Štír
jako
symbol
ZDENĚK
KRATOCHVÍL
Štír
je
zvíře
podivné,
obávané
i
odpudivé,
ale
ta
odpudivost
má
v
sobě
cosi
magicky
přitažlivého,
jakýsi
jiný
řád
krásy.
Z
hlediska
běžných
hodnot
je
štír
nebezpečným
rušivým
elementem
s
velkou
dávkou
záludnosti,
s
nečekanými
projevy.
Poprvé
jsem
pořádného
živého
štíra
potkal
až
letos
v
Efesu,
takže
mám-li
napsat
o
štírech
také
něco
pěkného,
musím
se
uchýlit
k
jeho
kulturní
a
archetypální
symbolice.
Symbol
je
totiž
vždy
krásný,
i
když
je
to
často
krása
otřásající.
Symbol
pozastavuje
tok
všedních
myšlenek
a
tím
otevírá
hlubší
myšlení,
otevírá
určitou
škálu
estetických,
poznávacích
a
etických
měřítek.
Když
člověk
někam
šťourá
(ať
už
nohou
nebo
myšlením)
nebo
něco
odvalí,
může
odkrýt
štíra.
Potmě,
když
na
ně
nevidíme,
prý
štíři
sami
vylézají.
Jinak
je
ale
štír
velmi
popudlivý
vůči
svému
odkrytí
nebo
vyšťourání.
Prý
chce
být
ve
skrytu,
nechce
dávat
nahlédnout
do
svého
soukromí
a
i
s
jinými
štíry
se
štíří.
Na
své
odkrytí
často
reaguje
prudkým
projevem
své
moci.
Jeho
útok
může
být
naší
poslední
zkušeností
na
tomto
světě,
což
může
platit
i
o
následcích
našich
myšlenek
odkrývajících
hlubiny.
Zrada
Jidášova,
tajné
touhy
okultistů,
tajné
plány,
nezařaditelnost
do
kolektivu.
Touha
uskutečnit
vášeň
proražením
kontrapozice
protikladů:
sexem,
obratem
proti
všemu
obvyklému,
útokem
myšlenky
na
její
vlastní
základy
a
předpoklady.
Touha
stavět
prostřednictvím
boření.
Tesknota
po
hlubinách,
jejichž
projev
otřásá
povrchem.
Ale
tím
pádem
také:
vášeň
hluboké
intuice
a
vnitřního
prohlédání,
plodivá
síla
hlubin
oživující
jinak
fádní
racionalitu
intelektu
a
jednání
i
povrchnost
běžných
citů.
Schopnost
regenerovat
nejhlubší
hodnoty
uprostřed
vyprahlé
pouště,
jejíž
povrch
se
zdál
být
přehledný.
Touha
po
nejvyšším
a
celistvém,
která
je
schopná
čerpat
i
ze
zdánlivě
úpadkových
a
okrajových
jevů
nebo
žánrů.
Schopnost
překračovat
každé
vnější
omezení
jaksi
mimochodem.
Štír
je
i
jedním
ze
znamení
zodiaku,
do
kterého
Slunce
vstupuje
ve
vrcholném
podzimu.
Znamení
zrání
a
přípravy
nového
života
skrze
smrt
starého.
Znamení
zatahování
do
kořenů
a
nostalgie
po
starém.
Štír
je
znamením
Artemidy
efeské:
přírody
a
přirozenosti
("přirození"),
Velké
Matky
bohů,
sestry
zářivého
Apollóna,
vybízejícího
k
sebepoznání.
Plodivá
síla
nitra
dávající
všemu
vzrůst
i
zmar.
Nadbytek,
a
ne
odměřenost
ve
vzcházení
i
skrývání.
Rození
božských
hodnot
ve
skrytu.
Božská
hra
přírody
na
schovávanou.
Vnitřní
moc,
jejímž
bratrem
je
řád
řeči,
poznání
a
jednání,
ale
která
sama
tím
řádem
hýbe:
umožňuje
jej,
otřásá
jím,
proměňuje
jej.
Artemis
má
kolem
krku
věnec
věčnosti
proměn
duše
a
božství
a
kolem
něj
náhrdelník
z
dvanácti
znamení
zodiaku.
Uprostřed
prsou
je
znamení
štíra,
přirozenosti,
která
živí
a
ukazuje
zjev
všeho,
ale
sama
zůstává
tajemná.
Štír
je
signum
Artemidina
i
Mariina
města,
Efesu.
Signum
Hérakleitových
hlubokých
úvah,
signum
slavných
chrámů,
ale
i
stejně
slavných
nevěstinců
města
Efesu.
Štír
je
signum
hluboké
filozofie
a
mystiky,
která
má
odvahu
vědomě
překročit
obvyklé
předpoklady
všedních
myšlenek.
Filozofie
a
mystiky,
která
povahu
Štíra
pozvedá
k
Orlu
(tak
tradičně
Jan
Evangelista,
tady
v
Efesu),
neboť
by
jinak
upadala
do
temných
vášní
spodních
pohnutek
plodících
zmar.