Co
teče
z
vodovodního
kohoutku
Dříve
se
sledovalo
deset
ukazatelů
kvality
pitné
vody,
dnes
už
osmdesát,
říká
hlavní
hygienik
města
Prahy
Vladimír
Polanecký
GRAF
Ivana
Kněžínková
Před
čtyřmi
roky
byla
uváděna
denní
výroba
pitné
vody
na
obyvatele
ČR
kolem
380
litrů.
V
Praze
dokonce
530
litrů.
Podle
Mezinárodní
společnosti
pro
zásobování
vodou
je
zcela
dostatečná
spotřeba
300
litrů,
kterou
má
například
Vídeň
nebo
Mnichov.
Všeobecně
se
však
dnes
už
ví,
že
vyrobená
voda
u
nás
nebyla
a
není
fakticky
spotřebována.
Asi
čtvrtina,
v
Praze
až
35
procent,
jí
totiž
mizí
při
rozvodu,
protože
vodovodní
síť
je
mnohde
v
havarijním
stavu.
V
posledních
dvou
letech,
zejména
po
zvýšení
ceny
vodného
a
stočného,
se
dřívější
stoupající
křivka
odběrů
snížila.
Loňská
výroba
pitné
vody
na
obyvatele
ČR
byla
v
průměru
343
litrů,
skutečně
jím
odebraná
a
zaplacená
233
litrů.
Starosti
s
neúměrným
odběrem
nás
tedy
nemusejí
tolik
trápit.
O
to
víc
by
se
měla
pozornost
soustředit
na
kvalitu
pitné
vody.
Znečištění
vod
trvá
Ze
zprávy
o
stavu
životního
prostředí
ČR
v
roce
1993
vyplývá,
že
ve
vodách
pramenů
jsou
zjištěny
především
dusičnany
a
ropné
látky.
Podzemní
vody
vykazují
kontaminaci
dusičnany,
dusitany,
amonnými
ionty
a
chloridy.
Mezní
hodnoty
norem
jsou
však
překračovány
i
u
manganu,
železa,
síranů
a
ropných
látek.
Pokud
jde
o
porchové
vody,
podíl
řek
se
silně
a
velmi
silně
znečištěnou
vodou
činí
v
ČR
35
procent
z
celkové
délky
významných
vodních
toků.
Vysoké
hodnoty
koncentrace
především
rtuti
byly
naměřeny
v
Labi
(Děčín),
Otavě
(Písek),
Bílině
(Ústí
nad
Labem),
Moravě
(Lanžhot),
Bečvě
(Troubky),
Svratce
(Vranovice
a
Jihlava).
Koncentrace
kadmia
a
PCB
nevykazují
proti
roku
1992
změny,
znatelně
však
poklesly
koncentrace
olova.
Jak
bylo
zjištěno
v
projektu
Labe,
znečištění
sedimentů
na
dně
toků
toxickými
látkami,
například
rtutí,
olovem,
kadmiem,
pesticidy
nebo
radionuklidy,
je
v
některých
tocích
stále
velmi
výrazné.
Tyto
látky,
které
se
pevně
vážou
na
sedimenty,
se
ukládají
v
nádržích
nebo
jsou
postupně
odnášeny
z
území
ČR.
Čtvrtý
rok
s
novou
normou
Česká
republika
má
v
současnosti
jednu
z
nejpřísnějších
norem
pro
pitnou
vodu
v
Evropě.
Potvrdil
to
nedávno
i
dánský
expert,
který
hodnotil
naše
předpisy,
říká
hlavní
hygienik
města
Prahy
Vladimír
Polanecký.
Dříve
se
sledovalo
deset
ukazatelů
kvality,
dnes
kolem
80.
Podle
zprávy
o
stavu
v
zásobování
pitnou
vodou
a
její
jakosti,
kterou
vypracovalo
ministerstvo
zemědělství,
se
kvalita
ve
veřejných
vodovodech
za
poslední
dva
roky
v
podstatě
nemění.
Přibližně
pět
procent
vody
v
nich
vykazuje
vážnější
hygienické
závady.
Ve
srovnání
s
Evropou
je
podle
této
zprávy
jakost
tekutiny
dodávané
sítí
veřejných
vodovodů
na
průměrné
úrovni.
Na
mírném
zlepšení
kvality
se
podílí
nižší
výroba
vody,
díky
níž
nejsou
tolik
přetěžovány
úpravny.
V
roce
1993
bylo
zásobováno
z
veřejných
vodovodů
8,751
milionu
obyvatel
(v
roce
1991
to
bylo
8 658
milionu),
což
je
84,7
procenta.
V
podmínkách
ČR
je
však
možné,
aby
na
veřejné
vodovody,
které
jsou
schopny
zajistit
nezávadnou
a
kontrolovanou
pitnou
vodu,
bylo
připojeno
92
až
95
procent
obyvatel.
Pražané
snížili
spotřebu
vody
Spotřeba
pitné
vody
v
Praze
výrazně
klesla,
nyní
je
na
úrovni
let
1982
a
1983.
Pro
Prahu
ji
vyrábí
vodárny
Želivka,
Káraný
a
Podolí.
Největší
podíl
(60
procent)
má
vodárna
využívající
vodu
z
vodního
díla
Želivka.
Káraný
a
Podolí
zásobují
hlavní
město
menším
množstvím
(po
dvaceti
procentech).
V
současnosti
je
podolská
úpravna
v
rekonstrukci,
která
by
měla
skončit
v
pololetí
příštího
roku.
Okamžitá
zásoba
ve
městě
ve
vodojemech
je
700 000
až
800 000
kubíků
pitné
vody.
Nejkvalitnější
je
podzemní
voda
z
Káraného.
Želivka
a
Vltava
jsou
přibližně
na
stejné
úrovni.
Jde
o
povrchovou
vodu,
která
se
musí
upravovat.
Vltavská
voda
je
znečištěna
o
něco
více
než
Želivka,
proto
je
její
úprava
složitější.
Vodou
z
Káraného
je
nyní
zásobován
po
dostavbě
dalšího
vodovodního
řadu
sever
Prahy.
Střed
města
dostává
z
bývalých
centrálních
vodojemů
na
Floře
směs
ze
všech
tří
zdrojů.
Do
východní,
jižní
a
západní
okrajové
části
je
převážně
dodávána
voda
ze
Želivky,
objasňuje
Zdeněk
Brachtl,
ředitel
Pražské
vodárny,
závodu
Rozvod
vody.
Dusičnany
v
Želivce
neklesají
Želivka
nezásobuje
jen
Prahu.
Druhý
přivaděč
z
této
nádrže
směřuje
do
Humpolce,
Pelhřimova
a
Pacova.
Třetí
do
Ledče
nad
Sázavou
a
Zruče
nad
Sázavou.
Před
dokončením
je
řad
pro
Havlíčkův
Brod
a
buduje
se
další
pro
Vlašim.
Voda
v
Želivce
je
zatížena
především
nadměrným
přísunem
živin.
Přes
značný
pokles
spotřeby
fosforečných
hnojiv
v
zemědělství
není
pozorován
pokles
koncentrací
fosforu,
což
se
projevuje
eutrofizací
vody
v
Želivce.
Tento
problém,
který
zřejmě
souvisí
s
velkou
spotřebou
fosfátových
pracích
prášků
v
domácnostech,
se
objevuje
i
na
Orlíku,
Slapech,
Kružberku,
brněnské
nádrži
a
na
Mostišti.
V
těchto
vodách
i
v
Želivce
je
zjištěn
také
vyšší
obsah
dusičnanů.
Každý
rok
stoupne
jejich
obsah
v
želivské
vodě
o
jedno
procento.
Pitná
voda
v
Praze
splňuje
normu
i
pokud
jde
o
organické
látky
a
polychlorované
bifenyly.
Jen
pro
kojence
není
vhodná
z
hlediska
dusičnanů,
říká
hygienik
hlavního
města
Prahy
Vladimír
Polanecký.
Problémy
v
okolí
Prahy
S
kvalitou
vody
jsou
problémy
ve
všech
okrajových
obcích
hlavního
města,
kde
byly
budovány
v
letech
1986
až
1990
veřejné
vodovody.
Z
rozhodnutí
tehdejší
hlavní
hygieničky
doktorky
Zuskové
nesmělo
mít
potrubí
asfaltové
nátěry.
Přitom
však
nebylo
uvedeno,
jaké
jiné
mají
být
použity.
Vodovody
se
pokládaly
do
země
nechráněné.
Litinové
roury
začaly
rezavět.
Zdravotně
závadné
to
není,
ale
ve
vodě
se
zvyšuje
obsah
železa,
což
je
velice
nepříjemné.
Teď
musíme
všechny
tehdy
vybudované
rozvody
pracně
cementovat
a
stojí
to
velké
peníze.
Vycementovali
jsme
už
asi
60
km
potrubí,
říká
Z.
Brachtl.
Nový
zdroj
pro
Brno
Moravská
metropole
je
zásobována
pitnou
vodou
z
podzemního
zdroje
v
Březové.
Do
moravské
metropole
je
odtud
dodávána
od
roku
1913.
K
doplnění
potřeby
je
k
dispozici
ještě
povrchový
zdroj
vody
ze
Svratky.
Úpravna
je
umístěna
v
Brně
Pisárkách.
Tato
voda
má
podstatně
horší
kvalitu,
což
souvisí
se
znečištěním
řeky.
Zejména
v
letních
a
podzimních
měsících
nevyhovuje
normě
ve
fyzikálních
a
smyslových
parametrech
jako
je
teplota,
chuť,
pach,
což
spotřebitelé
bezprostředně
vnímají.
Nejde
sice
o
ukazatele,
které
přímo
souvisejí
se
zdravotním
stavem
obyvatelstva,
jsou
však
stanoveny
normou
a
nesplňují
její
požadavky,
vysvětluje
Miroslav
Staněk,
vedoucí
úseku
vodního
hospodářství
Městské
hygienické
stanice
v
Brně.
Sever
Brna
je
zásobován
podzemní
březovskou
vodou.
Západ
města
-
Kohoutovice,
Bosonohy,
Bohunice
-
naopak
jen
vodou
z
Pisárek.
Pro
největší
část
města
se
pitná
voda
míchá
z
obou
zdrojů.
V
současnosti
je
pitné
vody
pro
Brno
dostatek.
Z
hlediska
kvality
je
však
doplňkový
pisárecký
zdroj
nevyhovující.
Jeho
umístění
a
možnosti
ochrany
jsou
naprosto
nepřijatelné.
Proto
se
buduje
nový
zdroj
-
už
od
roku
1989.
V
budoucnosti
umožní
krýt
spotřebu
pitné
vody
a
vyřadit
zdroj
v
Pisárkách,
kterému
nikdy
nebyl
přiznán
statut
vody
vhodné
pro
úpravu
na
pitnou,
dodává
M.
Staněk.
Pisárky
jen
pro
průmyslovou
vodu
Oblastní
vodovod,
který
bude
napájen
z
nádrže
Vír,
prochází
pěti
okresy.
Vedle
Brna
bude
zásobovat
i
na
vodu
chudé
oblasti
v
Brně-venkově
a
jinde.
Měl
být
hotov
již
koncem
letošního
roku,
ale
finanční
problémy
dokončení
stavby
zpozdily.
Nyní
se
hovoří
o
polovině
roku
1995.
Nový
zdroj
se
sice
nachází
v
povodí
Svratky,
ovšem
je
umístěn
v
jeho
horní
části,
nad
zdroji
znečištění.
Jde
o
klasickou
vodárenskou
nádrž,
kde
bude
možné
odebírat
vodu
z
různých
hloubek.
A
je
už
také
chráněná,
to
znamená,
že
tam
například
není
povolena
rekreace.
Tato
pitná
voda
má
všechny
předpoklady
pro
to,
aby
si
udržela
i
do
budoucna
svou
dobrou
kvalitu,
což
u
Pisárek
vůbec
nepřichází
v
úvahu.
Ty
budou
vyřazeny
ze
systému
zásobování
pitnou
vodou
a
začnou
sloužit,
alespoň
takový
je
záměr,
pro
zásobování
závodů
tzv.
technologickou
vodou.