wsj1625.cz

ŽEBRÁK přichází a snaží se. Může to být prosté - chce peníze na jídlo - nebo neuvěřitelně složité; jeho sestra právě teď umírá v Hobokenu, on ztratil peněženku a má v drobných jen 1,22 dolaru, zatímco lístek na autobus stojí 3,83 dolaru, nedáte mu ten rozdíl? Ne? Dobře, a co tedy půjčka, vezme si vaše jméno a adresu... Protože většina lidí počítá s tím, že jejich peníze půjdou spíše na láhev Night Train Express, nemají problém na podobné nabídky, jako je tato, říci ne. Zdravá skepse ale mizí, když je požádá organizovaná charita, aby pomohli bojovat s rakovinou, hladomorem, zneužíváním dětí a tak dále. Většina si neláme hlavu s tím, zda jejich peníze na tyto ušlechtilé cíle půjdou. Ale bude tomu tak? V hrozivém počtu případů nebude. Ve skutečnosti může být pro dárce lepší dát peníze žebrákovi: kdyby nic jiného, nemá režijní náklady a navíc by dokonce mohl mluvit pravdu. V loňském roce bylo darováno 100 miliard dolarů 400 000 charitativním spolkům ve státě. I když renomované organizace vynaložily velkou část z nich skutečně na ty dobré věci, pro které byly vybrány, je stejně tak pravda, že slušný díl byl spotřebován na "výdaje" nárokované dalšími podnikavci, a to včetně falešných výdajů. V mnoha případech byly náklady natolik vysoké, že na udávané příjemce zbylo jen mizivé množství prostředků. Nelze říci, kolik z celkových příjmů dobročinných spolků přesně pohltily závratné náklady na provoz, podnikavci žijící na vysoké noze a vyložené podvody. Problém je ale prostě všeobecný a trvalý. Státní orgány pro vymáhání práva mohou sotva stačit charitativním podvodům a ani zprávy dohlížecích skupin, jako například Rady pro modernizaci obchodních kanceláří (BBB), nejsou povzbudivé. Poradenská služba BBB pro dobročinnost přezkoumává ročně stovky nových charitativních spolků a poměřuje je s minimálními standardy pro účetní odpovědnost, přesnost a čestnost při žádání o pomoc i z hlediska procenta prostředků, které skutečně jdou na účel, za kterým byl spolek údajně založen. Služba počítá s tím, že by alespoň polovina vybraných peněz měla být utracena v programu. Zhruba třetina přezkoumaných charitativních spolků v testu propadla. Což, jak je třeba dodat, nezabraňuje spolkům, aby si tak jako tak nahrabaly spoustu peněz. Bez mikroskopu a soudního předvolání je mnohdy těžké rozlišit mezi pravdivými případy a zlodějinou, máte-li k dispozici jen charitativní organizaci samu. Na tomto základě "není cesty, jak průměrný člověk může rozeznat dobrou charitu od špatné," říká David Ormstedt, zástupce generálního prokurátora v Connecticutu. "Mnoho dárců se dá nachytat." Včetně těch, tvrdí, kteří dali okolo 1 miliónu dolarů do kasičky Connecticutské asociace zainteresovaných veteránů a Střediska služeb veteránům z Vietnamu. Stát podal na tyto charity žalobu ke státnímu soudu s obviněním, že mnoho z peněz bylo neomluvitelně promrháno, a Ormstedt tvrdí, že 82 % šlo zakladatelům fondu a většina zbytku lidem, kteří charitu provozovali a jejich příbuzným - na kožichy, výlety na Floridu a účty v přepychových restauracích. Telefon charity v connecticutském Sheltonu byl odpojen a bývalé vedení není k nalezení. Provoz charity stojí peníze, ale solidní organizace dokážou dostat lví podíl darovaných prostředků tam, kde jsou skutečně potřeba. Nadace pro artritidu, Americká společnost pro rakovinu a Společná cesta Ameriky tvrdí, že zhruba 90 % svých příjmů utratí za programy, ne za provoz. U některých jiných charit to je ale naopak. Rodící se Národní společnost rakoviny dětí například přijala v loňském roce 2,5 miliónu dolarů na financování transplantací kostní dřeně u dětí. Když zaplatila své výlohy, zůstalo jí pouhých 120 000 dolarů - málo na ošetření byť jediného dítěte. Stát Illinois žaluje v Chicagu charitu pro podvod spolu s jejím houstonským zakladatelem Telesystems Marketing Inc. Oba provinění popírají. Charita připouští, že utratila mnoho za shromažďování financí, ale tvrdí, že bylo nutné vybudovat dárcovskou základnu, ze které bude v příštích letech možno těžit s mnohem menšími náklady. Michael Burns, president společnosti Telesystems, tvrdí, že jeho koncern profitoval jen z publicity okolo tohoto případu, a poznamenává, že jako klienti se přihlásily tři další charity, protože na ně udělala dojem částka, kterou získal pro Národní společnost rakoviny dětí. Mezitím soudce státního soudu povolil charitě pokračovat ve vybírání. Orgány pro vymáhání práva nemohou charity vyřadit z provozu jen proto, že lví podíl ze svých příjmů utratí na provoz fondu. Státní zákony již dříve použily jako měřítko minimální procento příjmů - obvykle polovinu - která musí být utracena na program a ne provoz, ale tyto zákony Nejvyšší soud USA zrušil. Bylo rozhodnuto, že takové zákony by mohly potlačovat zakládání fondů, což by vedlo k omezení práva charit na svobodné vyjadřování podle prvního dodatku. To přenáší důkazní břemeno prokázat jasný podvod nebo nepravdivé prohlášení na orgány pro vymáhání práva a takové žaloby byly v nedávné minulosti proti stovkám charit již uplatněny. Úřad generálního prokurátora v Connecticutu sám zastavil provoz sedmi takových za posledních několik let a tlak orgánů pro vymáhání práva zde i jinde pokračuje. Při vytváření kauzy se úřady často zaměřují na domnělá zkreslení provedená zakladateli fondů. Například Illinois v současné době vyšetřuje 10 ze 30 společností, shromažďujících prostředky pro charity, které zde vybírají peníze. Orgány pro vymáhání práva věnují speciální pozornost provozovatelům používajícím jako další motiv k darování ceny z loterií. Generální prokurátoři v několika státech včetně Illinois již žalují tým Watson & Hughey Co. se sídlem ve virginské Alexandrii, o němž říkají, že použil klamnou loterijní inzerci k získání darů pro Americkou nadaci srdečních chorob a Americký fond pro rakovinu. Podle žaloby illinoiského generálního prokurátora rozeslala společnost Watson & Hughey dopisy oznamující, že příjemci mají zaručenou hotovostní výhru, a pokud by přispěli pouhými 7 dolary, mohli by vyhrát dalších 1 000 dolarů. Celková hodnota cen ale byla jen 5 000 dolarů a mnozí "výherci" dostanou podle kanceláře generálního prokurátora jen 10 centů. Případ stále čeká u illinoiského státního soudu na projednávání. Společnost Watson & Hughey u soudu odmítla obvinění, představitelé to odmítli dále komentovat. I když si orgány pro vymáhání práva mohou vzít na mušku některé z nejočividnějších ničemů, připouštějí, že to je jen špička ledovce. Tolik pochybných provozovatelů používá tolik prohnaných triků, že je podle nich asi nemožné všechny je zastavit. Jeden manévr: taktika "veřejného vzdělávání". V materiálech o vybírání prostředků se píše, že příspěvky půjdou na kampaň varující veřejnost před zdravotními nebo jinými problémy a informující o nich. Už ale neříkají to, že celou "kampaní" může být vybírací dopis sám. "Až příliš často to je prostě jen prohlášení při vybírání jako 'Nekuřte' nebo 'Používejte opalovací krémy'," říká William Webster, generální prokurátor Missouri. "Tím, že se při vybírání uvedou tato pádná prohlášení, jsou stovky tisíc dolarů prohlašovány za vynaložené na vzdělávání spotřebitelů, i když to ve skutečnosti představuje náklady na rozeslání letáků." Webster cituje čtyřstránkový dopis od Spojeného výboru pro rakovinu, který nabízí možnost výhry 5 000 dolarů ve zlatých cihlách těm, kteří dají jen 5 dolarů na osvětu o rakovině. "Je tam pár formálních varování o rakovině, ale to jsou jen dva palce na celých čtyřech stranách. Podle mého názoru si někteří lidé myslí, že pomáhají financovat masivní televizní a tiskovou kampaň, ale nepřišli jsme na to, že by charita dělala cokoliv jiného, než psala tyto dopisy," říká. Představitelé charity se sídlem ve Washingtonu, D. C., na opakované telefonáty nereagovali. Mnohé pochybné charity se přiživují na pověsti větších, známých a velmi solidních charit tím, že si dají podobné jméno. Zavedené charity jsou tím obtěžovány, ale říkají, že s tím sotva mohou něco dělat. "Nemůžeme kontrolovat to množství organizací, které se za posledních několik let objevily a které používají část našeho jména. Většina z nich dlouho nepřežije, ale mezitím nemůžeme dělat nic jiného, než říkat lidem, že s námi nemají nic společného," říká mluvčí Americké srdeční asociace. Někdy je solidní charita s domáckým jménem zneužita, aniž by o tom vůbec věděla. Pár z illinoiského Rockfordu vydělal počátkem tohoto roku 12 591 dolarů, když použil jméno a logo Matek proti řízení v opilosti (MADD) bez souhlasu této skupiny. Skupina MADD se o vybírání dozvěděla až v okamžiku, když jí pár poslal šek na 613 dolarů s dopisem oznamujícím, že to je "podíl" náležející charitě. Illinoiský generální prokurátor vyhrál soud, který měl zabránit páru vybírat další prostředky bez svolení MADD. Pár nemohl být zastižen, aby podal vysvětlení, a jak hlásí představitelé orgánů pro vymáhání práva, zřejmě opustil Rockford. Denise McDonaldová, mluvčí MADD, říká: "Je to hrozné, protože tohle by mohl udělat každý." Pan Johnson je reportér z chicagské kanceláře listu The Wall Street Journal. Režijní náklady některých největších charitativních spolků, v miliónech dolarů