je, kam se poděla igelitová taška se všemi listinami, se smlouvami, s živnostenským listem a razítkem. Vladimír Růžek: O žádné mafii ani jiných dluzích Zdeňka nic nevím.

jeho smrt cítím tak, že si vše představoval příliš jednoduše a naivně, protože takhle velikou akci organizuje tým několika desítek lidí rok dopředu. Udělal několik principiálních chyb. Jenom nechápu, proč si to udělal ještě před koncertem, protože i se špatnou organizací mohl nějaké peníze vydělat. Na policii se dál případem nezabývají, protože jejich úlohou bylo Zdeňka vypátrat a to udělali. Podle nich je případ sebevražda bez cizího zavinění.

Co ale dohnalo mladého ambiciozního člověka k sebevraždě? Byl to stres ze špatně zorganizované akce, nebo se zadlužil a stal se terčem vyhrožování věřitelů? Možná by také neunesl výsměch kamarádů po neuskutečněné akci. Asi od každého trochu. Dopis na rozloučenou Zdeněk nezanechal.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View