wsj2013.cz

Když byl vůdce neúspěšného puče v Panamě major Moises Giordi pohřben, měl na těle několik střelných poranění, prasklou lebku a zlámané nohy a žebra. To byl podpis jeho protivníka, panamského vůdce Manuela Antonia Noriegy. Vysoký úředník USA s přístupem ke zprávám tajných služeb uvedl, že na velitelství panamského vojenského oddílu Battalion-2000 dohlížel na pomalou a bolestivou smrt vzbouřeného důstojníka generál Noriega osobně. Podle amerických úředníků monitorujících krematoria a pohřební ústavy v Panama City poslal Noriega v záchvatech zuřivosti, opilosti a podezíravosti asi 70 svých vojáků zapletených do puče na smrt. Svůj nocleh Noriega nyní mění každou noc a občas i víckrát za noc. Jeho jídla jsou nejčastěji připravována ženami, kterým důvěřuje - jeho milenkou na plný úvazek Vicky Amadovou a jeho matkou Normou. Dále shromažďuje jména těch, kteří telefonovali pučistům, aby jim gratulovali během jejich krátké vlády nad jeho hlavním stanem. Další nepřátelé, které je třeba vyřídit. Během dvou týdnů od rebelie, kterou Spojené státy váhavě podpořily, byl Noriega v prosazování své moci nejbrutálnější a nejúspěšnější. Ačkoliv tento neúspěšný puč je velká ostuda pro severoamerickou zahraniční politiku, je pouze poslední kapitolou zkostnatělého vztahu mezi Noriegou a Washingtonem, který trvá už tři desetiletí. Americká válka proti diktátorovi během uplynulých dvou let, která následovala po jeho obvinění z prodeje drog v únoru 1988, je dědictvím tohoto vztahu. Než se americká zahraniční politika rozhodla Noriegu zničit, pomáhala ho vyvést z dlouhých panamských dějin spiknutí a pirátství. Tento úzký vztah se během posledních 30 let většinou hodil. Podle záznamů amerického velvyslanectví byl Noriega například v roce 1960, když byl jednak kadetem na elitní vojenské akademii v Peru a jednak špionem cvičeným pro americkou Zprávu vojenského zpravodajství, zadržen úřady v Limě kvůli údajnému znásilnění a surovému zbití prostitutky. Ta žena málem zemřela. Ale než aby svého nového špiona držela na uzdě nebo propustila ze svých služeb, americká zpravodajská služba tuto zprávu pouze založila. Noriegovy informace o vynořujících se levičácích na jeho škole byly pro zájmy USA považovány za důležitější. Od této doby si USA zvykly panamské nešťastné náhody přehlížet. USA již pomáhaly mnoha diktátorům a později se obrátily proti nim, ale nikdy to nebylo proti někomu tak důvtipnému. 55letý Noriega není tak uhlazený jako íránský šáh, nepochází z tak dobré rodiny jako nikaragujský Anastasio Somoza, není tak imperiální jako filipínský Ferdinand Marcos nebo tak krvavý jako haitský Baby Doc Duvalier. Nicméně prokázal mnohem víc nezlomnosti než kterýkoliv z nich. A to z nutnosti: USA mohou dělat chyby a stále doufat, že ho zbaví moci, ale jediná chyba na jeho straně by ho mohla stát život. "USA Noriegu celou tu dobu podceňovaly," říká bývalý velvyslanec v Panamě Ambler Moss. "Ovládl umění přežít." Nedávné akce USA byly v souladu s dlouhými dějinami americké podpory Noriegy a jeho přežití spíše prodloužily než zkrátily. Moss říká, že Noriega mohl kvůli panamské zoufalé ekonomické situaci padnout svou vlastní vinou v roce 1988, ale stupňující se vnější tlak mu pouze poskytl další záminky k represím a výmluvu pro jeho vlastní špatné hospodaření. "Kdyby se USA držely zpátky a neudělaly nic, tak by rok 1988 asi nezvládl," tvrdí Moss. Možná nedůležitější bylo, že Noriegovi spojenci zasáhli, aby podpořili - a v některých případech vymohli - diktátorovu pozici na trůnu. Jeden kolumbijský drogový boss poslal Noriegovi mahagonovou rakev o velikosti ruky s jeho vyřezaným jménem poté, co se v roce 1987 doslechl, že generál Noriega s USA vyjednává o tom, že by se výměnou za pohodlný exil zřekl své vlády. "Je zahnán do kouta," říká reverend Fernando Guardia, který byl v čele katolické církvevní opozice proti Noriegovi. "Američané mu neponechali možnost úniku. Je snadné bojovat, když nemáte žádnou jinou možnost." Jeho hlavní výhoda v boji: jeho důvěrná znalost amerických způsobů a slabin. Noriega přátelům často říká, že nejlepší zbraní proti gringům, kteří na dlouhodobý konflikt nemají dost pozornosti ani žaludek, je trpělivost. Podle bývalých pracovníků americké zpravodajské služby USA mladého Tonyho Noriegu objevily na konci roku 1959, když byl ve druhém ročníku vojenské akademie v obvodě Chorrillos v Limě. Kontakt probíhal přes Noriegova nevlastního bratra Luise Carlose Noriegu Hurtada, který byl panamským diplomatem v Limě. Luis Carlos, který věděl, že pomoc Američanům by mohla postrčit kariéru jakéhokoli panamského důstojníka, předával Tonyho zprávy o levičáckých náladách, které pozoroval mezi svými spolužáky a hlavně mezi svými učiteli a důstojníky. Špion byl na světě. Pro poďobaného a drobného Noriegu, kterého přátelé nazývali Cara la Pina - ananasová tvář, to byla opojná zkušenost. Jako nemanželský syn otcovy služky vyrostl v bídných ulicích centrálního tržního obvodu v Panama City. Tony byl o čtyři roky starší než většina jeho spolužáků a na akademii ho přijali, protože mu bratr zfalšoval rodný list. Považoval se za intelektuálně nadřazeného svým peruánským vrstevníkům, z nichž mnozí byli rozmazlení synové, které jejich zámožné rodiny poslaly na vysoce disciplinovanou, po francouzském způsobu vybudovanou akademii připomínající nápravnou školu. Přátelé z té doby říkají, že ve své špičaté vojenské čepici a elegantně nažehlené, francouzsky střižené uniformě se Noriega ve svém chudinském životě cítil respektovanější a silnější než kdykoli předtím. "Nosil elegantní uniformu se zlatými knoflíky v zemi, kde vládl kult armády a kde důstojníci byli elitou se zvláštními výsadami," vzpomíná spolužák z Peru a celoživotní přítel Darien Ayala. Pracovníci zpravodajských služeb říkají, že Noriegův vztah k americkým zpravodajským agenturám se přeměnil na smluvní někdy v roce 1966 nebo 1967. Jeho velitel na základně v provincii Chiriqui, major Omar Torrijos, mu dal zajímavý úkol: Noriega měl vytvořit první zpravodajskou službu v oblasti. Špionážní síť by sloužila dvěma zákazníkům: panamské vládě monitorováním politických oponentů v oblasti a USA sledováním rostoucího komunistického vlivu ve sdruženích vznikajících na banánových plantážích společnosti United Fruit Co. v oblasti Bocas del Toros a ve městě Puerto Armuelles. Společnost United Fruit byla jedním ze dvou největších zdrojů panamského státního příjmu. Uspokojení jejích zájmů bylo prioritou každého panamského vůdce. Bývalý pracovník zpravodajské služby říká, že Noriegův počáteční honorář činil pouze 50 až 100 dolarů za měsíc plus příležitostné dary nebo potraviny z amerického vojenského obchodu. Na americké standardy to byla skromná mzda, ale byl to slušný přivýdělek k jeho malému vojenskému platu, který, jak ostatní důstojníci vzpomínají, činil 300 až 400 dolarů měsíčně. "Dělal to velmi dobře," vzpomíná Boris Martinez, bývalý panamský plukovník, který byl Noriegovým nadřízeným a řídil jeho projekt. "Začal budovat informační síť, která mu pomohla získat moc." Práce u Národní gardy, kterou kapitán Noriega přijal v roce 1964 - jako šéf dopravní policie v David City, hlavním městě provincie Chiriqui - byla pro ctižádostivého superšpiona jako ušitá. Nátlakem na taxikáře a řidiče autobusů, kteří potřebovali licence, získal hotovou zásobárnu informací. Věděl, které místní celebrity byly chyceny při řízení v opilosti, které byly přistiženy se svými milenkami. To se pro panamskou vládu ukázalo jako zvláště cenné v roce 1967, když odboroví předáci plánovali prvomájový průvod a vláda se obávala, že by se mohl zvrhnout v násilnosti. Noriega se dozvěděl, že místní odborový předák spí s manželkou svého zástupce. A tak touto informací popsal letáky, které rozházel po celém Puerto Armuelles, městě vyvážejícím banány, které ovládala společnost United Fruit Co. Tato kampaň odborové předáky tak rozdělila, že je vláda dokázala daleko snadněji kontrolovat. "Bylo to jako hra na Broadwayi," vzpomíná Martinez. "Noriega celou věc řídil. Byl vynikající. Noriega byl expertem na podplácení a vydírání lidí." Nicméně během svých let v provincii Chiriqui Noriega ukázal, že je důstojníkem stejně zvrhlým jako vynalézavým. Rodrigo Miranda, místní právník a dozorce nad lidskými právy vzpomíná, jak opilý Noriega navštívil vězně v jejich celách na velitelství posádky 5. zóny ve městě David, kde měl svou kancelář. Noriega jim všem nařídil, aby si svlékli šaty a běhali po dvoře nazí, smál se jim a potom se vrátil do své kanceláře. "Lidi začalo zajímat, jestli s ním není něco v nepořádku," vzpomíná Miranda. Ale co se týče armády USA, Noriega byl v této době vzorný rekrut. Podle kopie resumé z roku 1983 obsahujícího podrobnosti, které Noriega od té doby klasifikoval jako tajné, se přihlásil k výcviku pro rozvědčíky a kontrarozvědčíky vedenému americkými důstojníky ve Fort Gulicku v Panamě v červenci 1967. V září toho roku odletěl na kurz psychologických operací do města Fort Bragg v Severní Karolíně, poté se vrátil do armádní školy School of the Americas v Panamě na dvouměsíční kurz nazvaný "vojenské zpravodajství pro důstojníky". Někteří američtí důstojníci si jeho dychtivost a snaživost vykládali jako známku loajality, ale činili tak zcela nesprávně. Rok poté, co populistickému diktátorovi Torrijosovi poskytl důležitou podporu při potlačení pokusu o puč, byl v roce 1970 povýšen na šéfa panamské zpravodajské služby přezdívané G-2. Stal se neoddělitelným stínem generála Torrijose a nositelem všech panamských tajemství. Nyní již podplukovník Noriega rozšířil své kontakty, které tak nyní zahrnovaly Kubánce - nemluvě o izraelských, tchajwanských a kterýchkoliv dalších zpravodajských službách, které mu přišly do cesty. Když si američtí diplomaté na záletnictví plukovníka Noriegy stěžovali u CIA, experti zpravodajských služeb se vždy opírali o skutečnost, že jeho loajalita náleží v prvé řadě Američanům. "Dříve jsme mu na ministerstvu zahraničí říkali plukovník k pronájmu, byla to poklona jeho schopnosti současně využívat soupeřící zpravodajské služby Kuby a Spojených států," vzpomíná Francis J. McNeil, který jako zástupce tajemníka ministra USA pro vnitroamerické záležitosti na zprávy o Noriegovi narazil prvně v roce 1977. "Někteří jsme si říkali, jak lidé z našich zpravodajských služeb mohli jeho informacím tolik věřit, když měl stejně tak blízko ke Kubáncům." Dokonce i v tomto počátečním období působily další starosti drogy. Rozsah styků G-2 a zatčených drogových překupníků začal během Nixonovy vlády znepokojovat Federální úřad pro boj s narkotiky (DEA). Jeden z agentů protidrogového úřadu DEA sestavil seznam pěti možností, jak se s plukovníkem Noriegou vypořádat, jednou z nich byla vražda. John Ingersoll, tehdejší šéf DEA, plán vraždy zamítl. Namísto toho odletěl do Panamy, aby za drogové vazby panamských státních úředníků, které měl i Noriega, diktátorovi Torrijosovi vyhuboval. Ingersoll později vzpomínal, že generál Torrijos měl zřejmě strach zachovat se podle amerických rad. "Každý z něho měl strach," říká Ingersoll. Ještě větší hrozbou se Noriega stal v roce 1976, když zpravodajské služby USA zjistily, že od tří seržantů pracujících pro 470. vojenskou zpravodajskou skupinu armády USA nakupoval nahrávky elektronicky sledovaných rozhovorů. Pásky podle pracovníků amerických zpravodajských služeb zahrnovaly i odposlechy telefonu generála Torrijose. "Chytili jsme ho s rukama v našich kapsách," říká bývalý ředitel CIA Stansfield Turner. USA poprvé zvažovaly, že Noriegu vyškrtnou z výplatní pásky své zpravodajské služby - a diskutovalo se intenzivně, říká Turner. "Pokud ve světě tajných služeb chcete získat informace, získáte je od pochybných existencí. Jde o to, do jaké míry se s pochybnými existencemi zapletete a jak moc vás pak mohou vydírat." Pracovníci zpravodajských služeb se dodnes obávají, zda Noriega citlivé informace z nahrávek neprodal Kubáncům nebo někomu jinému. Turner se obával natolik, že smlouvu USA s plukovníkem k pronájmu na počátku Carterovy vlády zrušil. USA brzy našly nový důvod k znepokojení: pašování zbraní. Prokurátoři v jižní Floridě obžalovali pět Panamců z ilegálního pašování zbraní sandinistickým rebelům, kteří se pokoušeli svrhnout nikaragujskou vládu Anastasia Somozy. Byl mezi nimi i jeden z Noriegových nejbližších přátel a obchodních partnerů Carlos Wittgreen. Vyšetřovatelé začali rychle obkličovat samotného Noriegu. Ovšem v té době, v roce 1979, USA se svým dlouholetým latinsko-americkým špionem znovu koketovaly. Noriega plánoval přiletět do Washingtonu na schůzku se svým protějškem v Pentagonu. Když okres Dade County a federální úřady zjistily, že hodlá letět přes Miami, měly v plánu jej za pašování zbraní zatknout hned, jak přistane na americké půdě. Byl červnový pátek. Plán zmařil Pentagon. Podle tehdejších armádních důstojníků američtí hostitelé Noriegovi prozradili, že na něj bude čekat policie. Američtí státní úředníci v pondělí obdrželi běžnou, odtajněnou zprávu od velitele vojenské posádky v Panamě. Ve zprávě stálo: "Ze zdravotních důvodů se podplukovník Noriega rozhodl odložit svou návštěvu Washingtonu." Prokurátoři v Miami utrpěli ještě další porážku. Jejich původní obžaloba proti Wittgreenovi, Noriegovu příteli a dalším čtyřem mužům, byla z formálních důvodů zamítnuta. Ale nyní hodlali spolu s novou obžalobou Noriegova komplice obžalovat samotného Noriegu, a to z účasti na nelegálním obchodování se zbraněmi v ceně kolem 2 milionů dolarů. V lednu 1980 byl Jerome Sanford, jako asistent státního zástupce USA, povolán na schůzku s agentem Federálního úřadu pro vyšetřování přiděleným k Úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně v Miami. Dozvěděl se, že poskytnutím azylu íránskému šáhovi prokazoval panamský diktátor Torrijos Washingtonu laskavost. Sanfordovi bylo sděleno, že Noriegův přítel, Wittgreen, bude mít na starosti šáhovu bezpečnost. Prokurátorovi bylo sděleno, že obžalovat ho by nebyl dobrý nápad - natož teprve Noriegu. Na základě Sanfordova podnětu požádal státní zástupce USA Jack Eskenazi představitele ministerstva spravedlnosti ve Washingtonu, aby obžalobu nestahovali. Eskenazi ve svém dopise napsal: "Je tomu bohužel tak, že my, kteří prosazujeme právo v Miami, se často pokoušíme prosadit právo USA, ale zároveň jsme spoutáni zahraničně-politickými ohledy, nad kterými nemáme žádnou kontrolu." Tento dopis, spolu s prokurátorovým memorandem, zůstal na stole ministerských představitelů celé měsíce, než byl případ zcela poslán k ledu. "Myslím, že kdyby nám bylo dovoleno pokračovat, tak bychom neměli problémy, které nyní máme," říká Sanford. "Kdyby byl shledán vinným, tak bychom ho byli mohli zastavit." V srpnu 1983 se Noriega stal generálem a de facto panamským diktátorem poté, co si cestičku na vrchol vyšlapal pouhé dva roky po záhadné smrti svého starého šéfa Omara Torrijose při letecké havárii. Armáda se brzy stala opravdovou mafií kontrolující legální i nelegální obchody. Reaganova vláda rovněž vrátila Noriegovu G-2 na výplatní pásku USA. Platby od CIA a americké vojenské rozvědky činily v průměru téměř 200 000 dolarů ročně. Ačkoliv pracoval pro zpravodajské služby USA, Noriega sotva pomáhal výhradně USA. Během Reaganova funkčního období rozšířil své obchody a zpravodajské kontakty s Kubánci a sandinisty. Podle Floyda Carltona, pilota, který kdysi pracoval pro Noriegu a který svědčil před americkou hlavní porotou v Miami, která Panamce nakonec obžalovala z obchodování s drogami, Noriega uzavřel první oficiální panamskou dohodu s kolumbijskými drogovými bossy. Ale Noriega byl přesvědčen, že Reaganův Bílý dům by proti němu nezasáhl, vzpomíná jeho blízký spojenec Jose Blandon, a to protože měl politickou pojistku: kontakty se vzbouřenci Contras v Nikaragui. Blandon říká, že generál vzbouřencům Contras umožnil v Panamě postavit tajné výcvikové středisko. Noriega rovněž poskytl informace ze své špionážní operace v Manague, hlavním městě Nikaragui. Při minimálně jedné příležitosti, a to na jaře roku 1985, pomohl připravit sabotážní útok na sandinistickou zbrojnici v Nikaragui. Ačkoliv jeho pomoc byla v případě Contras omezená, stačila na to, aby mu v Reaganově administrativě zajistila důležité ochránce, říká senátor Patrick Leahy, vermontský demokrat, který tehdy pracoval v senátním výboru pro zpravodajské služby. "Noriega si s americkými zpravodajskými agenturami a s vládou USA hrál. Incident v roce 1984 odhalil další prostředky, kterými si Noriega mohl ve Washingtonu udržovat takový vliv - kompromitování vysokých úředníků USA. Curtin Windsor, tehdejší velvyslanec v Kostarice, vzpomíná, jak ho Noriegův bratr Luis Carlos pozval do Panamy na víkend hlubinného rybaření a "neformální, vážné konverzace" na poloostrově Aswara. Windsor o tomto pozvání informoval velvyslance USA v Panamě Everetta E. Briggse. "Briggs vykřikl," vzpomíná Windsor. Briggs mu prý řekl, že se ho Noriega snaží nalákat do "medové léčky", při níž by se ho pokusil zaplést do orgií a pak by z této události nahrál "zvuk i obraz". Briggse, který byl na dovolené poté, co složil svou funkci v Národní bezpečnostní radě, se nepodařilo zastihnout, aby se k celé věci vyjádřil. S Noriegovými rostoucími politickými potížemi rostly i jeho nabídky pomoci vzbouřencům Contras, což byl očividný pokus zvýšit si přízeň ve Washingtonu D. C. Například v květnu 1984 pomohl zmanipulovat panamské volby ve prospěch vládnoucí strany. Podle dokumentů vydaných pro trestní proces s Oliverem Northem ve Washingtonu D. C. přispěl Noriega o pouhý měsíc později vůdci Contras 100 000 dolary. Jeho politické nezdary se však vršily. V roce 1985 byl Noriega obviněn z toho, že nařídil popravu Hugo Spadafory, svého nejotevřenějšího politického oponenta a prvního muže, který veřejně ukázal na Noriegovu zodpovědnost za obchodování s drogami. Následně, když se prezident Nicholas Ardita Barletta, bývalý vysoký úředník Světové banky s úzkými vazbami na USA, pokusil vytvořit komisi pro vyšetření této vraždy, se zbavil i Barletty. A po celou tu dobu rostly problémy s panamským dluhem. Noriega propadal beznaději. Na konci roku 1986 učinil nabídku, o níž si myslel, že ji USA nemohou odmítnout. Jak je popsáno v dohodě, která sumarizuje vládní dokumenty vydané pro Northův proces, Noriega navrhl, že zavraždí sandinistické vůdce výměnou "za slib pomoci očistit Noriegovu pověst a závazek zrušení (amerického) zákazu vojenských prodejů panamským ozbrojeným silám". "North Noriegovu zmocněnci řekl, že právo USA takové činy nedovoluje," pokračuje dokument týkající se Olivera Northa. "Zmocněnec odpověděl, že Noriega má v Nikaragui velké jmění a mohl by vykonat mnoho zásadních věcí, právě tak, jako když loni pomohl (USA) vyhodit do povětří sandinistickou zbrojnici." Plukovník North sdělil tento požadavek svým nadřízeným a náměstku ministra zahraničí Elliotu Abramsovi, který ho dále předal ministru zahraničí George Shultzovi. Noriegův návrh byl odmítnut. Shultz Abramsovi stroze řekl, že generálovi by se mělo sdělit, že svou poskvrněnou pověst může napravit pouze on sám. Konec úzkého vztahu byl na dosah ruky. Během několika týdnů odstranil Noriegovu politickou pojistku odhalený skandál Írán-Contra. Smrt ředitele CIA Williama Caseye a rezignace Olivera Northe umožnila protinoriegovským politickým silám získat vliv. Kvůli obviněním, vzneseným Diazem Herrerou, bývalým náčelníkem štábu, že Noriega zmanipuloval volby v roce 1984 a nařídil zabití Spadafory a Torrijose, se proti němu vzedmula v červnu 1987 vlna veřejných protestů. Jen málo amerických činitelů ho bylo ochotno dál hájit. Právníci v Miami - pracující tentokrát prakticky bez překážek - nachystali jeho obžalobu z obchodování s drogami na únor 1988. Během vyjednávání s americkými činiteli v květnu 1988 o návrhu, že USA upustí od obžaloby výměnou za jeho rezignaci, se Noriega často téměř plačky tázal, jak se Američané, kterým tak dlouho pomáhal, mohli obrátit proti němu. Ani pro jednu stranu - ani pro USA, ani pro Noriegu - to teď není jednoduché. Prezident Bush přísahal, že ho postaví před spravedlnost. Noriega se domnívá, že mu nezbývá než se držet své moci. Je to boj kdo s koho - snad dokonce na život a na smrt. Je nakonec Noriega politickým ekvivalentem Frankensteinova monstra, vytvořeného zahraniční silou s dobrými úmysly, ale svedeného na scestí? Ne zcela, tvrdí senátor Leahy. "Lidé byli ochotni ho kvůli krátkodobým ziskům tolerovat. To mu umožnilo sílit a sílit," říká senátor. "Nemyslím, že jsme ho vytvořili, ale spíš krmili, vyživovali a nechali ho vyrůst, až byl velký a silný.