To,
že
si
dnes
soudce
William
Brennan
připomene
začátek
34.
roku
svého
působení
na
Nejvyšším
soudu,
bude
událostí
ostře
se
odlišující
od
jeho
předchozích
výročí
zastávání
úřadu.
Poprvé
spíše
něž
jako
síla
uvnitř
většiny
nejvyššího
soudu
nachází
třiaosmdesátiletý
soudce
svůj
vliv
téměř
výhradně
v
opozici.
Toto
obrácení
rolí
platí
také
pro
tři
jeho
spojence
z
liberálního
a
středního
proudu,
pro
soudce
Thurgooda
Marshalla,
Harryho
Blackmuna
a
Johna
Stevense.
Jsou
ale
tito
čtyři
hráči,
z
nichž
tři
již
překročili
osmdesátku,
připraveni
dohromady
po
88
letech
ve
službách
nejvyššího
soudu
přijmout
jinou
roli?
Vše
naznačuje,
že
ti
čtyři
jsou
připraveni
tuto
novou
roli
přijmout
a
i
pocity
frustrace
s
tím
spojené,
avšak
každý
jiným
způsobem.
Soudci
Brennan
a
Stevens
působí
v
této
věci
vyrovnaně,
soudci
Marshall
a
Blackmun
působí
jakoby
zuřivě
bojovali.
Tito
čtyři
soudci
nejsou
v
opozici
žádnými
nováčky,
často
se
v
minulém
desetiletí
připojovali
k
silám
kritizujícím
konzervativní
zaměření
soudu.
V
minulých
letech
však
nikdy
nepodlehli
trendu
a
vždy
byli
schopni
získat
pátý
hlas,
aby
si
uchránili
určitý
počet
významnějších
vítězství
v
případech
občanských
práv
a
svobod.
Avšak
nyní,
kdy
nová
pětičlenná
konzervativní
většina
soudu
nadále
zpevňuje
své
postavení,
jsou
vítězství
liberálů
řídká.
Změna
je
nejdramatičtější
pro
soudce
Brennana,
který
je
posledním
pamětníkem
liberální
většiny
v
polovině
šedesátých
let,
kdy
byl
předsedou
nejvyššího
soudu
Earl
Warren.
V
sedmi
obdobích
Nejvyššího
soudu
od
podzimu
1962
do
jara
1967,
tedy
v
době
největšího
rozmachu
Warrenova
soudu,
odevzdal
soudce
Brennan
v
555
případech
rozhodovaných
tímto
soudem
pouze
25
opozičních
hlasů.
Za
samotné
minulé
období
odevzdal
ve
133
soudních
rozhodnutích
52
opozičních
hlasů,
jeho
jediným
velkým
vítězstvím
bylo
rozhodnutí
ve
sporném
případu
pálení
vlajky.
Soudce
Brennan
nicméně
již
svou
novou
roli
předpověděl,
když
ve
svém
projevu
v
roce
1985
tvrdě
obhajoval
význam
opozice.
"Vždy,
když
se
soud
vrátí
k
nějakému
případu,
budou
soudci
opozicí
donuceni
znovu
posoudit
základní
otázky
a
přehodnotit
výsledek,"
řekl.
Ba
co
víc,
v
minulých
měsících
prohlásil,
že
i
když
byl
v
šedesátých
letech
na
vítězné
straně,
věděl,
že
se
karty
v
budoucnosti
obrátí.
Řekl,
že
nyní
ví,
jak
se
cítil
soudce
John
Harlan,
narážeje
na
zesnulého
konzervativního
soudce,
který
byl
proti
názorům
Warrenova
soudu
nejčastěji
v
opozici.
Spolupracovníci
81letého
soudce
Marshalla
říkají,
že
Marshall
byl
"deprimovaný"
tím,
jakým
směrem
se
soud
na
jaře
ubíral,
ale
že
je
ve
své
nové
roli
nedůtklivý
a
odhodlaný
vystoupit
proti
soudním
omezením
v
občanských
právech.
"Mohli
bychom
to
zamést
pod
koberec
a
skrýt
to,
to
já
ale
neudělám,"
uvedl
ve
svém
projevu
minulý
měsíc.
On,
stejně
jako
soudce
Brennan,
považuje
opozici
za
velice
důležitou
pro
budoucnost,
což
je
názor,
který
neuniká
ani
odborníkům
na
právo.
Profesor
Laurence
Tribe
z
Harvardské
právnické
fakulty
říká,
že
je
zde
chuť
"ke
generačním
přeskokům"
na
stranu
současných
nonkonformistů.
Vypadalo
to,
že
nonkonformisté
ve
Warrenově
soudu,
jak
říká,
počítali
s
krátkým
obdobím,
čímž
naznačovali,
že
se
zaměření
soudu
může
brzy
změnit.
"Brennan
a
Marshall
svými
opozičními
postoji
mluví
pro
mnohem
vzdálenější
budoucnost,"
říká.
Soudce
Blackmun,
jemuž
bude
příští
měsíc
81,
též
působí
ve
své
nové
roli
poněkud
nedůtklivě.
Spolupracovníci
říkají,
že
si
některé
porážky
bere
osobněji
než
jeho
kolegové,
obzvláště
pokusy
o
omezení
práva
na
potrat,
které
poprvé
připustil
ve
svém
posudku
z
roku
1973
ve
věci
Roe
versus
Wade.
Přátelé
a
spolupracovníci,
kteří
soudce
Blackmuna
sledovali
během
léta,
říkají,
že
není
soudem
znechucen
o
nic
více
než
v
minulých
letech.
A
jeho
vyhlídky
se
po
úspěšné
srpnové
operaci
šedého
zákalu
zlepšily.
Avšak
míra
jeho
frustrace
se
ukázala
v
nedávném
vzrušeném
projevu
ke
skupině
několika
stovek
právníků
v
Chicagu.
Své
poznámky
zakončil
podle
tamních
účastníků
emocionální
a
poněkud
dlouhou
citací
ze
známého
pozdního
projevu
Martina
Luthera
Kinga
"Mám
sen"
proneseného
v
březnu
1963
ve
Washingtonu.
Devětašedesátiletý
soudce
Stevens
je
z
nových
nonkonformistů
asi
nejvíce
vyrovnaný
se
svou
novou
rolí,
částečně
proto,
že
je
z
oněch
čtyř
možná
nejméně
liberální,
ale
také
proto,
že
si
intelektuální
výzvy,
kdy
se
může
přít
s
většinou,
více
užívá
než
ostatní.
Jestli
je
funkce,
které
tito
čtyři
nonkonformisté
nabývají,
v
novodobé
historii
Nejvyššího
soudu
dobře
známá,
pak
se
zároveň
podstatně
odlišuje
od
nedávné
historie,
říkají
soudní
pozorovatelé.
"Nonkonformisté
ve
Warrenově
soudu
často
obhajovali
právní
odkaz,
který
zdědili,"
říká
profesor
A.
E.
Dick
Howard
z
Právnické
fakulty
Univerzity
ve
Virginii,
"ale
nonkonformisté
dneška
obhajují
odkaz,
který
vytvořili."