Byznys
století
ČR
přišla
za
čtyři
roky
minimálně
o
120 000
uměleckých
předmětů
za
10
miliard
Kč
Starožitnosti.
Slovo,
které
"nečpí"
pouze
vůní
starých
časů,
ale
především
penězi.
Zvláště
v
dnešní
době,
kdy
částky
vynaložené
na
jejich
pořízení
představují
mimořádně
dobrou
investici,
která
nic
neztratí
na
"ceně".
Právě
naopak,
její
hodnota
roste
s
časem
a
hlad
koupěchtivých
sběratelů
po
nich
roste
úměrně
s
růstem
bohatství
ve
společnosti.
Kazimír
Jánoška
Na
konci
osmdesátých
let
odborníci
odhadovali,
že
v
prostoru
českých
půd,
sklepů
a
bytů
leží
hodnota
řádově
vyjádřitelná
v
desítkách
milionů
dolarů.
Když
k
tomu
připočteme
památky
nevyčíslitelné
umělecké
hodnoty
na
hradech,
zámcích,
v
galeriích
či
muzeích,
snadno
pochopíme,
že
s
příchodem
devadesátých
let,
respektive
s
otevřením
našich
hranic
směrem
na
Západ
se
s
uměleckými
cennostmi
a
starožitnostmi
rozběhl
obchod
století.
Nekonečný
proud
kamionů
Čilý
byznys
samozřejmě
potřebuje
neustále
přísun
zboží.
Kde
ho
však
neustále
brát,
a
přitom
nekrást.
A
tak
nepřekvapuje,
že
již
v
prvních
týdnech
a
měsících
po
listopadu
1989
začala
kvést
pseudoživnost
"zloděj
památek
a
starožitností",
jejíž
provozovatelé
stihli
v
roce
1990
vyloupit
695
objektů
s
uměleckohistorickými
památkami,
ale
to
byl
skutečně
jen
začátek.
Od
prvopočátku
se
činili
i
nejrůznější
"exportéři",
díky
jimž
zmizelo
-
podle
odhadu
odborníků
-
v
roce
1990
v
cizině
za
miliardu
korun
našich
památek.
Tato
částka
je
však
značně
podhodnocena,
protože
v
úvahu
je
zapotřebí
vzít
skutečnost,
že
před
čtyřmi
lety
každý
týden
opouštělo
Československo
okolo
40
kamionů
naložených
nejrůznějšími
starožitnostmi
a
dalšími
cennostmi.
I
když
proud
těchto
kamionů
polevil,
plenění
našeho
kulturního
dědictví
nadále
pokračuje.
Svědčí
o
tom
mimop
jiné
fakt,
že
za
tři
čtvrtletí
loňského
roku
vykradli
lapkové
768
kostelů,
171
kaplí,
11
far,
22
klášterů,
384
hřbitovů,
44
muzeí,
20
zámků,
4
hrady
a
4
depozitáře.
Vzorový
tip
"vývozce"
Podle
specialistů
Ústředí
kriminální
policie
ČR
představuje
typického
zloděje
kulturních
předmětů
několikanásobný
specializovaný
recidivista,
který
krade
většinou
na
zakázku
a
je
napojen
na
mezinárodní
síť,
jež
disponuje
značným
operačním
kapitálem
a
vynikajícím
dopravním
zázemím.
Hnacím
motorem
je
pomyšlení,
že
krade
za
devizy,
že
korunu
mění
k
německé
marce
v
poměru
jedna
ku
jedné.
Specializované
gangy
nic
neponechávají
náhodě.
Celá
operace
-
loupeží
počínaje
a
doručením
zájemci
konče
-
je
perfektně
organizována
a
pečlivě
zajišűována.
Hlavní
zásadou
je
rychlost
a
profesionalita,
peníze
se
vyplácejí
-
jako
v
obchodě
se
zbraněmi
-
okamžitě
na
ruku
a
v
použitých
bankovkách.
Kriminalisté
dobře
znají
i
kanály
úniku.
Účinnost
celní
kontroly
na
hranicích
je
však
mnohdy
minimální,
a
to
"díky"
dvěma
faktorům:
jednak
obrovskému
množství
odbavovaných
aut,
a
jednak
tomu,
že
mezi
kurýry
byli
zjištěni
i
řadoví
pracovníci
ambasád
v
ČR
s
diplomatickým
pasem.
Nedozírné
důsledky
Podle
oficiálních
zdrojů
-
Ministerstva
kultury
ČR
a
Ústředí
kriminální
policie
ČR
-
bylo
od
roku
1990
v
České
republice
ukradeno
a
na
Západ
vyvezeno
každý
rok
15 000
-
20 000
uměleckých
předmětů.
Současně
každým
rokem
bylo
přibližně
stejné
množství
na
Západ
propašováno
a
prodáno.
Suverénně
největšímu
zájmu
zlodějů
se
těšily
a
těší
kostely.
Podle
toho
vypadá
i
současný
stav
-
téměř
veškeré
předměty
z
období
gotiky
patřící
církvi
byly
v
uplynulých
čtyřech
letech
už
ukradeny
a
prakticky
vyvezeny
na
Západ.
Jeden
příklad
za
všechny:
Když
bavorská
policie
udělala
v
červnu
loňského
roku
zátah
na
gang,
pro
nějž
kurýrní
službu
obstarával
řidič
ambasády
SRN
v
ČR,
zajistila
mimo
jiné
35
andělů,
33
soch
svatých,
15
obrazů,
pět
Kristů
na
kříži
a
několik
desítek
zčásti
starožitných
předmětů.
Očima
obchodníka
Na
toto
nelegální
drancování
si
nestěžují
pouze
odborníci,
ale
i
počestní
starožníci.
Majitel
pražského
starožitnictví
U
svatého
ducha
Jaroslav
Malý
:
Dobrou
polovinu
zákazníků
tvoří
především
překupníci.
Jednak
se
u
nás
snaží
draze
prodat
takzvaný
šmorn,
tedy
věci
s
minimální
hodnotou,
který
nakoupili
především
u
lidí
na
venkově;
na
straně
druhé
chtějí
zase
co
nejvýhodněji
nakoupit
starožitnosti
a
pak
je
výhodně
prodat
v
cizině
za
valuty.
Tito
a
jim
podobní
obchodníci
se
rekrutují
především
z
vrstev
jako
jsou
zelináři,
číšníci,
taxikáři
a
veksláci.
Všichni
totiž
mají
značný
kapitál,
který
chtějí
výhodně
investovat
a
rozmnožit.
Co
se
týče
normální
klientel
,
tak
tu
představují
především
zahraniční
turisté
.
S
mnoha
z
nich
více
smlouvám
z
ceny,
než
tomu
bylo
před
dvěma
třemi
lety.
Není
to
vysloveně
z
důvodu,
že
by
měli
hluboko
do
kapsy,
ale
zřejmě
mají
obavy,
aby
něco
nekoupili
draze.
Díky
mnohým
pokoutním
překupníkům
bylo
totiž
v
uplynulém
období
hodně
cizinců
napáleno
a
tak
se
není
co
divit,
že
teď
jsou
všichni
potenciální
kupci
hrozně
opatrní.
Jak
dál?
Na
tuto
otázku
nelze
momentálně
odpovědět,
protože
stále
chybí
zákon
o
památkách,
kodifikující
jejich
vývoz.
A
chybět
zřejmě
nějakou
dobu
ještě
bude,
protože
jeho
návrh,
který
byl
v
závěru
minulého
roku
předložen
poslancům
Parlamentu
ČR,
vyvolala
velice
kontraverzní
diskusi
a
nebyl
zatím
přijat.
Jednotlivé
paragrafy
totiž
vycházely
z
filozofie,
že
vlastník
může
kdykoli
legálně
vyvézt
ze
země
libovolný
umělecký
předmět
s
výjimkou
těch,
které
příslušná
odborná
instituce
(ne
tedy
Ministerstvo
kultury
ČR,
jak
je
tomu
v
současném
období)
prohlásí
za
kulturní
památku.
Při
ochraně
kulturních
památek
se
navíc
nepříznivě
projevuje
nevyjasněnost
organizace
státní
památkové
péče
či
spolupráce
a
dělba
pravomocí
mezi
orgány
státu
a
obcí,
nedostatečné
kvalitativní
a
kvantitativní
personální
vybavení
výkonných
orgánů
i
odborných
organizací.
Všechny
zainteresované
rovněž
trápí
nedostatečná
ekonomická
podpora
státu
a
přístup
některých
restituentů,
kteří
rozprodávají
skvosty.
Na
úplný
závěr
ještě
strohé
konstatování
starožitníků,
památkářů
i
kriminalistů:
Nebudou-li
okamžitě
přijatá
účinná
opatření
na
ochranu
kulturních
a
uměleckých
památek,
zloději
do
dvou
let
rozkradou
i
to
torzo,
které
zbylo
-
řečeno
slovy
britského
listu
Guardian
z
podzimu
loňského
roku
-
z
obrovského
národního
kulturního
dědictví
po
čtyřech
letech
jeho
nemilosrdného
vyhlazování.
Údaje
do
grafu:
Počet
loupeží
v
objektech
s
kulturními
památkami
(1977
-
1993)
Nelegální
vývoz
cenností
do
zahraničí
(v
miliardách
korun)
(Pramen:
Odhad
specialistú
ÚKP
ČR)
Text
do
rámečku:
Zloději
se
činí
a
jejich
"zásluhou"
mizí
kulturní
dědictví
národa
v
zahraničí