Láska
k
dětem
je
až
na
druhém
místě
Nejpočetnější
skupinou
jsou
v
dnešním
Rusku
byrokraté
Petra
Procházková,
Moskva
Při
své
nedávné
plavbě
po
Volze
ruský
prezident
Boris
Jelcin
mnoho
veselého
neviděl.
Nemáme
peníze,
nemáme
kde
bydlet,
plakali
všichni.
Není
už
několik
měsíců
na
výplaty,
stěžovali
si
ředitelé
podniků,
které
navštívil.
A
po
odjezdu
prezidenta
a
jeho
neuvěřitelně
početného
doprovodu
bylo
slyšet
hlasy:
Státní
kasa
je
sice
prázdná,
ale
pro
někoho
se
peníze
vždycky
najdou.
Přes
20
procent
veškeré
obytné
plochy
v
Moskvě
zabírají
různé
vládní
instituce
(vědecké
ústavy,
instituty,
školy,
nemocnice
apod.
nejsou
v
tomto
údaji
zahrnuty).
A
přibývá
jich.
Za
Stalina
se
všichni
vládní
úředníci
vešli
do
jediné
výškové
budovy
v
centru
Moskvy
(samozřejmě
kromě
Kremlu).
Za
Gorbačova
se
přestěhovali
do
známého
Bílého
domu
na
nábřeží,
za
Jelcina
se
zmocnili
kromě
Kremlu
a
Bílého
domu
dalších
osmi
obrovitých
budov
(cekem
500 000
m2
'úřednické'
plochy)
a
usilují
o
další
prostory.
Jak
nedávno
napsal
list
Komsomolská
Pravda,
hlavním
výsledkem
vítězství
demokracie
v
roce
1991
je,
že
se
prostor
obývaný
byrokraty
zvětšil
více
než
desetkrát.
Řada
ekonomů
upozorňuje,
že
současné
reformy
mají
výrazně
byrokratický
charakter,
protože
se
na
nich
přiživuje
neuvěřitelné
množství
úředníků.
Peníze
daňových
poplatníků
jsou
z
velké
části
spotřebovávány
na
udržování
úřednické
armády.
Většinou
jde
o
staré,
zkušené
kádry,
které
řídily
ještě
SSSR.
Pouze
10
%
spolupracovníků
B.
Jelcina
jsou
noví
lidé,
kteří
do
Kremlu
přišli
až
po
puči
v
roce
1991;
37
%
prezidentské
administrativy
jsou
úředníci,
kteří
ve
svých
kancelářích
seděli
již
za
Brežněva;
39
%
lidí
zůstalo
Jelcinovi
po
jeho
předchůdci,
nyní
úhlavním
nepříteli
Gorbačovovi.
Ve
vedení
oblastí
je
83
%
lidí
ze
sovětské
epochy.
Ostatně
i
prezident
Jelcin
a
premiér
Viktor
Černomyrdin
zaujímali
vysoké
postavení
ve
strukturách
SSSR.
Nejméně
zastoupeným
druhem
úředníka
jsou
ženy.
Ve
vládním
aparátu
jich
jsou
necelá
3
%.
Na
druhé
straně
si
oproti
minulým
létům
byrokraté
zvýšili
vzdělání.
Dvě
třetiny
Jelcinových
spolupracovníků
jsou
doktoři
věd,
téměř
všichni
však
studovali
v
sovětských
politických
institutech
a
zaujímali
významná
místa
v
Leninském
komsomolu.
Výdaje
na
armádu
úředníků
jsou
obrovské.
S
vysokými
platy
svých
vůdců
se
veřejnost
smířila
-
poslanec
pobírá
kromě
řady
doplňkových
částek
skoro
milion
rublů
měsíčně.
Mluví
se
však
o
dalších
výhodách
politické
elity.
Posledním
výstřelkem
-
v
Rusku
živě
diskutovaným
-
je
oprava
budovy
přidělené
parlamentu.
Stejně
jako
rozstřílený
Bílý
dům
rekonstruují
i
nynější
parlamentní
sídlo
turečtí
dělníci
a
účtují
si
670
dolarů
za
metr
čtvereční
zrekonstruované
plochy.
Vysvětlení
vlády
je
jednoduché:
Turci
vyhráli
konkurz,
kterého
se
účastnily
i
ruské
firmy,
jenže...
Výsledek
prý
bude
odpovídat
nejlepším
tradicím
ruského
státu.
Trnem
v
oku
jsou
v
poslední
době
i
zvyšující
se
výdaje
na
zahraniční
reprezentaci
ruské
elity.
Červencová
cesta
parlamentní
delegace
do
Číny
stála
ruskou
pokladnu
250 000
dolarů,
nepočítaje
diety,
které
si
poslanci
těsně
před
cestou
odhlasovali.
110
dolarů
na
den
mnohonásobně
převyšuje
průměrný
plat
v
Rusku.
Podle
sociologů
nerozhořčila
veřejnost
ani
tak
výše
částky
-
ostatně,
co
to
je
110
dolarů
-
ale
její
poměr
k
životní
úrovni
většiny
obyvatelstva.
Následovala
cesta
premiéra
Černomyrdina
do
Číny.
Nepočetná
delegace
letěla
čtyřmi
speciály
a
doprovázela
ji
pětadvacetičlenná
skupina
důstojníků
státní
bezpečnosti.
To,
že
si
s
sebou
jak
prezident,
tak
ostatní
politici
vozí
na
všechny
návštěvy
několik
speciálně
upravených
pancéřovaných
automobilů,
je
již
známo
delší
dobu.
Komentátoři
uvádějí,
že
Brežněvův
doprovod
býval
poloviční.
Kromě
byrokratického
aparátu
se
stejným
tempem
rozrůstají
už
jen
ozbrojené
síly.
Ačkoli
se
oficiálně
počet
vojáků
snižuje,
mužů
ve
zbrani
celkově
přibývá.
V
zemi
jsou
v
různých
ozbrojených
složkách
nyní
4
miliony
lidí.
2,3
milionu
jsou
příslušníci
armády,
ostatní
patří
ke
speciálním
vojskům
(např.
jednotky
ministerstva
pro
výjimečné
situace
či
stále
bobtnající
bezpečnostní
jednotky
prezidenta).
Výdaje
na
ozbrojený
aparát
se,
stejně
jako
na
byrokracii,
rychle
zvyšují.
Asi
nejvýstižněji
charakterizoval
vztah
Rusů
k
rozpínavému
státu
ve
státě,
ke
státu
úředníků,
německý
podnikatel,
jeden
z
prvních
majitelů
zahraniční
restaurace
v
Petrohradě.
Nedávno
ji
musel
kvůli
administrativním
překážkám
uzavřít.
Prý
už
neměl
nervy
na
pobíhání
po
úřadech,
na
placení
neuvěřitelného
množství
poplatků
a
na
shánění
kolosálního
počtu
razítek.
Rusové
mají
byrokracii
stejně
rádi,
jako
Italové
milují
své
děti,
prohlásil
Broder
Dress
a
zamkl
dveře
svého
podniku.