ln94204_36

Odchod

Jiří Hanák Ještě poslednyj parad v centru východní části Berlína, poslední slavnost, poslední přehlídka a historie dostane další razítko na dokument neobyčejného významu: poslední ruský voják opouští střední Evropu. Ruská vojska v ní pobývala přes dvě století, s výjimkou dvaceti sedmi let mezi daty 1917 - 1944. Sen o rusifikaci (komunizaci, socializaci, sovětizaci) evropského poloostrova dnešním dnem až na další končí.

Z hlediska odsunu ruských vojsk ze střední Evropy je samozřejmě dnešní berlínská slavnost pouhá formalita. Rozhodný krok na této cestě byl učiněn na podzim roku 1989, kdy Michail Gorbačov nejdříve nechal padnout východoněmecký režim, potom berlínskou zeď a v září příštího roku souhlasil se sjednocením Německa proslulou smlouvou dva plus čtyři. Gorbačov byl prvním Rusem v novodobých dějinách, který dobrovolně souhlasil s vyklizením prostoru ovládaného ruskou pěšáckou botou. Případ Rakouska z poloviny padesátých let (Moskva tam vyklidila své okupační pásmo poté, co se jí nepodařilo vytvořit nějakou Rakouskou demokratickou republiku) je ve srovnání s vyklizením Německa epizoda.

Existence německo-německé hranice na dlouhá desetiletí určovala osudy střední a východní Evropy. Dokud existovala, nebyla v Evropě na východ od železné opony naděje na smysluplnou změnu. Nemohlo se podařit povstání v NDR v roce 1953, muselo ztroskotat ozbrojené povstání maďarského lidu na podzim 1956, předem k nezdaru muselo být odsouzeno pražské jaro o dvanáct let později. Moskva si byla vědoma, jak silnou kartu v podobě okupace východního Německa vůči Západu drží. Po Stalinově smrti v roce 1953 se ji pokoušela vynést se lstivostí profesionálního valchaře. Dávala najevo souhlas k odprodeji NDR za 20 miliard dolarů plus neutralizaci celého Německa. Kancléř Adenauer obchod odmítl: s neutrálním Německem by byl tehdy zbytek západní Evropy vydán na milost a nemilost ruským generálům.

I Praha po celá desetiletí jakýmsi zvráceným způsobem těžila z okupace východního Německa ruskou armádou. Náš vztah k Německu tím byl na desítky let určen, přemýšlet nebylo o čem a proč. Od září 1990 je všechno jinak, dnešní odchod posledního ruského vojáka z Německa to potvrzuje. Je pouze Praha a Bonn. Žádný prostředník, ať vítaný, či nevítaný. Stáváme se dospělými, vlastní osudy si řídíme sami. A žádné dospívání není bezbolestné.