Slunce
vyjde
na
Západě?
Profit
přemýšlí
o
důsledcích
změn
v
evropské
ekonomice
Zdá
se,
že
hlasy,
nepřeceňující
vliv
stavu
západoevropských
ekonomik
na
ekonomiku
českou,
mají
racionální
jádro
-
členy
Evropské
unie
nejsme
a
patrně
ani
dlouho
ještě
nebudeme.
A
míra
exportního
výkonu,
vztahující
objem
vývozu
na
jednoho
obyvatele,
je
žalostná:
Česká
ekonomika
vloni
vyvezla
zboží
za
zhruba
tisíc
dolarů,
když
srovnatelné
Portugalsko
dvakrát,
Itálie
třikrát,
Finsko
pětkrát,
Rakousko
šestkrát
a
země
Beneluxu
dokonce
asi
dvanáctkrát
více.
Jaroslav
Šulc
Platí
však
i
druhý,
protichůdný
argument,
a
sice
že
zahraničním
obchodem
prochází
čtyři
z
deseti
korun
hrubého
domácího
produktu.
Pak
ovšem
otázka,
zda
statistika
opět
klame,
je
z
valné
části
zodpovězena
záporně:
Výše
zmíněný
dolarový
propočet
exportu
na
hlavu
je
asi
dvaapůlkrát
podhodnocen
kurzovými
vlivy,
takže
jsme
na
žebříčku
sice
hodně
hluboko,
ale
zdaleka
ne
na
nejspodnější
příčce.
Jinými
slovy,
pokud
vezmeme
v
úvahu
podobnost
dějů
a
struktur
v
přibližně
stejně
vyspělých
ekonomikách,
je
nanejvýš
důležité
jejich
vývoj
sledovat,
protože
dříve
či
později
se
u
nás
rovněž
objeví.
Ptejme
se
proto
na
to,
co
podstatného
se
u
našich
vyspělých
západoevropských
sousedů
v
posledním
skoro
čtvrtstoletí
odehrálo.
Výstižněji,
než
mnoha
slovy,
se
jeví
ukázat
rozhodující
změny
na
grafech
-
říkejme
jim
i
my
"magické
trojúhelníky",
kde
od
středu
doprava
budeme
nanášet
míru
nezaměstnanosti,
doleva
míru
inflace
a
nahoru
tempo
ekonomického
růstu,
vše
v
meziročních
procentuálně
vyjádřených
tempech
přírůstků.
Dodejme
pouze,
že
vládní
hospodářská
politika
se
-
přes
všechny
úpravy
či
zvraty
-
na
západě
v
jednom
nezměnila.
V
důrazu
na
všechny
tři
sledované
veličiny
-
rychlým
ekonomickým
růstem
zajistit
jak
růst
reálných
příjmů
domácností,
tak
vysokou
úroveň
zaměstnanosti.
Grafy
ukazují,
nakolik
byla
tato
snaha
úspěšná.
Ztrojnásobení
nezaměstnanosti
Technický
pokrok,
onen
motor
ekonomického
růstu,
měl
a
má
kromě
tak
báječných
účinků,
jakými
jsou
komputerizace
a
průnik
informatiky
do
našeho
života
jak
na
pracovišti,
tak
v
rodině,
také
jeden
podstatný
neblahý
účinek,
před
nímž
kapituluje
jedna
západní
vláda
za
druhou:
Eskalaci
nezaměstnanosti.
A
hned
dodejme,
že
to
je
západní
Evropa
ještě
oázou,
nabízející
každoročně
spoustu
pracovních
míst,
stejně
jako
možnosti
dalšího
studia
pro
mladé.
Jistě
to
není
jediný
faktor,
vyvolávající
stav,
kdy
se
ztrojnásobil
podíl
lidí,
dlouhodobě
hledajících
práci
(ze
tří
na
dnešních
10
-
11
%
v
uplynulých
dvaceti
pěti
letech).
I
tak
je
zřejmé,
že
dříve
či
později
bude
muset
dojít
ke
společenskému
konsenzu
při
vůli
k
operaci,
kdy
se
o
daný
koláč
zásoby
společenského
pracovního
času
bude
muset
rovnoměrněji
podělit
mnohem
více
lidí.
Zda
to
bude
plošným
zkrácením
pracovní
doby
(a
vícesměnností),
či
regulací
přílivu
jiných,
než
domácích
pracovníků
na
trh
práce,
není
v
této
souvislostí
pro
české
firmy
podstatné
jen
zdánlivě.
Máme
extrémně
velký
počet
reálně
odpracovaných
hodin
v
kalendářním
roce,
a
již
nyní
se
zesiluje
přitažlivost
České
republiky
jako
země
pro
běžence
nikoliv
tranzitní,
ale
cílové.
Kvotace,
kterou
vůči
českým
pracovníkům
uplatňují
západoevropské
země,
nebude
v
nejbližších
letech
zřejmě
nijak
oslabena,
spíše
naopak.
Ze
strašáku
hadr
Inflace,
děsící
západoevropany
po
ropných
šocích
v
polovině
70.
let
a
v
následujících
devíti
letech
(kdy
u
evropských
zemí
OECD
ceny
vzrostly
o
10,3
%
v
průměru
ročně),
je,
zdá
se,
od
druhé
poloviny
80.
let
definitivně
zaplašena.
Klesající
trend
na
0,2
až
0,3
%
dlouhodobého
průměrného
měsíčního
přírůstku
cen
se
ukazuje
být
oním
tajemstvím,
které
umožňuje
s
dostatečnou
přesností
zpracovávat
dlouhodobé
strategie
investování
do
jednotlivých
oborů,
stejně
jako
pacifikovat
mzdové
požadavky
odborů.
Také
ony
si
uvědomily,
že
trvalý
tlak
na
mzdy
(a
následně
na
ceny)
má
bumerangový
efekt
v
krajně
nežádoucí
podobě
varujícího
oslabení
konkurenční
schopnosti
většiny
západoevropských
producentů
za
jejich
severoamerickými
a
tichomořskými
konkurenty.
Trhy
se
urychleně
globalizují,
a
země
s
vysokým
podílem
sociálních
nákladů,
případně
i
neopodstatněně
nafouklé
režie
v
konečné
ceně
produktu
nezadržitelně
ztrácejí
šanci.
Ať
české
firmy
neplete,
že
jsou
doma
nízké
mzdy,
protože
je
na
druhé
straně
pobírá
neodůvodnitelně
vysoký
počet
zaměstnanců.
Stav,
kdy
nízké
mzdové
náklady
jsou
pohlcovány
nízkou
produktivitou,
je
jen
přechodný.
Renezance
růstu
Společným
jmenovatelem,
umožňujícím
do
značné
míry
vysvětlit
výkyvy
v
míře
nezaměstnanosti
a
inflace,
je
reálné
tempo
ekonomického
růstu.
Lze
prokázat,
že
země,
kde
došlo
v
posledním
čtvrtstoletí
k
útlumu
ekonomické
aktivity,
více
či
méně
skrytě
tohoto
"oddechového
času"
využily
k
restrukturalizaci
ekonomiky.
Nyní,
po
modernizaci
klíčových
odvětví,
nastupují
do
útoku
v
aréně
světového
obchodu.
Aforismus,
že
ekonomický
růst
je
to
nejlepší,
co
může
vláda
udělat
pro
růst
ekonomiky,
tak
v
devadesátých
letech
nabývá
inspirujícího
významu.
Nadpis
grafu:
UHRANČIVOST
MAGICKÉHO
TROJÚHELNÍKU:
Všechny
tři
cíle
nejde
dosahovat
současně
(Evropské
země
OECD
1970
-
1995,
změny
v
procentech)
Pramen:
Economic
Survey
of
Europ
in
1989-1990,
U.N.,
New
York
1990
OECD
Economic
Outlook
N-
54
Propočty:
DATA
Profit