Česká
burza
musí
nutně
do
světa
Bývalý
vrchní
ředitel
Komerční
banky
Petr
Kysel
před
návratem
do
Londýna
pro
LN
Ivana
Krčálová
Jsem
vděčný
za
možnost
zapojit
se
do
vývoje
finančního
trhu
v
České
republice,
říká
vrchní
ředitel
úseku
investičního
bankovnictví
Komerční
banky
Petr
Kysel.
Jeho
roční
působení
v
KB,
na
kterém
se
sponzorsky
podílel
britský
Know
How
Fond,
právě
končí.
Post
u
Komerční
banky
vystřídá
ředitelské
křeslo
u
britské
společnosti
John
Govett,
která
se
specializuje
na
obchodování
s
cennými
papíry
na
tzv.
emerging
markets.
Kolegové
na
vašem
novém
působišti
v
Londýně
se
určitě
budou
ptát,
jak
vypadá
český
kapitálový
trh.
Co
jim
řeknete
?
Že
jeho
vývoj
je
neuvěřitelně
rychlý
a
úspěšný.
Velmi
chválíte.
Co
byste
českému
kapitálovému
trhu
vytkl
?
Velkou
nevýhodou
je
obchodní
systém
burzy,
systém
vyrovnávání.
Dále
pak
nemohu
vynechat
šedé
obchody.
Ty,
co
se
dějí
přímo
ve
Středisku
cenných
papírů.
Tyto
obchody
samozřejmě
vzbuzují
nedůvěru.
Další
věcí
je
konflikt
zájmu
portfóliových
manažerů
a
do
jisté
míry
i
koncepční
nejasnost
kolem
privatizačních
fondů.
Jaká
je
jejich
role
a
tak
dále.
Ale
jsme
teprve
na
začátku,
to
by
se
ještě
mělo
vytříbit.
Takže
to
v
zásadě
neberte
jako
kritiku,
ale
jako
reflexi
momentální
situace.
Od
samého
počátku
se
hovoří
o
nedostatku
likvidity,
která
působí
jako
brzda
rozvoje
trhu.
Změnilo
se
už
něco,
nebo
je
situace
stále
stejná
?
Likvidity
je
stále
nedostatek.
Přitom
peníze,
potřebný
kapitál,
tady
existuje.
Je
však
třeba
vytvořit
vhodné
podmínky
pro
jeho
investování.
Investor
má
dnes
teoreticky
několik
možností:
uložit
peníze
do
banky
za
třeba
pětiprocentní
úrok,
koupit
si
nějakou
obligaci
nebo
investovat
na
kapitálovém
trhu.
Přitom
ví,
že
kapitálový
trh
mu
zhodnotí
peníze
mnohem
lépe
než
třeba
vklad
v
bance.
Jenže
prakticky
dnes
tyto
alternativy
vlastně
neexistují.
Protože
investor
nemá
žádnou
jistotu,
že
třeba
za
365
dní,
kdy
bude
potřebovat
zpátky
hotovost,
své
cenné
papíry
prodá.
Investor
se
smíří
i
s
rizikem
poklesu
kursu,
ale
když
nemá
jistotu
likvidity,
tak
peníze
na
kapitálový
trh
nedá.
Přitom
likvidita
a
nabídka
tvoří
spojené
nádoby.
Není
likvidita,
investoři
nedají
peníze.
Protože
nedají
peníze,
není
likvidita.
Nastal
už
čas
pro
tzv.
tvůrce
trhu
?
Na
naší
burze
prakticky
není
možné
uplatnit
systém
market
makers,
protože
toho
není
funkčně
schopna.
A
právě
to
je
její
největší
handicap.
Ve
spojení
s
tím,
že
vyrovnávání
obchodů
není
tak
pružné,
jak
bychom
si
představovali,
to
vede
ke
dvou
věcem.
Jednak
k
vytlačování
obchodů
z
burzy,
za
druhé
k
vytlačování
obchodů
z
České
republiky
vůbec.
Stejně
jako
Maďarsku
by
se
nám
mohlo
stát,
že
většina
obchodů
se
nebude
dít
v
Praze,
ale
třeba
ve
Vídni
nebo
v
Londýně.
Zmínil
jste
se
o
určité
funkční
neschopnosti
pražské
burzy.
Mám
na
mysli
její
obchodní
systém.
Na
Západě
obchoduje
burza
v
podstatě
jako
jakási
černá
krabice,
do
které
se
vhodí
objednávky
a
z
které
na
druhé
straně
něco
vypadne.
Velké
obchody
přitom
nemají
možnost
ovlivňovat
ceny.
Jsem
přesvědčen
o
tom,
že
změna
českého
obchodního
systému
a
jeho
přizpůsobení
anglo-saskému
modelu
je
prostě
nevyhnutelná.
Ostatní
evropské
burzy
se
k
těmto
modelům
pomalu
blíží,
a
regule
Evropské
unie
budou
například
požadovat
standardizaci
obchodních
podmínek.
Se
standardizací
je
to
v
podstatě
jako
s
železnicí.
Když
máte
na
rozdíl
od
ostatních
širokorozchodnou
trať,
jste
ze
hry.
Za
špatný
považuji
také
záměr
vypořádávat
burzovní
obchody
během
dvou
dnů.
Z
pohledu
zahraničního
investora
je
to
úplně
nesmyslné,
protože
není
možné
sem
poslat
dolary,
přeměnit
je
na
koruny
a
vyrovnat
obchod
za
dva
dny.
Myslím,
že
to
je
výsledek
určitých
tlaků
domácích
obchodníků
s
cennými
papíry,
přičemž
nikdo
nebere
v
úvahu
to,
že
velký
kapitál,
který
se
může
přijít,
potřebuje
mezinárodně
standardní
vyrovnávání.
A
ve
světě
je
běžnou
dobou
pět
dní.
Akceptovatelné
jsou
maximálně
tři
dny.
Hovořil
jste
o
nebezpečí
odlivu
obchodů
z
našeho
kapitálového
trhu
do
zahraničí.
Mohl
byste
toto
nebezpečí
kvantifikovat
?
Například
75
%
objemu
maďarské
burzy
se
obchoduje
ve
Vídni.
Londýnská
burza
obchoduje
až
40
%
objemu
francouzských
akcií
či
německých
akcií.
Nemám
k
dispozici
statistiku,
jaké
objemy
se
obchodují
ve
Vídni
či
v
Německu,
protože
se
vše
odehrává
mimo
burzu.
Ale
když
se
ptáme
portfóliových
manažerů
zahraničních
investičních
fondů,
kde
nakupují
akcie,
když
ne
u
Komerční
banky,
tak
slyšíme:
Nic
si
z
toho
nedělejte,
my
nenakupujeme
akcie
u
žádných
českých
obchodníků
s
cennými
papíry.
My
jsme
všechno
koupili
ve
Frankfurtu
a
ve
Vídni
!
A
jde
přitom
třeba
o
fond,
který
má
několik
desítek
milionů
dolarů.
Jaký
podíl
má
zahraniční
kapitál
na
celkových
obchodních
objemech
pražské
burzy
?
Tento
podíl
je
velmi
proměnlivý.
Řekl
bych,
že
může
se
pohybovat
od
deseti
až
do
osmdesáti
procent.
Celkový
objem
obchodů
v
Praze
je
velmi
malý,
například
v
červenci
dosáhl
celkem
asi
tří
miliard
korun,
a
když
chce
zahraniční
fond
udělat
nějaký
větší
obchod,
tak
ten
podíl
při
malém
celkovém
objemu
vyžene
nahoru.
Nakoupí
velký
balík
a
potom
odejde,
čímž
zmíněný
podíl
zase
klesne.
Česká
republika
jako
nově
vznikající
trh
přitahuje
především
spekulativní
kapitál.
Ten,
jak
známo,
může
být
velmi
nestálý.
Co
by
se
stalo,
kdyby
zahraniční
investoři
znenadání
odešli
?
Trh
by
se
v
podstatě
zastavil.
Neprodávalo
by
se
a
ceny
by
padaly
o
oněch
maximálně
povolených
10
%
denně.
Ten,
kdo
by
se
snažil
prodat,
by
šel
sám
proti
sobě.