Která
ze
všech
etnicky
napjatých
situací
v
Americe
je
právě
teď
tou
nejproblematičtější?
Dobrým
tipem
by
bylo
napětí
mezi
černochy
a
Židy
v
centru
New
Yorku.
Alespoň
se
to
tak
musí
zdát
Jackiemu
Masonovi,
ostřílenému
židovskému
komikovi
v
novém
sitcomu
stanice
ABC
vysílaném
v
úterý
v
noci
(21.30
-
22.00
východního
letního
času).
Nejenže
je
pan
Mason
hvězdou
"Kuřecí
polévky",
on
je
také
dědicem
komediální
tradice
sahající
až
ke
"Kachní
polévce"
a
současně
je
také
člověkem
v
pěkné
kaši.
Přinášíme
zde
neutrálním
jazykem
jádro
poznámek
pana
Masona,
které
byly
poprvé
citovány
ve
Village
Voice,
když
byl
placeným
mluvčím
kampaně
Rudolpha
Giulianiho
při
jeho
kandidatuře
na
post
starosty,
a
pak
v
Newsweeku,
když
se
s
pořadateli
kampaně
rozešel.
Pan
Mason
řekl,
že
mnoho
židovských
voličů
se
vůči
černochům
cítí
provinile,
a
proto
černé
kandidáty
nekriticky
podporují.
Řekl
též,
že
mnoho
černých
voličů
je
roztrpčeno
rasovou
diskriminací,
takže
rovněž
nekriticky
podporují
černé
kandidáty.
Řekl,
že
Židé
přispěli
během
let
k
černošským
případům
více,
než
tomu
bylo
naopak.
Pan
Mason
samozřejmě
nepoužil
neutrální
jazyk.
Jako
praktik
etnického
humoru
starých
časů
v
Borscht
Belt,
přímého
televizního
vysílání
a
okruhu
nočních
klubů
sáhl
pan
Mason
instinktivně
po
nářečí.
Řekl,
že
Židé
jsou
"nemocní
komplexy"
a
Davida
Dinkinse,
černého
oponenta
pana
Giulianiho,
nazval
"líbivým
negrem
s
knírkem."
Byla
by
ta
kaše
taková,
kdyby
byl
pan
Mason
použil
méně
hanlivý
jazyk
pro
formulaci
své
amatérské
analýzy
voličského
chování
svých
newyorských
spoluobčanů?
Pravděpodobně
by
byla,
protože
málokdo
nebo
nikdo
z
lidí
rozčilených
Masonovými
poznámkami
se
obtěžoval
rozlišením
mezi
podstatou
jeho
komentářů
a
faktem,
že
použil
urážlivý
jazyk.
Navíc
někteří
z
Masonových
kritiků
naznačili,
že
jeho
typ
etnického
humoru
je
sám
o
sobě
formou
rasismu.
Například
poradce
Národní
asociace
pro
podporu
barevných
lidí
za
stát
New
York
řekl,
že
pan
Mason
je
"jako
dinosaurus.
Lidé
rychle
opouštějí
místa,
kde
on
trčí."
Tito
kritici
nerozlišují
mezi
typem
etnického
humoru,
který
usiluje
o
znevažování
jiné
skupiny,
takové
jsou
například
"polské
vtipy",
a
mezi
typem,
který
je
dvousečný,
zaměřený
jak
dovnitř,
tak
ven.
Ten
druhý
je
typicky
humorem
slabších
a
v
dobách
písničkářů
a
kabaretu
byl
jak
černochy,
tak
Židy
zdokonalen
jako
prostředek
výsměchu
bílému
a
nežidovskému
publiku
společně
s
nimi
samými.
V
rukách
fanatika,
jako
je
Lenny
Bruce,
může
tato
dvousečná
čepel
rozřezat
na
cáry
jak
jeho
samého,
tak
posluchače.
Ale
mává-li
s
ní
profesionál,
jako
je
Jackie
Mason,
je
konstruktivní
formou
rošťáctví.
Proč
konstruktivní?
Protože
přes
všechno
mediální
tlachání
o
nesměšování
komedie
a
politiky,
jsou
si
v
jednom
ohledu
podobné:
obojí
slouží
jako
mechanismus
k
uvolnění
napětí
a
ulehčení
koexistence
znepřátelených
skupin.
To
je
důvod,
proč
je
nebezpečné
nechat
na
univerzitních
kampusech
i
jinde
jinak
dobře
míněnou
policii
tabuizovat
všechny
kritické
zmínky
o
rozdílech
skupin.
Jak
napsala
Elizabeth
Kristolová
v
New
York
Times
těsně
před
rozruchem
kolem
Masona,
"nesnášenlivost
by
možná
nevypěnila
s
takovou
intenzitou,
kdyby
se
poctivé
rozdíly
nechaly
jen
mírně
vřít".
Otázkou
je,
když
konflikty
skupin
stále
existují
(jakože
nepopiratelně
existují)
a
když
je
Masonův
typ
humoru
pasé,
jaké
jiné
prostředky
máme,
abychom
mohli
vypustit
páru?
Neříkejte,
že
televizní
sitcomy,
protože
to
začíná
být
žánr,
který
ve
své
zoufalé
potřebě
zaujmout
všechny
a
neurazit
nikoho,
připomíná
politiku
více
než
komedie.
Je
pravda,
že
nejlepší
sitcomy
nechávají
skupinové
rozdíly
mírně
vřít:
mladí
zbohatlíci
versus
bostonští
dělníci
v
"Cheers
(Na
zdraví)",
děti
versus
dospělí
v
seriálu
"The
Cosby
Show".
To
však
nejsou
rozdíly,
které
se
dostávají
do
novinových
titulků.
V
"Kuřecí
polévce"
pan
Mason
hraje
Jackieho,
židovského
starého
mládence,
který
se
dvoří
Maddie
(Lynn
Redgraveová),
irské
vdově
a
matce
tří
dětí,
proti
vůli
své
matky
(Rita
Karinová)
a
jejího
bratra
Michaela
(Brandon
Maggart).
Za
zmínku
stojí,
že
oba
nesouhlasící
příbuzní
jsou
imigranti.
Alespoň
oba
mluví
se
silným
přízvukem
stejně
jako
Jackie
a
Maddie.
Nemůže
být
zřejmější,
že
"Kuřecí
polévka"
se
dělá
podle
starého
receptu.
A
to
osvědčeného
-
představte
si,
že
by
se
zmíněný
románek
odehrával
mezi
ortodoxním
židem
a
členkou
islámského
národa.
Hra
a
filmová
verze
"Abie's
Irish
Rose"
ve
dvacátých
letech
způsobila,
že
téma
námluv
mezi
asimilovanými
potomky
židovských
a
irských
imigrantů
se
stalo
natolik
populární,
že
jejich
autorka,
Anne
Nicholsová,
prohrála
spor
o
plagiátorství
na
základě
toho,
že
námět
se
stal
věcí
veřejnou.
A
takový
i
zůstal,
jak
je
doloženo
v
jeho
znovuobjevení
v
sitcomu
stanice
CBS
z
roku
1972
nazvaném
"Bridget
Loves
Bernie
(Bridget
miluje
Bernieho)",
jehož
jediným
rozdílem
bylo,
že
vedl
ke
skutečné
svatbě
Meredith
Baxterové
a
Davida
Birneyho.
Prostě
otázkou
"Kuřecí
polévky"
není,
zda
hrnec
vypění,
ale
zda
vůbec
bude
vřít.
Dosud
bylo
bublinek
málo
a
pořídku.
Část
problému
způsobuje
tendence
všech
sitcomů
už
od
doby
didaktických
dnů
Normanda
Leara
kázat
o
sociálních
otázkách.
Do
jisté
míry
se
tato
tendence
projevuje,
kdykoli
se
show
pokouší
nás
poučovat
o
etnických
stereotypech
jejich
převrácením.
Například
Michael
nemá
rád
Jackieho
ne
proto,
že
je
mazaný
židovský
obchodník,
ale
proto,
že
opouští
své
dobře
placené
místo
prodejce,
aby
se
stal
sociálním
pracovníkem.
Ještě
problematičtější
je
neslučitelnost
mezi
mravokárností
sitcomu
a
komickou
osobností
pana
Masona.
Nejlepší
okamžiky
v
show
nastávají
na
začátku
a
na
konci
(a
občas
i
uprostřed),
když
pan
Mason
vklouzne
do
svého
sólového
stylu
a
začne
vyměřovat
staromódní
židovské
rošťárny
jak
jiným
lidem,
tak
i
sobě.
Ale
příliš
často
tyto
scénky
postrádají
jiskru,
protože
tento
sitcom
je,
stejně
jako
všechny
sitcomy,
nesmělý
v
konfrontování
etnických
rozdílů
v
podání
pana
Masona.
Neradím,
aby
producenti
začali
skládat
epizody
s
náměty
jako
katolicko-židovský
spor
o
karmelitánský
klášter
v
Osvětimi.
Problém,
jako
rasové
napětí
v
centru
New
Yorku,
bude
muset
před
tím,
než
bude
moci
mírně
vřít,
zchladnout,
a
ne
se
zahřát.
Doporučuji
ale,
aby
přestali
od
pana
Masona
požadovat,
aby
přerušil
své
klasické
kousky
s
nějakým
odkazem
na
"pozornost
vůči
jiným
lidem,"
což
by
z
úst
Miss
Ameriky
znělo
sentimentálně.
Ve
svém
věku
bys
už
Jackie
měl
vědět,
že
polévku
nemůžeš
uvařit,
aniž
bys
zesílil
plamen.