wsj1603.cz

Pro Vietnamce jsou tyto časy složité, často až nebezpečné. Po letech otálení byla na konci roku 1986 přijata ekonomická a politická reforma, avšak zvučná prohlášení ještě musí vyústit v mnoho činů. Vietnam zjišťuje, že přeměnit ustrnulý socialistický systém v dynamicky volný trh nebude snadné. Zde se dočtete, jak se tři Vietnamci vyrovnávají se změnou: Král pneumatik Nguyen Van Chan je žijící důkaz, že staré metody těžko vymírají. Chan býval v Hanoji raritou: soukromý podnikatel. V období před reformou z něj jeho úspěchy v podnikání učinily cíl úřadů. Chan, jemuž je nyní 64 let, vynalezl plnicí pero, které se svojí rodinou vyráběl z odpadních plastů. Později obchodoval s lepidly. Oba produkty byly nesmírně populární. Ke svému neštěstí byl Chan v letech 1960-1974 třikrát uvězněn. Ačkoliv jeho podnik byl zaregistrován a zpracovával pouze odpadní suroviny, byl obviněn z provozování nezákonného obchodu a držení ilegálních materiálů. Jednou byl zadržen na tři měsíce, aniž by byl obviněn. Když se daly do pohybu ekonomické reformy Vietnamu, očekávalo se, že se situace změní, a na nějaký čas tomu tak skutečně bylo. Po letech pokusů vytvořil Chan odolné cyklistické pláště, které překonaly své konkurenty vyráběné státem. V roce 1982 již prodával tisíce pneumatik. Noviny o něm uveřejňovaly články a oslavovaly ho jako "krále pneumatik". Jeho úsilí mu vyneslo zlatou medaili na národní výstavě - a znovu upoutal pozornost místních úřadů. V roce 1983 do jeho předměstského domu, který se svojí rodinou používal jako bydliště a současně i jako továrnu, vpadla oblastní policie a požadovala důkaz, že je vlastníkem domu i zařízení. Dal jim ho. "To bylo poprvé, kdy prohráli a já jsem vyhrál," říká. Byl ještě vyslýchán, aby se zjistilo, zda je "skutečně pracující muž nebo jen vykořisťovatel". Chan říká: "Když jsem ukázal, že to bylo z mojí vlastní hlavy, prohráli podruhé." Ale o několik dnů později ho policie obvinila z krádeže elektřiny, pořizování kaučuku bez povolení a nákupu kradeného majetku. Po varování, že bude opět uvězněn, prchl na venkov. Jeho rodina dostala na opuštění tři hodiny, než byl dům i se zařízením zkonfiskován. Pouze s oblečením, které měli na sobě, se členové rodiny přestěhovali do domu, který vlastnil jeden z Chanových synů. Po šesti měsících na útěku se Chan dozvěděl, že příkaz k jeho zatčení byl zrušen. V lednu 1984 se vrátil zpět ke své rodině a začal dlouhý boj za spravedlnost, kdy se dožadoval navrácení svých práv od každého počínaje komunálním úředníkem z Hanoje až po poslance Národního shromáždění. Se svojí rodinou se držel nad vodou opravováním jízdních kol, prodejem ovoce a příležitostnými pracemi. Průlomu Chan dosáhl v roce 1987 - a stal se opět trochu celebritou -, když jeho příběh uveřejnil jeden týdeník. V roce 1988, 18 měsíců poté, co šestý sjezd oficiálně schválil rodinné soukromé podnikání, místní úřady povolily Chanovi obnovit činnost. Ke konci minulého roku byl tedy znovu pozván coby "král pneumatik", aby předvedl své výrobky na národní výstavě. Národní představitelé se u jeho stánku zastavili, aby pochválili jeho úspěchy. Chan nyní v synově malém domě vyrábí měsíčně 1 000 plášťů na jízdní kola a motocykly a 1 000 plechovek lepidla na opravu pneumatik. Ve dvou pokojích v domě se tísní osmnáct lidí - Chanovi, čtyři z jejich 10 dětí včetně jejich chotí a osm z 22 vnoučat. Většina spí na zemi. Za svítání osm členů rodiny a dva další pracovníci rozvinou plachtu ze surového kaučuku, která zakryje podlahu domu a dosáhne až na ulici. Jednoduchá provozní činnost započne také za zadními dveřmi na malém dvorku, kde prastarý lis vytlačuje kaučukový roztok do vodorovných pruhů, a kde se nově vyráběné pneumatiky chladí ve vaně naplněné vodou. Chan optimisticky hovoří o rozšiřování, možná dokonce o zapojení se do oblasti dovozu a vývozu. Především má ale nedokončené zakázky. Když mu místní úřady povolily obnovit výrobu, uvolnily pouze jeden z jeho strojů. Nevrátily zásoby kaučuku, které představují jeho kapitál. Nevrátily mu ani jeho dům a zařízení, jejichž cenu odhaduje přibližně na 44 000 dolarů. Přesto chce znovu získat více než jen svůj majetek. "Chci zpět svoji důstojnost," říká. Redaktor Když Asociace vietnamských spisovatelů hledala nového redaktora, který by reformoval její týdeník Van Nghe, Nguyenovi Ngocovi to připadalo jako jasná volba. Po šestém sjezdu se novináři chopili příležitosti zkoumat dříve tabuizovaná témata, kterou přinesla liberalizace. 57letý Ngoc měl slušnou reputaci reformisty: Na počátku roku 1980 přišel o oficiální místo v asociaci, protože zpochybňoval pronikání politiky do literatury. Ngoc, jmenovaný šéfredaktorem v červenci roku 1987, rychle přeměnil konzervativní týdeník Van Nghe na nejžhavější vietnamské noviny. Protože týdeník šel při zachycování vietnamské společnosti a jejích neduhů daleko za hranice běžných literárních témat, náklad prudce stoupl. Čtenáři byli nadšeni odvahou novin a zděšeni stinnou stránkou života, kterou odhalovaly. Jeden článek vyprávěl o desetiletém úsilí raněného vojáka úředně dokázat, že je naživu. Jiný popisoval, jak daňoví úředníci v provincii Thanh Hoa jedné noci vtrhli do domovů hladovějících vesničanů a zabavili jim rýži. Noviny také vydaly sérii kontroverzních povídek bývalého učitele dějepisu Nguyena Huye Thiepa, který rozdmýchal diskuzi o svém výkladu vietnamské kultury a nepokrytě kritizoval spisovatele, kteří mu znemožnili vstoupit do jejich oficiální asociace. Van Nghe si rychle znepřátelil mocné. "Ideologové i velké množství spisovatelů" na pozměněné noviny "zareagovali nesprávně," říká literární kritik Lai Nguyen An. Po měsících vnitřních nepokojů byl Ngoc v prosinci minulého roku vyhozen. Jeho propuštění vyvolalo mezi vzdělanci rozčílení, které trvá dodnes. "Pod Ngocovým vedením chránily občany namísto vlády noviny Van Nghe," říká básník Nguyen Duy, který je šéfem pobočky těchto novin pro jižní Vietnam. "Noviny zachycovaly pravdu." "Pro vedení bylo příliš bolestivé to unést." 'Miliardář' Nguyen Thi Thiová je vietnamskou podnikatelkou 80. let. Jejím nelehkým úkolem je udržet své rodící se impérium na špici i v 90. letech. Thiová nečekala na reformy, aby začala. Předstihla vládu i zákon, aby ze společnosti Hochiminh City Food Co. vytvořila největšího prodejce rýže v zemi. Její úspěch, k němuž patří i zmírnění nedostatku potravin ve městech na počátku 80. let, pomohl přesvědčit Hanoj, aby se vydala cestou reformy. Její příběh se stává součástí místního folklóru. Celoživotní revolucionářka s nízkým vzděláním, která bojovala proti saigonskému režimu podporovanému Francouzi i Američany, se po válce snadno přeorientovala na obchod. Její vrozené schopnosti byly navzdory prostředí kapitalistické. Od vězení jí zachránilo pouze její přátelství s čelními představiteli stran včetně Nguyena Vana Linha, někdejšího tajemníka strany Hočiminova města, jelikož obcházela předpisy. Když byl na šestém sjezdu do funkce generálního tajemníka strany jmenován Linh, stala se Thiová miláčkem politiky "doi moi", vietnamské verze perestrojky. Úřady nasměrovávaly zahraniční reportéry do její kanceláře, aby viděli příklad "nového způsobu myšlení". Zahraniční publikace na to reagovaly články, které prohlašovaly, že je to nejbohatší žena ve Vietnamu. "Někteří lidé mě nazývají komunistickou miliardářkou," říká návštěvníkům. Nyní je 67letá Thiová stejně chudá jako většina ostatních v této zbídačené zemi. Společnost Hochiminh City Food vlastně přeměnila na nadějné konsorcium podniků, avšak společnost sama zůstává ve vlastnictví státu. Řídí ji z pozice generální ředitelky. Jádrem obchodu je nákup rýže a ostatních výrobků, jako například kukuřice a kávy, od farmářů z jihu, kterým platí průmyslovými hnojivy, zemědělským nářadím a jiným zbožím. Společnost Hochiminh City Food tvrdí, že v minulém roce nakoupila dva miliony metrických tun neloupané rýže, což představuje více než 10 % produkce země. Na přepravu komodit do svých skladů společnost provozuje skupinu kamionů a lodí. Jedna přidružená společnost zpracovává komodity v potraviny, jako například instantní nudle, které se s rýží prodávají v rozsáhlé síti maloobchodů. V posledních letech začala Thiová diverzifikovat společnost tím, že vložila 20 % investic do nově založené, částečně soukromé banky Industrial and Commercial Bank, a že založila společnost Saigon Petro, která vlastní a provozuje největší rafinérii ropy ve Vietnamu. Thiová říká, že společnost Hochiminh City Food v minulém roce zvýšila zisky před zdaněním o 60 %, což při obratu ve výši 150 milionů dolarů odpovídá 2,7 milionu dolarů. V tomto roce očekává nárůst příjmů i zisku. Možnost, že by reformy Vietnamu mohly vytvořit na jejím domácím hřišti konkurenci, téměř přehlíží. "Mně konkurence uvnitř země nevadí," říká. "Mám pouze obavy, že s vietnamskými výrobky nízké kvality nemůžeme konkurovat okolním státům.