V
přepychovém
obchodním
centru
Fashion
Island
vystupují
ze
svých
Mercedesů
a
BMW
opálené
a
elegantní
dámy
z
bohatého
společenství
jihokalifornské
pláže,
aby
provětraly
své
kreditní
karty.
Vybírají
si
mezi
nabídkou
značek
u
Neiman-Marcuse
a
Bullocks
Wilshire.
Procházejí
se
po
mramorem
obložených
chodbách
centra
Atrium
Court.
Pasou
se
na
Farmářském
trhu,
což
je
kombinace
labužnické
jídelny
a
obchodu
s
potravinami,
zatímco
pianista
doprovází
polední
módní
přehlídku
vybranými
snivými
melodiemi.
"Nádherný
vzhled
vlny,"
tiše
brouká
moderátor
přehlídky,
"s
lehce
viktoriánským
vlivem...."
Mezitím
je
velmi
pravděpodobné,
že
v
prázdných
kancelářských
budovách
obklopujících
Fashion
Island
někoho
obírají.
Policejní
složky
uvádějí,
že
v
kteroukoli
denní
dobu
se
tu
s
mnoha
legitimními
podniky
mísí
i
hejno
podvodných
telemarketingových
podniků.
"Zřejmě
se
jim
líbí
tyto
průmyslové
areály,"
říká
Kacy
McClelland,
poštovní
inspektor
specializující
se
na
poštovní
podvody.
"Říkáme
jim
farmy
na
podvody."
Vítejte
ve
změti
protikladů
známé
jako
Newport
Beach.
Toto
město
s
více
než
70 000
obyvateli
je
proslavené
slunečním
svitem,
jachtami
a
bohatými
obyvateli.
Také
je
známé
jako
hlavní
město
podvodů
v
USA
a
vyšetřovatelé
i
media
mu
přezdívají
"Pobřeží
podvodů".
Jak
může
společenství
známé
svou
vysokou
životní
úrovní
skončit
jako
útočiště
nuzných
existencí?
Existence
prvního
nepochybně
láká
i
to
druhé.
Místa
známá
jako
líhně
podvodů,
například
čtvrť
v
Miami
známá
jako
"Červí
míle"
či
světélkující
ulice
lemovaná
kasiny
v
Las
Vegas,
vždy
předvádějí
rychlá
auta,
hazardní
hráče,
okouzlující
ženy
a
hodně
slunečního
svitu.
V
Green
Bay
nebo
v
Buffalu
o
neobvyklé
koncentraci
podvodů
příliš
neuslyšíte.
Podvodníci
nenávidí
sníh.
Newport
Beach
však
perfektně
vyhovuje
jejich
podmínkám.
Co
víc
by
si
mohl
podfukář
hledající
snadný
život
přát?
Nic
se
zde
nezdá
těžké.
Vánek
je
jemný,
vlny
se
jemně
valí
a
palmy
se
lenivě
chvějí.
Noční
život
je
bohatý.
Navíc
se
zde
cení
okázalost.
Průměrná
cena
domů
je
547 000
dolarů,
více
než
9 000
plavidel
zaplňuje
to,
čemu
obchodní
komora
říká
největší
přístav
výletních
člunů
v
zemi.
"Blondýnky,
kokain
a
kabriolety,"
bručí
McClelland.
"To
je
to,
po
čem
pasou."
Atmosféra
bohatství
Newport
Beach
také
pomáhá
propůjčovat
podvodnickým
podnikům
výraz
úctyhodnosti.
"Jedním
z
důvodů,
proč
využívají
Newport
Beach,
je,
že
zní
luxusněji
než
většina
jiných
adres,"
říká
David
Katz,
americký
advokát,
který
donedávna
vedl
v
Jižní
Kalifornii
zvláštní
jednotku
složenou
z
několika
úřadů
zaměřenou
na
potírání
podvodů.
"Na
Rhode
Islandu
je
Newport
Beach
známé
pro
velké
množství
bohatých
lidí."
Není
divu,
že
zde
prosperuje
mnoho
špičkových
podvodníků,
od
falešných
prodejů
Bible
osvobozených
od
daně
až
po
nepoctivé
prodejce
aut
a
falešné
obchodníky
s
levnými
akciemi.
Ale
především
je
to
národní
centrum
provozovatelů
tzv.
kotelen,
tedy
obchodníků
uhlazeně
vykládajících
úplné
nesmysly,
kteří
pomocí
telefonu
vytáhnou
peníze
z
důvěřivých
hrabivců
a
pak
zmizí.
Protože
jen
zlomek
z
nich
se
kdy
dostane
před
soud,
nikdo
vlastně
neví,
kolik
peněz
tito
falešní
telemarketingoví
operátoři
opravdu
sklidí.
"Slyšel
jsem,
že
kotelny
v
celé
zemi
každý
rok
vyberou
na
40
miliard
dolarů,"
říká
pan
McClelland.
"Pokud
je
to
pravda,
pak
nejméně
10
%
z
toho
připadá
na
okres
Orange."
A
většina
opravdu
velkých
podvodů
v
okrese
Orange
má
zřejmě
původ
v
Newport
Beach
nebo
v
některé
z
dalších
zazobaných
komunit,
které
obklopují
toto
drobné
město
obtočené
okolo
kousku
země
na
kalifornském
pobřeží
jižně
od
Los
Angeles.
Důmyslné
mnohadolarové
podvody
těchto
kotelen
jsou
mezi
policejními
složkami
obecně
známé
jako
operace
"Newport
Beach".
To
kontrastuje
s
výprodeji
věcí
za
pár
centů
jako
například
psacích
souprav
a
kancelářských
potřeb,
které
jsou
známé
jako
"hollywoodské"
podvody.
Provozovatelé
telemarketingu
z
Newport
Beach
se
zaměřují
na
vzácné
kovy
a
leasingové
obchody
s
ropou,
které
obvykle
stojí
tisíce
dolarů
za
kousek.
Investoři
pocházejí
z
řad
postarších
vdov
i
bohatých
odborníků.
Podle
jedné
obžaloby
velké
federální
poroty
soudu
v
Los
Angeles
z
minulého
měsíce
bylo
v
jednom
nedávném
důmyslném
příkladu
takové
kotelny
v
Newport
Beach
potenciálním
investorům
společnosti
Capital
Trust
Inc.
údajně
sděleno,
že
jejich
investice
do
vzácných
kovů
je
pojištěna
proti
ztrátám
"způsobeným
zaměstnanci
v
důsledku
jejich
nečestností,
zničení
nebo
zmizení".
Obžaloba
uvádí,
že
lživě
ujištění
investoři
poslali
společnosti
z
Newport
Beach
11,4
milionu
dolarů,
z
čehož
většina
byla
zpronevěřena.
Douglas
Jones,
právník
zastupující
Richarda
O.
Kellyho
sen.,
předsedu
představenstva
a
prezidenta
společnosti
Capital
Trust,
říká,
že
jeho
klient
popírá
jakýkoliv
pokus
investory
podvést.
"Některé
obchody
se
nepovedly,"
říká
pan
Jones,
"ale
žádný
úmysl
zpronevěřit
peníze
v
tom
nebyl."
Podniky
v
Newport
Beach
se
od
hollywoodských
kotelen
liší
stylem
i
částkami.
Kotelny
nemají
tradičně
téměř
žádné
náklady,
protože
jen
málo
zákazníků,
pokud
vůbec
někdo,
navštíví
jejich
kanceláře.
Název
je
skutečně
odvozen
od
toho,
že
si
telemarketingoví
podvodníci
často
najímají
levné
sklepní
prostory
blízko
kotelny.
Ale
advokát
Katz
říká,
že
"na
podnicích
v
Newport
Beach
je
zajímavé,
že
si
dopřávají
krásné
kanceláře
s
luxusním
vybavením.
Když
tam
přijdeme,
je
to
oproti
hollywoodským
zařízením,
kde
jsou
po
stole
rozložené
sendviče
a
lidi
se
šťourají
v
nose,
opravdu
velký
rozdíl."
Podnikatelé
z
Newport
Beach
mají
sklony
užívat
si
i
v
soukromí.
Vyšetřovatelé
citují
případ
Matthewa
Valentina,
který
si
v
současnosti
odpykává
šestiletý
trest
ve
federální
věznici
Lompoc
za
svou
roli
ve
společnosti
Intech
Investment
Corp.,
která
slibovala
investorům
návratnost
z
drahých
kovů
až
625
%.
Pan
Valentine,
který
se
před
federálním
soudem
v
Los
Angeles
doznal
k
pěti
případům
podvodů,
podle
vyšetřovatelů
jezdil
v
pronajatém
Mercedesu
a
bydlel
v
drahém
domě
na
Lido
Isle,
ostrově
v
newportské
zátoce.
Za
3
miliony
dolarů
přijatých
od
investorů
jezdil
s
přáteli
na
časté
výlety
do
exotických
míst
a
pronajal
drahé
BMW
pro
svou
přítelkyni,
kterou
poznal
v
obchodě,
kde
si
nechal
ušít
obleky
na
míru.
"Je
neuvěřitelné,
za
kolik
peněz
si
dávají
do
nosu,
utrácí
na
psích
dostizích
či
na
hracích
stolech
v
Las
Vegas,"
říká
pan
Katz.
Všechny
tyto
řeči
o
kotelnách
a
podvodech
ve
městě
deptají
legitimní
obchodníky.
Vincent
M.
Ciavarella,
oblastní
manažer
společnosti
Property
Management
Systems,
trvá
na
tom,
že
neví
nic
o
žádných
falešných
provozovatelích
telemarketingu
podnikajících
na
1,6
milionu
čtverečních
stop
kancelářských
prostor
okolo
Fashion
Islandu,
které
jeho
společnost
pronajímá
společnosti
Irvine
Co.,
vlastníkovi
a
staviteli
projektu.
Pan
Ciavarella
odmítl
několik
potenciálních
nájemníků,
kteří
poskytli
"neúplné"
informace
o
své
finanční
situaci,
a
připouští,
že
nezákonné
podnikatele
"nelze
snadno
odhalit".
(Vyšetřovatelé
zdůrazňují,
že
oběťmi
jsou
i
vlastníci
budov,
neboť
fiktivní
firmy
často
odejdou
bez
zaplacení
nájmu.)
Richard
Luehrs,
prezident
obchodní
komory
pro
oblast
newportského
přístavu,
nazývá
kotelny
"negativním
jevem,
kterého
bychom
se
rádi
zbavili."
Ve
skutečnosti
"nám
to
nezpůsobuje
příliš
negativní
reklamu,"
tvrdí,
"s
výjimkou
tisku,
který
o
tom
píše."
Pan
Lancaster
je
zástupce
šéfredaktora
deníku
The
Wall
Street
Journal
v
Dallasu.