Stát
nemůže
rozvody
zakázat,
ale
neměl
by
rozvedené
jedince
zvýhodňovat
Praha
(em,
haš,
če)
-
Česká
republika
patří
mezi
země
s
nejvyšší
rozvodovostí
v
Evropě.
Ačkoli
Český
statistický
úřad
zaznamenává
od
roku
1990
stagnaci
rozvodů,
stále
jich
na
tisíc
obyvatel
připadá
2,93.
Jsou
ovšem
regiony,
např.
severočeský
kraj
nebo
hlavní
město
Praha,
kde
se
rozvádí
prakticky
každé
druhé
manželství.
Zvažujeme
rozvody
do
určité
míry
zkomplikovat,
řekl
včera
LN
poslanec
Andrej
Gjurič
(ODS),
který
spolu
s
několika
dalšími
poslanci
připravuje
nový
zákon
o
rodině.
U
soudu
by
se
podle
něho
měly
některé
okolnosti
rozvodu
prokazovat
a
uvažuje
se
i
o
jakémsi
povinném
moratoriu,
tj.
období
rozluky,
během
něhož
by
si
manželé
mohli
rozvod
rozmyslet.
Pokud
je
rozvod
legalizován
a
ještě
se
jednomu
z
partnerů
sociálně
vyplácí,
tak
do
deseti
let
počet
rozpadlých
rodin
rapidně
vzroste,
soudí
Gjurič.
Vedle
přímých
prostředků
prý
mají
politikové
metody
nepřímé,
ovšem
žádná
norma
sama
o
sobě
rodinu
nezachrání.
Za
extrémní
označil
poslanec
situaci
ve
Velké
Británii,
kde
třetina
matek
zůstává
neprovdána,
v
USA
se
však
již
od
80.
let
snaží
přesvědčit
veřejné
mínění,
že
rozvody
nejsou
správné.
I
kdyby
bylo
70
%
manželství
rozvedených,
tak
je
třeba,
aby
společnosti
bylo
jasné,
že
rozvod
je
selhání,
zdůraznil
Gjurič.
Podle
předsedy
poslaneckého
klubu
KDS
Marka
Bendy
jsou
rozvody
již
natolik
součástí
našeho
kulturního
kontextu,
že
je
nelze
zakazovat
ani
výrazněji
omezovat.
Pokud
vysokou
rozvodovost
řešit,
tak
posílením
institutu
rodiny,
řekl.
Citové
vazby
podle
něho
narušuje
skutečnost,
že
mladá
manželství
s
1-2
dětmi
jsou
u
nás
sociální
skupinou,
která
je
na
tom
hmotně
nejhůř.
Benda
věří,
že
podpůrný
program
pro
mladé
rodiny
by
počet
rozvodů
snížil.
Zavedení
rozlukového
moratoria
může
podle
něho
prospět
i
uškodit,
ovšem
zkomplikovat
rozvody
by
bylo
žádoucí,
aby
to
nepřipomínalo
americké
herečky,
které
si
po
pěti
letech
berou
stejného
partnera,
dodal
M.
Benda.
K
možnostem
státu
ovlivnit
rozvodovost
je
skeptický
místopředseda
KDS
Václav
Benda.
Zatímco
v
případě
potratů
by
s
legislativním
opatřením
neváhal,
v
případě
rozvodů
připouští,
že
stát
má
k
dispozici
pouze
nepřímé
prostředky,
nikoli
zákaz.
Upozorňuje
na
paradoxní
situaci,
která
byla
běžná
za
minulého
režimu:
Kdybychom
se
se
ženou
rozvedli,
což
jsme
neměli
nikdy
v
úmyslu,
získali
bychom
automaticky
daňové
úlevy
a
jiné
výhody,
které
jsme
jako
rodina,
spořádaně
vychovávající
děti,
neměli.
Podle
Bendy
není
sice
možné
hodit
přes
palubu
samoživitelky
nebo
osamělé
otce,
ale
to
neznamená,
že
je
třeba
dávat
jim
přednost
před
rodinami
spořádanými.
Pro
takové
případy
je
na
místě
sociální
podpora.
Je
nemyslitelné,
aby
občanský
stát
drastickým
způsobem
rozvody
omezil
nebo
je
dokonce
zakázal,
domnívá
se
Benda.