wsj1700.cz

Skutečně americký ministr zahraničí navrhuje, že by strana Rudých Khmérů měla pomoci vládnout Kambodže? Zřejmě ano. V Kambodže není rozhodování snadné, avšak nedokážeme si představit, že by měla prospěch z toho, kdyby se Spojené státy staly katalyzátorem tolik známého procesu, který by v Kambodže mohl vyústit v další sérii tragédií. Teď, když Vietnam, jak se zdá, stáhl svá okupační vojska, ministerstvo zahraničí znovu zvažuje uznání "prozatímní" koaliční vlády v hlavním městě Kambodže Phnompenhu. Koalice by sdružovala současný Hun Senův režim podporovaný Vietnamem, dvě nekomunistické odbojové skupiny vedené Son Sannem a princem Sihanoukem a stranu Rudých Khmérů. Cílem by bylo ukončit partyzánskou válku o ovládnutí Kambodže tak, že by Rudí Khmérové získali malý podíl na moci. Ministerstvo zahraničí se domnívá, že jakákoli účast Rudých Khmérů by musela být "minimální". Obvyklý problém doprovázející začleňování komunistů do "prozatímních" vládních koalicí spočívá v tom, že jejich ideologie a metody jsou cílené na vytlačení všech ostatních členů. Připomeňme si, že nikaragujští Sandinisté přišli do Managuy jako koaliční vládní partneři umírněné skupiny vystupující proti dynastii Somozů. Do dvou let byli členové umírněné strany buď ve vyhnanství, nebo ve vězení, z Nikaraguy se stala komunistická země, Sandinisté budovali jednu z největších armád v Latinské Americe a ohrožovali své sousedy. V Laosu se ukázalo, že když se západní síly podvolily tlaku, aby vznikla taková koalice, vlastně tak otevřely dveře komunistické nadvládě. Dokonce i vláda Mao Tse-tunga v Číně zahájila svou činnost v roce 1949 jako partnerství komunistů s řadou malých, nekomunistických stran. Situaci v Kambodži komplikuje skutečnost, že již současný režim je komunistický, stejně tak jejich vietnamští dohlížitelé v Hanoi a stejně tak Rudí Khmérové, kteří jsou nejsilnější ze tří partyzánských skupin. Není jasné, která komunistická skupina by v koaliční vládě převážila, ale je téměř jisté, že nekomunisté se vytratí. Zůstali by pak jen Hun Sen a Rudí Khmérové. Hun Senův režim poslal tisíce povinně odvedených dělníků na smrt způsobenou malárií a podvýživou, když museli nedaleko hranic s Thajskem stavět kambodžskou obdobu Berlínské zdi. Dosud nepřekonaný rekord v kambodžské tyranii však drží Rudí Khmérové. Tito utopisté zapříčinili smrt - hladověním, nemocemi a popravami - více než jednoho milionu Kambodžanů. Hrůzy v Kambodži byly tak strašné, že vietnamská okupace v roce 1978 byla jakousi zvrácenou formou úlevy. Svět by patrně rád věřil, že Rudí Khmérové přece nemohou být tak zvrhlí, stejně jako se na konci sedmdesátých let zdráhal uvěřit zprávám o probíhající genocidě. Neexistují však žádné přesvědčivé důkazy o tom, že by se Rudí Khmérové změnili. Některé naše zdroje v Thajsku uvádějí, že proslulý starý vůdce Rudých Khmérů Pol Pot byl letos v létě ukrýván v táborech Rudých Khmérů nedaleko Thajsko-kambodžských hranic. Je tudíž těžké přijmout skutečnost, že pan Baker je ochoten akceptovat podmínky, které by pomohly Rudým Khmérům znovu se usadit v Phnompenhu. Na druhou stranu je pravda, že princ Sihanouk myšlenku takové koalice podporuje, alepsoň tento týden. Ale princ Sihanouk za všechny ty roky podporoval již celou řadu myšlenek a dělal raději dobře sobě než Kambodže. Spojené státy se rovněž nemusí obávat toho, že urazí Čínu, která stranu Rudých Khmérů stále podporuje. Ministerstvo zahraničí by konečně mělo uznat, že Čína nehraje podle pravidel. Pokud by Spojené státy poskytly sebemenší podporu nejvyhlášenějším vrahům na indočínské bezútěšné scéně, mohly by proti sobě popudit spojence jinde na světě. Komunističtí povstalci v zemích, jako jsou Filipíny nebo Peru, by pak naprosto racionální úvahou mohli dospět k následujícímu závěru: zuřivě bojuj a Spojené státy ti ve jménu pragmatismu možná nakonec pomohou dobrat se k vítězství. Americká diplomacie takové kroky učinila již dříve a pravděpodobně je zopakuje. Vláda a kongres si nedávno pohrávaly s myšlenkou, že by vyslaly vojenskou pomoc kambodžským nekomunistům. Nyní však možnost "diplomatického posunu" (stažení vietnamských vojsk, Bakerova iniciativa) tento plán zmrazila, ovšem za podmínky, že pokud by začalo jít do tuhého, Spojené státy by opozici znovu vyzbrojily. Nač taková nesmělost? Přinejmenším jsou tyto možnosti pečlivě poměřovány s nadějemi na zabránění Rudým Khmérům a kambodžským komunistům, aby s definitivní platností zakročili proti svým protivníkům. Až takový okamžik nastane, bylo by obzvlášť nepříjemné uvědomit si, že Spojené státy poslaly vojenskou pomoc a připravily dotyčné jedince o možnost řešit jejich osud alespoň se špetkou cti.