Pro
Hradišťan
i
Redla
je
folklor
bez
hranic
Ivan
Hartman
Ve
zlínském
studiu
Ivo
Viktorina
byla
právě
dokončena
nahrávka
rockové
skupiny
AG
Flek
a
folklórního
souboru
Hradišťan.
Toto
spojení
není
náhodné
a
vyplývá
z
mnohých
předchozích
společných
vystoupení
Hradišťanu
s
AG
Flekem,
případně
s
lídrem
kapely,
písničkářem
Vlastou
Redlem.
Snažili
jsme
se
vyvarovat
toho,
aby
se
naše
fúze
projevovala
v
každém
okamžiku
záznamu,
vysvětluje
Redl
způsob
práce
při
nahrávání.
Některé
písně
proto
znějí
poměrně
čistě
folklorně
a
jiné
zase
bigbítově.
Skupinu
AG
Flek,
která
rok
a
půl
nehrála,
letos
Redl
obnovil
převážně
s
novými
hudebníky.
V
této
sezoně
stihl
vystoupit
prozatím
jen
na
šesti
festivalech,
série
dalších
koncertů
je
přichystána
na
říjen.
AG
Flek
se
jich
zúčastní
společně
s
Hradišťanema
oba
soubory
živě
představí
repertoár
z
nového
CD,
které
vydavatel
-
pražská
pobočka
firmy
BMG
-
začne
distribuovat
rovněž
začátkem
října.
Deska
shrnuje
mou
sedmiletou
známost
s
primášem
Hradišťanu
Jiřím
Pavlicou,
říká
Vlasta
Redl.
Měli
jsme
možnost
vydat
koncertní
podobu
našeho
společného
repertoáru,
tedy
nahrávku,
která
vznikla
předloni
při
vánočním
koncertu
v
ostravské
hale
Tatranu,
ale
s
Pavlicou
jsme
chtěli
točit
pořádně
a
ve
studiu.
Zvolili
tedy
studio
ověřené,
ve
kterém
vznikly
obě
Redlovy
sólové
desky
i
poslední
desky
AG
Fleku.
Zvukoví
mistři
Ivo
Viktorin
a
Petr
Vavřík,
bývalí
členové
AG
Fleku,
zvukem
nahrávky
opět
potvrdili,
proč
je
jejich
zlínské
studio
tak
respektované.
Vedle
Redla
nazpívali
sólově
písně
i
zpěvačka
Hradišťanu
Alice
Holubová
a
Jiří
Pavlica.
Nejedná
se
však
pouze
o
repertoár
ryze
lidový:
například
Husličky
napsal
Redl
jako
variaci
na
lidové
písně,
na
desce
nechybí
ani
Kainarova
koleda
Vracaju
sa
dom
a
zazní
tu
i
dvě
dílka
Pavlicova.
Ta
jsou
sice
'úředně'
považována
za
lidová,
dobře
informované
kruhy
však
vědí,
kdo
je
skutečným
autorem.
Pocházejí
totiž
ještě
z
doby,
kdy
každá
píseň
musela
procházet
cenzorskými
síty
a
jako
lidová
jimi
prošla
spíše,
připomíná
jejich
minulost
Redl.
(Například
na
letitém
albu
Hradišťanu
Byla
vojna
u
Slavkova
tvoří
Pavlicova
nepřiznaná
tvorba
přibližně
padesát
procent.)
Podle
Redla
je
Hradišťan
v
oblasti
folkloru
kapelou
ostře
sledovanou:
Překračuje
totiž
ortodoxní
rámec
folkloru
a
někteří
se
na
Hradišťan
koukají
skrz
prsty
i
proto,
že
nevystupuje
v
krojích.
Jiří
Pavlica
je
totiž
všestranný
hudebník,
což
dokumentuje
i
nedávno
vydané
album
Prší
déšť,
na
kterém
kromě
jiných
muzikantů
spolupracoval
s
jazzovým
klavíristou
Emilem
Viklickým.
Nahrávku
desky
Hradišťanu
a
AG
Fleku
rámují
dvě
často
hrané
starobylé
písně
ze
Sušilovy
sbírky
-
Vandrovali
hudci
a
Smrti,
které
před
širším
publikem
proslavil
především
Jaroslav
Hutka.
Jsou
to
takové
svorníky
desky,
říká
o
nich
Redl.
V
dnešní
době
je
zpravidla
nepoužitelné
všechno,
co
je
starší
než
čtrnáct
dní.
Proto
je
dobré
vracet
se
ke
zdrojům,
jejichž
kvalitu
potvrdil
čas.
Člověk
ostatně
nikdy
nenapíše
nic
sám
za
sebe
a
vždycky
jen
přetváří
to,
co
do
něho
vstoupilo.
Nechci
ale
hudbou
vytvářet
jakékoli
hranice,
protože
moravský
folklor
je
jedním
z
nejživějších
na
světě
a
má
společný
kořen
s
folklorem
bretonským,
skotským
nebo
irským...
Tím
kořenem
je
muzika
starokeltská.
Třeba
píseň
Vandrovali
hudci
je
právě
o
tom.