Skepse
a
pouště
Televize
Jan
Foll
V
určitém
smyslu
se
život
kolem
nás
mění
v
poušť,
poznamenal
slavný
anglický
malíř
Francis
Bacon
v
pozoruhodném
britském
portrétu,
který
v
sobotu
dopoledne
uvedla
Česká
televize.
Konfrontace
malířových
úzkostných
pláten
s
jeho
skeptickými
názory
mi
připomněla
tiskovku
s
režisérem
Končalovským
na
letošním
karlovarském
festivalu.
Ani
ruský
filmař
se
netajil
s
vlastními
pocity
marnosti
a
citoval
přitom
Bergmanův
výrok
o
touze
umělce
jít
na
pódium,
poplivat
diváka
a
pak
se
za
scénou
oběsit.
Záleží
samozřejmě
na
tom,
kdo
podobné
neveselé
úvahy
pronáší
(mohou
totiž
znamenat
pouhou
rozervaneckou
pózu),
v
Baconově
případě
však
s
jeho
zneklidňujícími
vizemi
znetvořených
těl
a
zoufalých
obličejů
korespondovaly
víc
než
výmluvně.
Jiného
slavného
výtvarníka
připomněl
genetik
Jan
Svoboda
ve
včerejším
pokračování
cyklu
GEN,
které
se
(v
režii
Matěje
Mináče)
zařadilo
k
dosud
nejzajímavějším
a
nejvydařenějším.
Záběry
Kandinského
obrazů
se
v
něm
prolínaly
s
makroprůhledy
do
tajuplných
buněčných
struktur
a
vědcovo
okouzlení
malířovou
fantazií
dokumentovalo,
že
obojí
činnost
je
v
zásadě
úchvatnou
hrou.
Svobodova
zmínka
o
tom,
že
z
vědy
nelze
zbohatnout,
jako
by
znovu
prozrazovala
jeden
z
klíčových
motivů
celého
seriálu.
Jde
v
něm
o
inspirativní
činorodost
a
právě
ona
-
nikoli
tedy
bohatství
nebo
popularita
-
dělá
ze
všech
protagonistů
Genu
tolik
zpochybňovanou
elitu.
Protože
plánovaná
stovka
portrétů
se
pozvolna
chýlí
k
závěru,
Febio
pro
budoucí
dva
roky
vymyslelo
pokračování.
Chystaný
seriál
GENUS
s
podtitulem
99
životů
se
soustředí
na
pozoruhodné
a
charakteristické
osudy,
od
neznámého
soukromého
zemědělce,
přes
politické
vězně
po
renomované
umělce
a
významné
politiky.
Na
rozdíl
od
Genu,
zachycujícího
100
Čechů
dneška,
umožní
připravovaný
projekt
oslovit
širší
spektrum
osobností
(uvažuje
se
třeba
o
rabínu
Karolu
Sidonovi,
Madeleine
Albrightové
či
Lídě
Rakušanové)
a
systematičtěji
se
věnovat
rovněž
lidem
z
venkova.
Jednání
Febia
s
Českou
televizí
však
zatím
zůstávají
neuzavřená
a
podle
ředitele
I.
Mathé
souvisejí
s
dolaďováním
vysílacího
schématu.
Momentálně
tedy
nezbývá
než
doufat,
že
Genus
se
příští
rok
na
obrazovkách
objeví
a
že
z
nich
nezmizí
ani
jiný
populární
cyklus
Oko.
Fero
Fenič
(šéf
firmy
Febio,
kde
oba
pořady
vznikají)
váže
jedno
na
druhé
a
zdůrazňuje,
že
doba
potřebná
na
přípravu
nového
projektu
se
těmito
průtahy
zkracuje
do
neúnosné
míry.
Což
je
argument
k
zamyšlení,
neboť
podnětnou
skepsi
umělců,
o
níž
jsem
se
zmínil
na
začátku,
nelze
zaměňovat
s
producentskou
liknavostí.
Na
tom,
aby
se
televizní
programy
nezměnily
v
bezduchou
poušť,
by
koneckonců
mělo
záležet
oběma
stranám.