Jaký
osud
čeká
divadla
Ivan
Drahola,
Ředitel
Národního
divadla
v
Brně
V
České
republice
je
mimo
scény
pražského
Národního
divadla
a
pražské
Státní
opery,
které
jsou
financovány
přímo
ze
státního
rozpočtu,
dalších
sedm
vícesouborových
divadel,
která
uvádějí
operu,
operetu
či
balet:
v
Liberci,
Plzni,
Českých
Budějovicích,
Brně,
Olomouci,
Ostravě
a
Opavě,
a
samostatná
opera
v
Ústí
nad
Labem.
Tato
divadla
nejsou
nějakým
přežitkem
socialismu.
V
převážné
většině
vznikla
na
přelomu
devatenáctého
a
dvacátého
století.
Stát
se
po
listopadu
1989
vzdal
jejich
přímého
financování,
které
přenesl
na
města.
Ta
však
zdědila
po
komunistickém
režimu
rozvrácenou
infrastrukturu,
přestárlou,
s
obtížemi
fungující
dopravu,
zchátralý
bytový
fond
i
finančně
náročné
řešení
ekologických
problémů.
Přesto
města
vícesouborová
divadla
převzala
a
ze
všech
sil
se
snaží
udržet
jejich
činnost.
Je
to
však
pro
ně
příliš
velké
břemeno.
Ministerstvo
kultury
se
k
tomuto
problému
ve
své
koncepci
vyjádřilo
jednou
větou:
Divadelní
činnost
privatizovat
a
majetek
spravovaný
divadly
předat
obcím,
a
to
bez
rozdílu
typů
divadel.
Snaha
ministerstva
kultury
o
prosazení
grantového
modelu
financování
zejména
opery
podle
praxe
v
Nizozemsku
je
proto
zarážející.
Vždyť
právě
Nizozemci,
ale
i
Francouzi,
Američané
a
další
cizinci
nás
důrazně
nabádají
k
zachování
toho,
co
jsme
dlouhodobě
budovali
a
co
oni
ve
svých
zemích
postrádají:
po
celou
divadelní
sezonu
denně
kvalitní
představení
na
stálých
scénách
v
kamenných
divadlech.
Ministr
kultury
se
vyjádřil,
že
není
o
zájmu
o
tato
divadla
přesvědčen.
Ministerstvo
přitom
sumarizuje
a
každoročně
v
červnu
vydává
statistické
divadelní
přehledy.
Jen
za
Národní
divadlo
v
Brně
uvádím,
že
počet
diváků
v
roce
1992
činil
268
tisíc,
v
roce
1993
už
345
tisíc.
Divácký
zájem
se
tedy
zvýšil
téměř
o
třicet
procent
a
růst
zájmu
pokračuje
i
letos.
Na
sezonu
1994/1995
bylo
třeba
zřídit
další
operní
abonmá,
protože
to
původní,
postačující
dlouhá
léta,
i
za
éry
kolektivních
zájezdů,
je
zcela
vyprodáno.
Naše
divadlo
přitom
navštěvují
asi
ze
čtyřiceti
procent
Brňané,
zbytek
tvoří
návštěvníci
z
jižní
Moravy
a
ze
zahraničí.
Tlak
ministerstev
kultury
a
financí
na
urychlené
zavedení
financování
bez
účasti
státu
vytváří
zejména
pro
operní
divadla
stav
ohrožení.
Všichni,
kdo
jsou
spjati
s
divadly,
vědí,
že
vícezdrojové
financování
je
jedině
možné
a
správné.
Vědí
ale
také,
že
pro
to
v
naší
společnosti
dosud
nejsou
vytvořeny
podmínky.
Ty
vidím
v
ustavení
plně
fungujících
regionů,
které
by
svá
divadla
podporovaly
z
vlastních
rozpočtů,
a
ve
vzniku
bohaté
podnikatelské
vrstvy,
z
níž
vyrůstají
mecenáši
operního
umění
a
vážné
hudby
vůbec.
Na
celém
světě
jsou
právě
finanční
a
podnikatelské
kruhy
neodmyslitelně
spjaty
s
operní
a
symfonickou
hudbou.
U
nás
však
sponzorské
příspěvky
a
dary
v
současné
době
nepřesahují
jedno
až
dvě
procenta
provozních
nákladů.
Jaké
je
řešení?
Po
dobu
pěti
až
sedmi
let
poskytovat
těmto
divadlům
účelový
příspěvek
na
zachování
provozu,
který
by
doplnil
do
záchovné
výše
rozpočet
jejich
již
velmi
úsporného
provozu
o
objem
finančních
prostředků
přesahující
možnosti
zřizovatelů
(divadla
už
totiž
propustila
20
-
45
procent
zaměstnanců,
omezila
výpravy
a
podobně).
Toto
období
hájení
dává
prostor
ke
vzniku
skutečně
vícezdrojového
financování.
Odmítání
pomoci
státu
může
v
této
situaci
znamenat
zánik
některých
divadel
a
radikální
omezení
činnosti
ostatních.
Zánik
je
velmi
snadný,
vybudování
něčeho
nového
a
kvalitního
naopak
mnohem
obtížnější.
Například
umělecká
výchova
sboru
Janáčkovy
opery,
jednoho
z
nejlepších
v
naší
republice,
trvala
pod
Pančíkovým
vedením
patnáct
až
dvacet
let.
V
důsledku
necitlivosti
nebo
ve
snaze
privatizovat
kulturní
instituce
stejnou
metodou
jako
státní
podniky
mohou
vzniknout
společenské
škody
těžko
vyčíslitelné
penězi.
Věřím,
že
víc
než
milion
diváků,
kteří
ročně
tato
hudební
kamenná
divadla
navštěvují,
a
společenská
prestiž
velkoměst,
kde
divadla
sídlí,
budou
zárukou,
že
nebude
podporován
vývoj
směřující
k
přetrvání
dvou
či
tří
oper
a
symfonických
orchestrů
s
celorepublikovou
působností,
že
milovníci
vážné
hudby
nebudou
odkázáni
na
zájezdy
a
na
televizní
přenosy
a
videozáznamy.
O
schvalování
financí
však
budou
při
schvalování
rozpočtu
na
příští
rok
rozhodovat
poslanci
českého
parlamentu.